Archiv štítku: Turia

Redakční eintopf – únor 2020

Nawaharjan – Lokabrenna

H.:
1. Nawaharjan – Lokabrenna
2. Sightless Pit – Grave of a Dog
3. Not My God – Not My God

Metacyclosynchrotron:
1. Nawaharjan – Lokabrenna
2. Svart Crown – Wolves Among the Ashes
3. Terrifiant – Terrifiant

Cnuk:
1. Malokarpatan – Krupinské ohne
2. Raspberry Bulbs – Before the Age of Mirrors
3. Kvelertak – Splid

Dantez:
1. Sightless Pit – Grave of a Dog
2. Turia – Degen van Licht
3. Ygg – The Last Scald

H.

H.:

Původně jsem si říkal, že toho v únoru moc není, ale když jsem začal pořádně přemýšlet, co by sem šlo napsat, došlo mi, že tenhle měsíc je ve skutečnosti hodně silný. Největší očekávání mám každopádně směrem k debutu „Lokabrenna“ od Nawaharjan. První dojmy míří hodně vysoko. Další podrobnosti už nechám kolegovi pode mnou.

V dalších dvou případech zvolím první alba „superkapel“. Full of Hell neposlouchám vůbec, The Body jen okrajově a až Lingua ignota mě baví, ale úvodní ukázka z „Grave of a Dog“, debutu projektu Sightless Pit spojujícího muzikanty ze zmíněných skupin, zní dost krutě. Tohle si pohlídám.

Doufám, že nebudu litovat ani vypíchnutí projektu Not My God, v němž se dali dohromady Tim Sköld (sólová tvorba, ex-Marilyn Manson, ex-KMFDM) a Nero Bellum (Psyclon Nine). I tady se mi první ukázka „Fiction“ zamlouvá, tak snad si podobnou kvalitu udrží také celá deska.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

EP „Into the Void“ od německých Nawaharjan bylo docela slibné, ale první poslechy „Lokabrenna“ mě sestřelily nečekaným způsobem, a proto si myslím, že jejich debut je nejzásadnějším (nejen) blackmetalovým vydáním února. Než začnu recenzovat, musím album podrobit těm nejpřísnějším soudům, protože počáteční nadšení bývá zrádné, ale o jednu z raných myšlenek se podělit chci. Čekali jste od debutu Mare víc ohně? Štve vás, že Arckanum a Panphage skončili? Dejte šanci „Lokabrenna“.

Druhou a třetí desku Svart Crown mám rád doteď, protože zážitky s nimi spojené byly až výjimečně intenzivní. K poslední „Abreaction“ bych měl vícero námitek a z dosud vypuštěných nových skladeb mám rozpačité dojmy, každopádně „Wolves Among the Ashes“ si musím pustit. Třeba i z toho důvodu, že se do kapely vrátili dva staří členové.

Kvalitní heavy metal se na Sicu moc často neobjevuje a to je škoda. Demo belgických Terrifiant bylo fajn, skladba z debutu se mi líbí ještě víc, takže pokud chcete slyšet nějakou čerstvou heavy poctivost, zde nejspíš nesáhnete vedle. „Terrifiant“ mimochodem vydávají Gates of Hell Records, kteří zaštítili i povedená loňská vydání Chevalier nebo Vultures Vengeance.

Cnuk

Cnuk:

„Krupinské ohne“ od Malokarpatan už jsem párkrát protočil, a po prvotních rozpacích se v nich začínám dobře orientovat a užívat si je. Nebyla to láska na první pohled jako s „Nordkarpatenland“, ale vypadá to, že konečný dojem bude nakonec stejně pozitivní.

Své čtvrté řadové album vytasí punkáči Raspberry Bulbs. Ponese název „Before the Age of Mirrors“ a věřím, že nebude o nic méně lákavé než předešlé desky, alespoň dosavadní ukázky tomu napovídají. Jejich prašivý hardcore dozajista sedne i vyznavačům zašlého extrémního metalu.

Zvědavý jsem také na nové Kvelertak. Odchod zpěváka Erlenda Hjelvika se může zdát fatálním, avšak jeho nástupce Ivar Nikolaisen nevypadá naživo vůbec zle. Uvidíme co studiově. Dva vydané singly mě zatím bohužel moc nepřesvědčily, ale stále doufám, že pár pecek se na „Splid“ nakonec najde.

