Archiv štítku: Uncle Acid and the Deadbeats

Uncle Acid & The Deadbeats – Wasteland

Uncle Acid & The Deadbeats - Wasteland

Země: Velká Británie
Žánr: heavy psych / occult rock
Datum vydání: 12.10.2018
Label: Rise Above Records

Tracklist:
01. I See Through You
02. Shockwave City
03. No Return
04. Blood Runner
05. Stranger Tonight
06. Wasteland
07. Bedouin
08. Exodus

Hrací doba: 45:11

Odkazy:
web / facebook

Okultně psychedelických kapel, které oživují omamnou náladu sedmdesátých let, je v posledních letech plno. K těm větším jménům bezesporu patří také Uncle Acid & The Deadbeats. Založeni roku 2009, vydali s letošním „Wasteland“ již pět alb a dokonce před pěti lety předskakovali Black Sabbath na jejich reuniovém turné. To jistě musí být pro takhle zaměřenou kapelu splněním snu a dle mého názoru to bylo zcela zasloužené.

Sice se tak stalo v období, kdy si zkrátili název na pouhé Uncle Acid a vydali nepříliš oslnivou nahrávku „Mind Control“, avšak té předcházely dvě placky, „Vol 1“ a hlavně dnes již bez přehánění kultovní „Blood Lust“, které se dají s jistou dávkou drzosti zařadit po bok nejlepších opusů kapel žánru psych/doom jako Buffalo nebo Captain Beyond. Jak už jsem napsal, se změnou názvu na pouhé Uncle Acid, což podle všeho zapříčinil odchod původních členů říkajících si Kat a Red, kdy zůstal pouze samotný Kevin R. Starrs, jenž představuje právě onoho strýčka Uncle Acida, šla kvalita o příčku dolů.

„Mind Control“ i následující „The Night Creeper“ natočily jiné sestavy a nejinak je tomu i u „Wasteland“. Z minulého „The Night Creeper“ zůstal pouze hlavní mozek Starrs a basák (nyní kytarista) Vaughn Strokes. Zbytek obsazení na „Wasteland“ jsou zase nové tváře, tedy Jon Rice za bicími a Justin Smith s basou. Co je ale zajímavější, nezměnila se pouze sestava, ale také název kapely, který opět zní Uncle Acid & The Deadbeats. No a co je ještě lepší, také zvuk původních Uncle Acid & The Deadbeats je zpátky.

Minulým dvěma albům bylo často vytýkáno, že si do vínku berou také vlivy popu tehdejších let, což lehce pozměnilo zajetý styl. Mně to až tak nevadilo, avšak pravdou je, že mi obě desky připadaly slabší, bez výraznějších nápadů a vlastně jsem se k nim moc nevracel. „The Night Creeper“ mělo přeci jenom blíže ke špinavějšímu zvuku, avšak dotáhnout to k mé libosti se zadařilo právě až na „Wasteland“. Ostatně novinku považuji spolu s „Blood Lust“ za dosud jejich nejlepších počin, takže máme co do činění s opravdu vyvedeným materiálem.

Samotného mě až překvapilo, jak moc se mi „Wasteland“ líbí. Upřímně jsem mu moc nadějí nedával a ani zveřejněné singly mě zprvu moc nebavily, ale tohle album definitivně roste a zahloubává se stále silněji. V podstatě zde nejsou špatné momenty, pouze bych si dokázal představit kratší stopáž u titulní skladby či trojky „No Return“ anebo lepší závěr, než jaký nabízí „Exodus“, ale to je opravdu to jediné. Zbytek si prostě po několika přetočeních neuvěřitelně sedl a i díky produkci je radost „Wasteland“ poslouchat.

