 |
| Země: USA Žánr: thrash metal Datum vydání: 25.10.2013 Label: Century Media Records Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 8,25/10 Odkazy:
|
Kalifornská pětice Warbringer se v jádru neliší od tlupy thrash metalových kapel, které se v polovině minulé dekády vyrojily, aby vzdávaly úctu svým vzorům a pokusily se přinést do stojatých vod scény nějakou tu mladou krev. Svými dosavadními třemi alby se ale Warbringer okamžitě vyšvihli mezi nejvýraznější představitele této nové vlny amerického thrashe, aniž by jejich tvorba byla doposud nějak závratně originální, když stejně jako ostatní vlastně jen kopírují to, co už tady nejednou bylo. Nabízí se tedy otázka, čím si takovou pozornost zasloužili. Novinka “IV: Empires Collapse” je jasným důkazem, že ačkoli se Warbringer stále úspěšně vezou na vlně klasických žánrových postupů, dokáží je podat energicky, a přesto při tom působit v rámci mezí epicky a originálně, čímž se jim daří vložit do své tvorby i kapku té vlastní přidané hodnoty, což je přesně tak, jak to má být.
Ono se toho v základu od minula moc nezměnilo, protože “Worlds Torn Asunder” či ještě starší alba jsou prakticky totéž v bleděmodrém, takže staromódní thrash metal, ale zdá se, že s tím, jak Warbringer stárnou (hodilo by se spíš, že zrají), komponují do svých skladeb čím dál víc melodických kytar a sólových výstupů na úkor tvrdě agresivních riffů, kterými sice neurazí, ale rovněž ani neoslní, protože takhle dnes hraje kdekdo. Aby to ale nevypadalo, že otočili kormidlo hudebního směřování o 180°, tak nutno dodat, že všechny ty melodické vyhrávky, sóla a uvolněné pasáže jsou pouze kořením na již hotovém pokrmu, takže spíš jen upravují jeho výslednou chuť. Rozhodně nemůže padnout řeč na téma nějakého vyměknutí, protože energický základ zůstal na svém neměnném místě, což je samozřejmě v pořádku. Protože mají Warbringer už počátku paradoxně blíž k evropské odnoži thrash metalu než k té americké, tak se se okamžitě nabízí srovnání s Kreator, či třeba technickými Coroner, jejichž vlivy jsou nepřeslechnutelné, ovšem lhal bych, kdybych řekl, že tam neslyším i Slayer či sbory Anthrax.
Pokud bych byl nucen jen na jedné písni ukázat, kde že se dnešní Warbringer nacházejí, tak bych vybral přímočarou “One Dimension”, v které lze najít takřka vše, co tahle parta na novince přináší. Od důrazného úvodu bez špetky slitování, kterému dominuje sekaný riff, přes sborové halekání v zapamatovatelném refrénu, až po vzdušný riff, který načíná druhou polovinu skladby a spolu se sólovou kytarou ji vede k samotnému závěru. Variabilní skladba, ale přesto nepůsobí roztěkaně. Docela mě mrzí, že klasicky nezbylo místo na baskytaru, kterou nově drtí jistý Ben Mottsman, jenž se ke kapele připojil spolu s parťákem ze svých bývalých působišť, kytaristou Jeffem Pottsem, v průběhu loňského roku a jedná se tak o jejich premiéru. V tvrdém jádru zakládajících členů tak už zůstala pouze dvojice John Laux a zpěvák John Kevill, který zraje jako víno a ten jeho hrubý řev ve výšších polohách ve stylu Milleho z Kreator a Alexiho z Children of Bodom má větší sílu než kdy dřív. Velmi se mi líbí jeho zpěv v “The Turning of the Gears”, která zaujme ještě první slokou, v níž se pánové obešli takřka bez kytar a zpívá se tak pouze za doprovodu bicích a baskytary, což jako ozvláštnění jinak běžné rychlovky není špatný nápad, ale pojďme dál.
Z ryze thrashových skladeb, které si na nic nehrají a jež samozřejmě převládají, dopadly nejlépe úvodní flák “Horizon” a exodusovským frázováním přeplněná “Hunter-Seeker”. Obě velmi agresivní a rychlé skladby mi svou náladou spadají spíš na debut “War Without End”, ale neznamená to, že by na novinku nepatřily. Za zmínku na závěr stojí dvojice skladeb “Leviathan” a “Off With Their Heads!”, které nepřipustí, abyste se s blížicím koncem začali nudit. První se rozjíždí velmi pomalu v takřka doomovém tempu, kterému vévodí přesný škrkající riff, aby se po třech minutách spustilo pravé běsnění, které budiž předzvěstí nadcházející šlupce mezi oči jménem “Off With Their Heads!”. Nic složitého, ale pekelné tempo a hlavně kvílivé kytarové sólo z ní činí velmi atraktivní vál, který takhle ke konci určitě bodne.
Pokud první dvě alba byla pravověrný a čistokrevné retro thrash, tak “Worlds Torn Asunder” a hlavně čtvrtá řadovka “IV: Empires Collapse” jsou ukázkou toho, že se dá kopírovat i originálně a s vlastním ksichtem, který tak zoufale potřebují i další. Jsou to sice pořád jen náznaky, které probleskují mezi urputným nářezem, z něhož se už z principu polevit nedá, ale pokud to takhle půjde dál, tak se možná v blízké budoucnosti dočkáme desky, která se dokáže na dostřel přiblížit klasikám, jež vyjmenovávat nebudu, protože je všichni znáte. V okruhu podobných mladých kapel mě nenapadá letošní deska, která by se “IV: Empires Collapse” rovnala, takže přiznávám, že Warbringer si mě získali na svou stranu a já jim dávám poctivou osmičku.
Další názory:
Stejně jako u Toxic Holocaust, i tady se s Kašou v celkovém názoru relativně shodnu. Koho otravuje současný trend oživování thrash metalové divokosti, odsoudí tuhle kapelku společně s dalšími do věčných lovišť. Pokud tak opravdu někdo učiní, nemá představu, jak velkou dělá chybu. I přestože lze slyšet, z čeho Američani vychází, nechybí na současném albu koření svojského přístupu a celkové barevnosti materiálu. Jestli “Worlds Torn Asunder” symbolizovala old school řezničinu v pravém smyslu slova, můžete být s poslechem novinky dosti překvapeni. Je tu totiž množství ostrých riffů, ale ještě větší množství melodických výjezdů a vyhrávek a chytlavých refrénů. Rozhodně to však nechápejte tak, že by Warbringer nějak vyměkli. Jen prostě zrají (jak trefně podotýká Kaša), a to definitivně správným směrem. Warbringer by s aktuálním albem mohli prorazit mezi největší špičku a vystoupit tak na nejvyšší příčky. Jestli budou pokračovat a současnou formu pilovat dál, máme tu jednu z největších nadějí thrash metalového žánru. Za největší hitovku považuju klipovku “Black Sun, Black Moon”.
Stick