Sightless Pit

Dantez

Dantez:

Po nedávné adoraci druhé desky Lingua ignota nemůžu nebýt zvědavý na debut Sightless Pit. Na zbrusu novém projektu se Hayter spolčila s Dylanem WalkeremFull of Hell a Lee BufordemThe Body – lidmi, kteří loni vydali také velmi povedené desky. První ukázka naznačuje, že by mohlo jít o minimálně slušný bizár, který si vezme od jednotlivých umělců ty nejlepší atributy.

Novinku Turia už jsem měl možnost párkrát otočit a už teď mohu „Degen van Licht“ příznivcům atmosférického black metalu doporučit. Deska pracuje s podobnou aurou jako Paysage d’hiver. Produkce i muzikantství jsou však o poznání vytříbenější. Podobně laděný materiál očekávám i od nové desky Ygg. Kapele jsem dosud příliš času nevěnoval, ale po vydařeném loňském koncertě v Karviné si novinku rád poslechnu.


Koncertní eintopf – únor 2020

Napalm Death, Eyehategod, Misery Index, Rotten Sound

H.:
1. Turia, Iffernet, Náv – Praha, 25.2. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. GosT, Svart Crown – Praha, 27.2. (event)

Cnuk:
1. Algiers, Esya – Praha, 21.2. (event)
2. Napalm Death, Eyehategod, Misery Index, Rotten Sound, Bat – Praha, 12.2. (event)

Dantez:
1. 3Teeth, M.A.C. of Mad, Bolehlav – Praha, 21.2. (event)
2. Napalm Death, Eyehategod, Misery Index, Rotten Sound, Bat – Praha, 12.2. (event)
3. Distaste, Violent Reprisal, Stochastic Reaper – Brno, 21.2. (event)

H.

H.:

Na únor doporučím především vystoupení nizozemských Turia. Spřízněné kapely okolo labelu Haeresis noviomagi tu recenzujeme pravidelně, což bychom u nějakých vyložených píčovin určitě nedělali, takže je asi jasné, že by to  minimálně za zvážení stát mělo. Support obstarají francouzší Iffernet a domácí Náv.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Svart Crown jsem viděl za víc jak deset let asi pětkrát a pokaždé to byl výtečný námrd, proto si myslím, že jejich koncert stojí za zmínku. Zvlášť v pidi-prostoru Modré Vopice by to mohlo být zajímavé. Proč se ale na turné vypravili s GosT, mi nejde do hlavy, protože synthwave je retro-mrdka vhodná akorát jako soundtrack k orgii plastikových zrůd plné fistingu a prolapsů. Pokud se bude někdo čertit, že Pertubátory, GosTy atd. jsou strašně fajn a já nevím co, tak budu argumentovat tím, že se na tenhle přiblblý trend čerstvě vrhli králové retardovaného patosu M8L8TH.

Cnuk

Cnuk:

V únoru se nikam nechystám, ale pár tipů se najde. Algiers mají čerstvě venku novou fošnu „There Is No Year“, a přestože mě po několika dosavadních posleších stále moc nebere, nic to nemění na tom, že naživo bych si je docela dal. V Čechách hrají často, nyní je bude hostit pražská Lucerna. Navíc ani předkapela by nemusela být špatná, je jí Esya, tedy sólo projekt členky nedávného post-punk zjevení Savages.

Dalším koncertním doporučením je zavzpomínání na dávné turné z dvaadevadesátého Campaign for Musical Destruction. Znovu se na něm objeví Napalm Death, avšak namísto Obituary a Dismember přijedou Eyehategod, Misery Index, Rotten Sound a Bat. To je značné oslabení, především vezmeme-li v potaz rok 1992, kdy to musel být neskutečný masakr, ale i dnešní sestava vypadá slušně. Především Eyehategod bych chtěl jednou konečně vidět. Koncert proběhne v Praze v prostorách Roxy.

Dantez

Dantez:

Poslední deska 3Teeth mě kdovíjak nesundala. I tak ale věřím, že naživo musí být tenhle neonem a latexovou rukavicí obehnaný industrial metal dost zábavný. Mix tanečního EBM, kytar a okultně-cyberpunkové estetiky prostě nemůže nudit. Mít to blíže, asi bych neváhal.

Turné Campaign for Musical Destruction nabízí hlavně jména, která se v Česku míhají poměrně pravidelně. V tomto ohledu ze soupisky vyvstávají hlavně Eyehategod a už jen kvůli nim by stálo za to si tenhle večírek dát. Nemluvě o tom, že i zbytek kapel pravidelně odjebává více než kvalitní koncerty.