Právě produkce a s tím spojená atmosféra nahrávky je velice důležitou instancí v tvorbě Uncle Acid & The Deadbeats. Kapela pokračuje ve svém putování v podivně zdrogovaných představách, kdy vás během bloudění velkoměstem třicátých let (21. století?), ve kterém pod rouškou noci vylézají veškeré živly páchající skutky postavené mimo zákon, láká špína ulice přejít z pouhého přihlížení tomu všemu blíže a užít si dekadence smetánky také. Tím vším provází „sjetý“ zpěv, řízné riffy a nakažlivé melodie.

Otvírák „I See Through You“ je klasickou přímou věcí, útočící na základní pudy posluchače, ale tomu chytlavému tempu se prostě nejde ubránit. Podobně cílí také „Stranger Tonight“ nebo hned další „Shockwave City“, jež vyniká zejména svým riffem, který až nápadně připomíná klasiku od Focus, „Hocus Pocus“. „No Return“ je zase sabbatovsky zadumaná tvrdost, kde bych, jak už jsem psal, snad jen zkrátil její délku, ale ten riff, ten riff je zkáza sama! Překvapení v sobě skýtá „Blood Runner“, v níž lze slyšet inspiraci Iron Maiden, což bych zrovna u takto laděné kapely opravdu nečekal, ačkoliv Uncle Acid & The Deadbeats už v minulosti předělali jejich „Remember Tomorrow“. Hlavní ale je, že to funguje. Mým absolutním favoritem je předposlední „Bedouin“, což je snad ta nejchytlavější věc, jakou jsem tento rok slyšel. Ten podkres v refrénu přináší neskutečné momenty a stylistické vygradování skladby to vše jen podtrhuje.

„Wasteland“ funguje jako droga – čím déle ho zkoušíte, tím více mu propadáte. Opojná retro nálada nahrávky v kombinaci se syrovou produkcí a hypnotickými melodiemi se podařila Uncle Acid & The Deadbeats zachytit na výbornou, a tak tu máme další velice silné album, které pokud nevyrovnává „Blood Lust“, tak mu minimálně šlape zdárně na paty. Napadá mě, že kromě žánrových klasik, ze kterých Uncle Acid & The Deadbeats ve své tvorbě vycházejí, by mohlo album zajímat také obdivovatele Black Magick SS, přičemž „Wasteland“ je o něco více přístupné než třeba „Spectral Ecstasy“, ale pocity z něj má člověk podobné.


Redakční eintopf – říjen 2018

Author and Punisher – Beastland
Nejočekávanější deska měsíce:


H.:
1. Author & Punisher – Beastland
2. Agrypnie – Grenzgænger
3. Xibalba Itzaes – Ah Tza Xibalba Itzaes

Onotius:
1. Beyond Creation – Algorythm
2. Gorod – Æthra
3. Outre – Hollow Earth

Metacyclosynchrotron:
1. Carpe noctem – Vitrun
2. Infestus – Thrypsis
3. Deathhammer – Chained to Hell

Cnuk:
1. High on Fire – Electric Messiah
2. Uncle Acid & The Deadbeats – Wasteland
3. Shining – Animal

H.

H.:

Mojí jedničkou pro říjen je „Beastland“ od zámořského projektu Author & Punisher. Těším se na další masáž nekompromisního industrialu, mechanických úderu a odlidštěné atmosféry. Věřím, že se všeho dočkám v míře vrchovaté, a také věřím, že Tristan Shone ani tentokrát nezklame ani skladatelsky. Minulé „Melk En Honing“ bylo skvělé, tak proč by taková neměla být i novinka?

Určitě zmíním i novou desku Agrypnie. Tuhle německou formaci sice v přehrávači netočím pravidelně, ale když už se do poslechu pustím, užívám si ten jejich skladatelsky vytříbený black metalu opravdu hodně. Formace kolem Torstena Hirsche (dále Nocte obdcuta) si dlouhodobě drží vysokou kvalitu, což doufám potvrdí také nadcházející „Grenzgænger“. Opak by byl zklamáním.

