Archiv štítku: Under the Surface

Redakční eintopf, Tématické články

Redakční eintopf #58.4 – speciál 2013 (nK_!)

Napsat komentář
nK_!

nK_!:
Top5 2013:
1. Five Finger Death Punch – The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell Volume 1
2. Ghost – Infestissumam
3. Volbeat – Outlaw Gentlemen & Shady Ladies
4. Drowning Pool – Resilience
5. Love and Death – Between Here & Lost

CZ/SVK deska roku:
1. Trautenberk – Hladová srna
2. Under the Surface – Ressurection

Neřadový počin roku:
Rotten Sound – Species at War

Artwork roku:
Hentai Corporation – The Spectre of Corporatism

Shit roku:
Škwor – Sliby & lži

Koncert roku:
Hatebreed: Brutal Assault 18 – Jaroměř, 10.8.2013

Videoklip roku:
Red Fang – Crows in Swine

Potěšení roku:
úspěch reunionu Black Sabbath

Zklamání roku:
Stone Sour – House of Gold & Bones – Part 2

Top5 2013:

1. Five Finger Death Punch – The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell Volume 1
Tak první místo je letos bez diskuzí jasné. Kdo nás čte pravidelně, musel si všimnout, jak jsem byl z této desky nadšený. A hle, skoro půl roku od vydání a závislost ne a ne zmizet. Zbytek redakce je tedy zcela jiného názoru a přesvědčení, ale to mi nemusí vadit – přeci jen jde o můj soukromý žebříček (ještě štěstí že neděláme nějaké redakční průměry, uf…).

2. Ghost – Infestissumam
Kdyby nevyšlo “The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell Volume 1”, byli by Ghost pro tento rok jasnými vítězi, leč nestalo se tak a “Infestissumam” u mě obsazuje krásnou stříbrnou pozici. Retro dneska prostě frčí.

3. Volbeat – Outlaw Gentlemen & Shady Ladies
V Dánsku se blýská na fenomenální časy. Alespoň pro sebranku Volbeat, která každým dalším albem potvrzuje, že se zcela oprávněně začíná ve své zemi řadit mezi absolutní metalovou špičku. Není se čemu divit, “Outlaw Gentlemen & Shady Ladies” se povedlo a podle mého skromného názoru se jedná o vůbec nejlepší materiál, který kdy Volbeat natočili.

4. Drowning Pool – Resilience
Obměna na postu frontmana přinesla své ovoce a po několika silně zavánějících fošnách se Drowning Pool vytáhli a dobyli koncertní pódia svou těžkotonážní novinkou “Resilience”. Uvidíme, jak dlouho jim ta bujará energie a nový zpěvák vydrží.

5. Love and Death – Between Here and Lost
Jedno z velkých překvapení. Brian “Head” Welch, který v minulosti (a vlastně v současnosti už zase taky) hrál svoje kytarové party v KoRn, vydává novou sólo desku a je to neskutečná bomba! Ze své domovské formace si vzal jen to nejlepší a ostré riffy doprovázené neméně drsným vokálem sype jako esa z rukávu. Doporučuji, pokud se vám povedlo tuhle nahrávku minout.

CZ/SVK deska roku:

1. Trautenberk – Hladová srna
Kapelku Trautenberk znají asi především Klatováci nebo podobná Plzeň-friendly sebranka, ale vězte, že jemnostpán se začíná postupně roztahovat i mimo náš skromný okres (kraj). Ve stručnosti pro seznámení: Trautenberk je “tanzmetalová” formace, která si z ničeho nebere servítky a její vystoupení jsou živelná a neskonale zábavná. Je to taky dost vidlácké (aby ne, když jsou jednotliví členové přestrojeni za postavy ze známých “Krkonošských pohádek”), ale proč ne, když je to tak extrémně chytlavé? Navíc u nás letos nevyšlo skoro nic zajímavějšího.

Under the Surface - Resurrection

2. Under the Surface – Resurrection
Mladá partička muzikantů z Valašského Meziříčí vydala letos svůj debut a v mé recenzi si odnesl poměrně vysoké hodnocení v podobě sedmi a půl bodu. Za touto známkou si stojím a volím tak Under the Surface jako druhý nejlepší český opus, který jsem měl letos možnost slyšet. Musím se ale přiznat, že je to částečně kvůli tomu, že jsem zkrátka nic moc jiného neměl možnost posoudit.

