Země: Francie Žánr: post-rock Datum vydání: 28.4.2014 Label: selfrelease Hodnocení: 7/10 Odkazy: bandcamp

Post-rock popravdě řečeno není zrovna záležitost, kterou bych nějak zvlášť intenzivně vyhledával. I proto je mi vlastně docela záhadou, proč jsem se rozhodl, že si pustím zrovna eponymní počin francouzské skupiny Utopium, ale stalo se. Zrovna jsem nevěděl, co bych si měl poslechnout, a náhodou jsem narazil na stream jejich alba… a i když jsem to příliš nečekal, nakonec se z toho pro mě vyklubalo příjemné překvapení.

Je pravda, že úplně čistokrevný post-rock Utopium nehrají, určitě by šlo místy hovořit o alternativním rocku nebo v některých vzácných momentech třeba o letmém náznaku psychedelic rocku, ale ono je to ve výsledku nakonec docela jedno, protože stěžejní je fakt, že jde o poměrně zábavný poslech. Utopium s lehkou rukou staví pěkné a poměrně provzdušněné rockové kompozice s příjemnou atmosférou. Až na jednu výjimku v podobě více jak sedmiminutové “Volumen” nejde o nijak zvlášť dlouhé kusy, ale i tak většina z nich hezky graduje… nijak zvlášť bombasticky, ale nějaký vývoj, díky němuž se člověk rozhodně nenudí, tam rozhodně je. Vokálu zde není moc, a i když se ozve, je spíš trochu zastřený, jakoby v dálce, zní víc jako další nástroj než jako nějaký vyloženě odzbrojující zpěv, který by měl rozskákat stadiony. Ale to samozřejmě není špatně, protože tohle by se do samotné muziky ani příliš nehodilo.

Utopium to o něco více sluší v těch pomalejších a zasněnějších polohách, v nichž se případně objevují stopové prvky psychedelie, protože například takové mírně rozvernější (v rámci mezí) “Stardust” mě zas tak moc neoslovila. Naštěstí se právě v té zasněnějších rovině nese většina alba a zejména dvojice “Autumn in Bangkok” a “Cloudy34” je hodně povedená. Tak jako tak na mě ovšem Utopium udělali dost pozitivní dojem a zcela upřímně si myslím, že tohle je deska, jíž si i v budoucnu milerád pustím znovu.