V říjnu vyjde hromada dalších věcí, které byste zde asi čekali, a věřte tomu, že je budu poslouchat. Do třetice ale radši vypíchnu jeden zajímavý návrat, o němž se přinejmenším v našich zeměpisných šířkách příliš nemluví. Mexičtí Xibalba se do žánrových análů zapsali v roce 1994 deskou „Ah Dzam Poop Ek“. K obnově činnosti došlo už před víc jak dekádou a nedlouho poté došlo i a úpravu názvu na Xibalba Itzaes. Hlavní ale je, že na sklonku měsíce pustí Mexičané za pomoci Nuclear War Now! Productions do světa druhou fošnu „Ah Tza Xibalba Itzaes“, což by vaší drahocenné pozornosti nemělo uniknout!

Onotius

Onotius:

Protože opět jako minulý měsíc jsem tu potenciálně nejzajímavější desku už slyšel, opět ji záměrně vynechám, aby dostaly prostor i další kapely. Oni mi to Islanďani snad odpustí, hehe. Ohledně nových desek budou mít tentokrát zřejmě největší žně fandové death metalu – a to konkrétně jeho techničtější větve. Vyjde totiž novinka kanadských drtičů hmatníků Beyond Creation a posléze i nová deska žánrově spřízněných Gorod. Pokud tvorba Beyond Creation bude mít stejně vzestupnou tendenci jako dosud, je věru na co se těšit. A pokud jde o Gorod, i když předchůdce jsem si úplně nezamiloval, věřím, že novinka žádný brak jednoduše nebude. No, a protože ti nejprofláklejší Poláci mne poslední dobou spíš serou (například ten nový singl je až taková slabota, že škoda mluvit) doporučím raději jiné Poláky – a to blackery z Outre. Jsem docela zvědav, kam se od solidního debutu posunou, případně zda obhájí svou pozici.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

„In terra profugus“ bylo hodně dobré až nedoceněné album a s novinkou „Vitrun“ si Carpe noctem ostudu rozhodně neudělali. Islandského soundu jsem se už „přejedl“, ale tahle deska mě baví fest a jsem přesvědčen, že si vaši pozornost zaslouží. Stejně jako nové album Infestus. Vypadá to, že život házel Andrasovi pod nohy ještě větší klacky než obvykle, takže pokud nedošlo ke skladatelské únavě, mohla by novinka být fakt silná, ostatně na „E x | I s t“ a „The Reflecting Void“ se kathartické tlumočení niterních strastí opravdu povedlo. Ale aby mě z té blackmetalové moderny náhodou nejeblo, tak si pro jistotu naordinuji pár hodin s novými Deathhammer, protože bez zlometalu zaseknutém v půlce osmdesátek a nevkusně ohavných obalů žít nelze. Navíc pokud nemáte nasráno v uších z Alcest, Deafheaven a podobných pičovin, tak „Onwards to the Pits“ a „Evil Power“ jsou kurva skvělé desky. Snad bude taková i novinka.

Carpe noctem - Vitrun

Cnuk

Cnuk:

Jsem zvědav co na novém albu „Electric Messiah“ předvedou High on Fire. Už dvě desetiletí si drží svůj standard a tak nějak se počítá s tím, že to bude dobrý materiál. Uveřejněné titulka je solidní, Motörhead nakopnutý nářez a rovněž tak obálka s vtipným motivem se povedla. Více budeme vědět už za pár dní.

A u stoneru ještě zůstanu, jelikož se s novinkou vytasí také Uncle Acid & The Deadbeats. Další „Blood Lust“ po předchozích počinech už nečekám, ale i tak věřím, že „Wasteland“ nezklame a opět půjde minimálně o porci přesvědčivého retro rocku.

Do třetice se pustím do poslechu norských Shining. Ti budou vydávat desku s názvem „Animal“ a můj přístup k ní je trochu skeptický. I když mě styl, který nabrali s „One One One“, docela bavil, následující „International Blackjazz Society“ už bylo mimo, a tak trochu se bojím, aby to s „Animal“ nešlo úplně do kopru. Budu rád, když mě vyvedou z omylu.