Neřadový počin roku:

Rotten Sound – Species at War
Je libo trochu poctivého grindu? Rotten Sound, přežívající na grindové scéně už více než dvacet let, přišli s dalším ze svých očekávaných EP a opět se trefili přímo do černého. Letní vystoupení na Brutal Assaultu tomu bylo nejlepším možným důkazem.

Artwork roku:

Hentai Corporation – The Spectre of Corporatism
Nemám slov. Potřeba vidět. Potřeba zažít. Chvíli pochybovačně kroutit hlavou. Poddat se. S přebalem debutovky Hentai Corporation je to zkrátka stejné jako s jejich koncerty. Ale tohle fakt nepobírám. Zatím.

Shit roku:

Škwor – Sliby & lži
Škwor, který mají všichni rádi (autora nevyjímaje), bohužel v posledních letech plodí jen samé šitózní omrdávky a “Sliby & lži” jsou jasným důkazem kompletního autorského vyhoření. No tak, chlapci, máte přece na víc!

Koncert roku:

Hatebreed: Brutal Assault 18 – Jaroměř, 10.8.2013
Původně jsem sem chtěl umístit koncert Coal Chamber, který se uskutečnil pod hlavičkou letošního Basinfirefestu ve Spáleném Pořící. Také jsem se na něj nejvíce těšil. Ale Hatebreed mi živě naprosto vyrazili dech a takovou atmosféru jsem nečekal ani ve snu. Příští rok znovu právě na Basinfirefestu! Yeah!

Videoklip roku:

Red Fang – Blood Like Cream
Red Fang – kapela s nejlepšími videoklipy na světě – dostála slibů a předčila veškerá možná očekávání. Zombie apokalypsa? Nuda. Zombie se kupodivu k prasknutí neládují mozky, ale snaží se vychlemtat všechno pivo na světě? Maximální nářez!

Potěšení roku:

úspěch reunionu Black Sabbath
Asi to už nikdo nečekal, ale dědoušci z Black Sabbath prostě válí a lidi je neuvěřitelně žerou. Nová řadovka, velké koncertní turné (které se bohužel neobešlo bez drobných komplikací), živák a skoro-původní sestava, ze které vitalita čiší jako z nikoho jiného. Ale přeju jim to, bez nich bychom nemohli poslouchat hudbu takovou, jakou ji dnes známe. Palec nahoru.

Zklamání roku:

Stone Sour – House of Gold & Bones – Part 2
První část “House of Gold & Bones” mě vážně bavila a o to více jsem upíral slechy ke dni, kdy mělo vyjít pokračování. Byl jsem zklamán. Chlapci si trochu vyspravili reputaci svým pražským vystoupením, ale deska prostě nic moc. Nic moc.

Zhodnocení roku:

Oproti loňsku se letošní rok vydařil přesně podle mého vkusu. Vyšlo mnoho zásadních alb, měli jsme možnost zažít u nás nespočet vynikajících koncertů (či festivalů) a výhled do budoucna je ještě lepší. Nejvíce se asi těším na rakouský Novarock, na který se pojedu podívat vůbec poprvé. Čekejte reportáž. Už aby bylo zase léto!

Recenze

Under the Surface – Resurrection

Napsat komentář
Under the Surface - Resurrection
Země: Česká republika
Žánr: metalcore
Datum vydání: 4.3.2013
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Destruction
02. Circles
03. Declining Fortunes
04. The Vision
05. The Burden You Carry
06. Messiah
07. Lobotomy
08. Circles (Acoustic version)

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Under the Surface

Metalcorové kapely u nás v posledních letech rostou jako houby po dešti a kvalita jejich produkce bývá bohužel obvykle poněkud nevalná. Přetlak podobných uskupení způsobil, že se běžný posluchač prostě neubrání srovnání – proč by měl věnovat pozornost deseti naprosto totožným způsobům provedení, když by měl raději dva nebo tři, ale zato krásně diferencované a zajímavé? Tím pádem téměř každá nově se objevivší kapela nemá vůbec jednoduché začátky, protože také téměř každá nově se objevivší kapela nepřichází s ničím novým nebo alespoň ne tolik oposlouchaným. Dnes se podíváme na mladou smečku z Valašského Meziřící, která se přesto nezalekla a snaží se nám svým novým albem dokázat, že právě oni by měli být ti, komu je třeba věnovat patřičný zájem. Povede se jim to?