Poslední příčku věnuji skromné brněnské akci se jménem Kdo seje vítr, sklízí bouři, která pohostí rakouský crustgrind Distaste, pofiderní doom Stochastic Reaper a hlavně ostravskou začínající nenávist Violent Reprisal.


Fluisteraars / Turia – De oord

Fluisteraars / Turia - De oord

Země: Nizozemsko
Žánr: atmospheric black metal
Datum vydání: 28.9.2018
Label: Eisenwald / Haeresis Noviomagi

Tracklist:
01. Fluisteraars – Oeverloos
02. Turia – Aan den golven der aarde geofferd

Hrací doba: 32:47

Odkazy Fluisteraars:
facebook / bandcamp

Odkazy Turia:
bandcamp

K recenzi poskytl:
Sure Shot Worx / Carcosa PR

Příznivcům atmospheric black metalu asi nahrávka „De oord“ neunikla. V našich recenzích jsme ji nicméně až doposud přehlíželi, což ovšem neznamená, že bychom si ji neměli připomenout i trochu zpětně. FluisteraarsTuria jsou nakonec relativně výrazná jména z Nizozemska, tudíž si zde zmínku zaslouží.

Říkám relativně výrazná, ale je pravda, že obě formace nehrají zas až tak dlouho. První dlouhohrající desky FluisteraarsTuria vyšly před čtyřmi, pěti lety. Myslím ale, že kdo atmo-black sleduje, asi si všimnul, protože se jedná o vcelku solidní kousky. Zmínit lze ale i další aktivity. Po jednom členovi z každé skupiny se sešlo v projektu Solar Temple, jehož loňský, také povedený debut „Fertile Descent“ jsem zde již recenzoval, a za pozornost stojí i jména jako Iskandr (OTuria) nebo Lubbert Das (O a JTuria), která obě v loňském roce také vydala nové počiny „Euprosopon“ respektive „De plagen“.

Avšak zpátky k „De oord“, kde FluisteraarsTuria prezentují po jedné skladby delšího rázu. První jmenovaní nabízejí čtvrthodinovou „Oeverloos“, kterou zdobí příjemný kolébavý rytmus i příjemný ústřední motiv, díky nimž píseň funguje, přestože staví „jen“ na mírném obměňovaní a gradování hlavní linky. Osobně si myslím, že „Oeverloos“ by se mohlo zalíbit kupříkladu příznivcům Drudkh, protože určité pasáže ukrajinskou legendu atmosférického black metalu připomínají opravdu hodně. Až mě občas napadlo, jestli Fluisteraars někde náhodou nenašli zápisník s nápady Romana Saenka. Nemyslím to ale vyloženě pejorativně, protože „Oeverloos“ je pořád dost fajn song a jiné pasáže zase na opisování z východní Evropy neukazují. Celkově mě to baví asi víc než samostatné řadovky Fluisteraars.

„Aan den golven der aarde geofferd“ od Turia mi přijde asi ještě o něco lepší než „Oeverloos“. Druhá skladba se kupředu žene s větší intenzitou a působí vypjatějším dojmem, některé momenty se daří dost zahustit, což se mi líbí. Sice bych si s klidem odpustil povinné zvolnění uprostřed, které považuji za nejslabší chvilku „Aan den golven der aarde geofferd“ a možná i celého „De oord“, ale naštěstí to není vyložená otrava, aby to vnímání písničky nějak dojebalo.

Jinak je ale přístup obou kompozic v obecnosti podobný, protože i v případě „Aan den golven der aarde geofferd“ můžeme mluvit o relativně monotónním rozvíjení ústředních motivů a uvážlivém gradování po většinovou část hrací plochy. Na druhou stranu, není tohle do určité míry také obecný znak atmospheric black metalu jakožto celku? Minimálně určité jeho odnože asi ano. I z toho lze nakonec vyvodit, že Fluisteraars ani Turia nevynalézají podruhé kolo, spíš se drží stylových pravidel.

Na druhou stranu, obě skupiny s těmito pravidly pracují velmi zručně a ve finále se jim na „De oord“ daří tvořit to, co od atmospheric black metalu vlastně očekávám. Od dobrodružného prozkoumávání sonických hranic jsou tu nakonec jiné žánry. Od atmo-blacku vyžaduji spíš relaxační až meditativní poslech s hmatatelnou atmosférou. A to je na „De oord“ dle mého splněno. Turia si s tím poradili o kousíček lépe než Fluisteraars, ale i „Oeverloos“ se mi vlastně líbí a nemám nějaký větší důvod ke stížnostem. Celkově spokojenost.