 |
| Země: Česká republika Žánr: grindcore Datum vydání: 14.2.2010 Label: selfrelease Tracklist: Odkazy:
|
Česká hudební scéna je extrémně spletitým labyrintem, kde můžete po dlouhém hledání a bádání nalézt opravdové klenoty hudby, stejně jako nespočet dalších „něčeho“, co ji připomíná jen povrchově. Pojďme se na chvilku oprostit od všech těch mainstreamových záležitostí a povězme si něco o třech chlapcích z nejsevernějšího cípu České republiky, kteří byli svědky téměř okamžité přeměny na prasata. Inu, jakmile uslyšíte jejich materiál, budete si možná říkat, že opačná transformace prase-člověk by byla výstižnější. Trojka také známá jako Ultra Shit’n’Slim nyní neoficiálně vydala své nové demo zvané prostě „Dobytek“. Že jde o klasický vesnický (napodobeniny Carcass opravdu nečekejte) goregrind, je zřejmé hned z původu našich představených, nebylo by na škodu si ale o nich povědět něco blíže. Tak dnes jen v rychlosti. Toto není ani recenze, ani reklamní promo (pokud to hoši čtou, moje peněženka je vždy otevřená), nýbrž lehké rozšíření vašich obzorů.
Co si představíte pod pojmem taneční goregrind? Absolutně nic, což ani já ne, ale nutno dodat, že při prvním poslechu několika písní vám do krve vjede neuvěřitelný nával adrenalinu a chuti si zaskákat. Opravdu! Ne, že by byly songy nějakým způsobem revoluční či fúzí hned několika žánrů, ale čiší z nich neskutečně optimistický dojem. Určitě vám dojde, že hoši jsou sama o sobě kopa srandy. Klon (pouze kódové označení, nikoliv vlastní jméno… nebudeme ovšem dále rozebírat jeho původ) jakožto hlavní a téměř jediný kytarista se také mimo jiné stará o vokály, stejně jako basák Kundis (opět pouze přezdívka… doufejme), který svižně obstarává prasečí kvičení. Tam vzadu, za desatero bubny a desatero činely sedí Káně, který svižně rozhazuje rukama, do čehož samozřejmě také kvílí. Hoši mají role pevně rozhozené – každý dělá něco a všichni dohromady udělají moc.
Čeho si patrně všimnete nejdříve, je až obdivuhodná kvalita zvuku jednotlivých nástrojů. Hoši nahrávali přímo ve zkušebně, což by mělo automaticky znamenat extrémně neposlouchatelnou nahrávku. Opak je pravdou, vše zní na poměry podmínek, ve kterých bylo nahráváno, naprosto skvěle. Bavíme se tu samozřejmě o amatérské produkci, ne, že na mě někdo vytasí fakt, že velkoprodukční kapely mají daleko lepší zvuk. Co už ale nesedí tak dokonale, jsou méně čitelné vokály. Teď tu nejde o ty přespříliš složité texty („uuuííí chrochro vrrrvrrr“), ale jejich čitelnost, která je možná v tom všem hluku lehce zadupaná do země. Nic to nemění na tom, že na demo, které bylo nahráváno ve zkušebně, je to opravdu solidní výsledek.
Tak teď něco k samotnému demu. Na CD, které si můžete zakoupit skrze samotný kontakt s kapelou, naleznete celkem dvanáct písní, přičemž si některé z nich můžete poslechnout na Bandzone profilu Ultra Shit’n’Slim (nyní nechť promluví strýček Google). Každá z písní začíná nějakým tím originálním samplem, které jsou poslední dobou opravdu v módě. Hned první „Intro“ je celé složené z části filmu „Slunce Seno“, přičemž mnoho dalších songů je uvedeno právě nějakou tou českou kinematografickou klasikou. Guturální hřmění střídá hluboké kvičení a sem tam nějaká ta prohozená hláška. Celá deska jede prakticky neustále ve stejném tempu, což se dá říci i o samotné hudbě. Nečekejte tak žádné převratné hrátky s nástroji, ani přílišnou rozmanitost jednotlivých stop, pokud jste orientováni spíše na technickou hudbu, jste na špatné adrese. Tady jsme v čistokrevném chlívě. Co je ale pravda, je fakt, že si hoši opravdu vyhráli při vymýšlení názvů písní. Uznejte sami, s názvy jako „Krupicová kaše“, „Do zadku NE!!“, „Panděro“, „Svině líná“ atd. se jen tak nesetkáte. A nějaké doporučení? Song „To by člověk blil Milane“ je dle mého názoru tím nejpovedenějším z celého dema. Odsýpá, je svižný a při poslechu se kurva nenudíte! Co naplat, abyste si jednotlivé písně aspoň trošku zamilovali, musíte opravdu chtít, v případě takovéhoto druhu hudby, to nepřijde jen tak samo z nebe. Nebo z chlívku…
Recese? Absolutní! S recenzemi na podobně zaměřené kapely, ať už amatérské či profesionální, se tu moc často nesetkáte, proto není na škodu občas rozčeřit vodu něčím takovým. Jakékoliv hodnocení je tu naprosto zbytečné, ačkoliv hoši nesnesou srovnání s daleko známějšími kapelami (proč taky?!), své fandy si vždycky najdou. Což dokazují i při mnoha energických vystoupeních, při kterých v davu vznikají mnohdy legrační tancovačky (zlomené nosy, přeražené páteře, vyškrábané oči ne). A co je mým záměrem a co se snažím říct tímto článkem? Nebuďte lhostejní vůči české hudbě, ať už se jedná o grind, nebo směsku pop-rocku – v začínajících kapelách je více, než si sami myslíme. Proto na vás apeluji, máte-li vlastní kapelu, posílejte nám vaše nahrávky, rádi poslechneme a zhodnotíme. Ultra Shit’n’Slim jsou důkazem toho, že když se chce, tak to jde, nehledě na velikost vašeho přirození ani jiného výstupku vašeho těla.