První věcí, která mě na novince “Resurrection” okamžitě zaujala a musím ji ihned vypíchnout, je od začátku do konce parádní zvuk. Nemám informace, ale řekl bych, že si kluci (mimochodem samí mladíci, které v hudební branži čeká ještě určitě zářná budoucnost) placku vydávali sami a v tom případě tedy smekám až na zem, protože tohle si sluchové ústrojí vychutná jen zřídka. Téměř profesionální práce. Veškeré nástrojové obsazení je krásně čitelné a nerve uši, jak to v mnoha případech vlastnoruční produkce bývá. Ve skutečnosti se jiné prvotiny nedají místy ani trochu poslouchat a člověk má pocit, že je právě nechtěným svědkem něčeho, co připomíná motorovou pilu razící si svou cestu někam skrz beton.

U nástrojové části desky ještě chviličku zůstaneme a řekneme si, jak to vlastně chlapcům dohromady šlape, protože čistý sound je celkem k ničemu, když do těch škopků neumíte pořádně mlátit. Naštěstí i tady je vše v pořádku a žádné patrné boty nebo sandály jsem nezaznamenal. Ve skutečnosti jsou například některé riffy provedené poměrně na úrovni, a i když se nejedná o žádný majstrštyk a pořád se bavíme o začínající kapele, je radost “Resurrection” poslouchat. Každá píseň má svou jedinečnou melodii a liší se nějakým způsobem od zbytku nahrávky, takže pocit repetitivnosti se nedostavuje. Kdo tohle dneska nabídne? Vokál je asi takový, jaký byste od metalcoru mohli čekat – tady se štěká, tuhle křičí a nakonec si i trochu čistě zazpíváme. Ačkoliv má frontman k dvacítce ještě nějaký ten měsíc, na rozdíl od některých svých stejně starých kolegů si k mikrofonu rozhodně umí stoupnout. Opět – která prvotvorba s tímhle dnes přijde? Díky vydařeným aranžím není na albu snad jediné hluché místo a například zapojení kláves v úvodu “The Vision” nebo během “Messiah” dodává celé nahrávce další, byť ne úplně stěžejní rozměr. Je hezké vědět, že si někdo dal tu práci a album prostě jen tak nespatlal dohromady, aby bylo co nejdříve hotové a připravené k vydání.

Nyní již k rozboru samotného materiálu. Úvodní “Destruction” dává tušit, na co se asi můžeme po celý zbytek více než třicetiminutové stopáže těšit. S ničím se nepáře a pálí do nás takovou tu metalcorovou klasiku, na které mě nejvíce zaujala práce bicích (hlavně díky již zmiňovanému kvalitnímu ozvučení). Následuje “Circles”, jež se vydává cestou o něco umírněnějšího úvodu a exceluje hlavně v primární kytarové lince a během refrénu. “Declining Fortunes” si drží podobné tempo a opět zde vyniká hlavní kytarová část. Tyto dvě skladby mi trochu připomněly starší tvorbu slovutných In Flames. Ne, že by vykrádaly, ale berou si jako inspiraci to nejlepší od mistrů oboru. Melodická “The Vision” oplývá již zmíněným klávesovým úvodem a čistým vokálem během refrénu. “Vize” ke konci velice zvolní a snaží se dostat až na jakousi snovou (nejsem si jist, jak bych tento jev lépe popsal) úroveň. Bravo!

Druhou půli rozetíná “The Burden You Carry”, která opět hraje na tvrdší notičku, a mám pocit, že zažít pogo v kotli na tohle peklo se rovná sebevraždě. Místy thrashově velice rychlé a přímočaré, leč pořád se držící v nadprůměrných vodách tuzemské produkce. Dále nastupuje psychedelický “Messiah”, který měl možná aranžně navázat na “The Vision”. Nejedná se ani tak o právoplatnou skladbu jako spíše o takové intermezzo slibující případný umělecký posun na vyšší úroveň bytí, kterého bychom se snad mohli dočkat na další nahrávce (?). Uvidíme. “Lobotomy” vlastně desku svým způsobem uzavírá, protože finální “Circles (Acoustic version)” je potom jen pomalejší (překvapivě akustická a řekl bych spíše bonusová) předělávka skladby číslo dvě.

Co říci na závěr? Valašské Meziřící ukázalo, jak se má v české kotlince hrát tvrdě a zároveň zábavně. “Resurrection” je produkčně vysoko nad průměrem, nenudí a nesklouzává do podoby podbízivých klišé – razí si svou cestu a mám pocit, že o Under the Surface ještě v budoucnu něco uslyšíme. Přikláním se k obligátní sedmičce a ještě přidávám půl bodíku navrch, protože ač se jedná o prvotinu, povedla se setsakramentsky dobře. Jen tak dál!