 |
|
Země: Polsko Tracklist: Hrací doba: 52:55 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Pagan black metal potažmo black / folk metal jsou subžánry, které se z mého přehrávače postupem času prakticky vytratily. A když už tam zavítají, zpravidla to bývá prostřednictvím již starých známých a osvědčených jmen. Důvodem není ani tak to, že bych o pohanskou respektive folklórní atmosféru v black metalu takovým způsobem ztratil zájem. Spíš mám v poslední době pocit, že jen málokdy narazím na kapelu, která by tyto dokázala prezentovat ve formě, jakou bych si já osobně představoval a chtěl poslouchat. Ten poměr nových skupin, jejichž tvorba by mě bavila, a skupin, jejichž tvorba naopak nikoliv, byl natolik nepříznivý, až jsem moje ochota zkoušet doposud nevyzkoušené klesla dost hluboko.
Výjimečně mi ale něco nového do ucha přece jenom zavítá a to něco se v tomhle případě znamená Varmia. Jde o neokoukanou polskou formaci, která debutovala v loňském roce albem „Z mar twych“, které vydali Via Nocturna. Poláci nijak neotáleli s přípravou druhé placky, takže jen o rok později naservírovali „W ciele nie“, jehož se ujal label ještě o trochu zvučnějšího jména – Pagan Records. Pojďme na věc.
Začátek první skladby „TAWE“ mě mírně vyděsil. Už jsem si skoro chtěl začít říkat, do jaké píčoviny jsem se to zase jednou pustil. Problém totiž je, že Varmia svou druhou řadovou nahrávku otevřou docela zprudka, přičemž ty nejostřejší pasáže jsou právě ty, kde jim to nejvíc skřípe. Celou dobu se nemůžu zbavit dojmu, že v těch nejvíc metalových momentech Poláci znějí trochu neohrabaně a nepříliš poutavě.
Dojem naštěstí výrazně vylepší ty chvíle, kdy Varmia spustí vícehlasy, předvedou nějaké melodie nebo obecně začnou dělat něco, co bychom mohli hloupě nazvat „pohanskými“ prvky. V tomhle ohledu skupina naopak docela zasluhuje pochvalu, protože tahle složka jejich muziky je vcelku zábavná a některé nápady rozhodně mají něco do sebe. Naštěstí je na „W ciele nie“ dostatek takových pasáží, aby se poslech desky pořád řadil k těm relativně příjemným, nikoliv těm, kdy se čekání na jednu poslouchatelnou chvilku rovná utrpení.
Samozřejmě, že nikdo netvrdí, že byste ve „W ciele nie“ měli hledat nějaký klenot nebo skutečně zásadní album. To v žádném případě. Je to spíš taková docela nenápadná fošna, která sice má své nesporné zápory, ale dokáže je alespoň částečně vyvažovat také sympatickými klady.
Takhle řečeno to může vyznívat, jako kdybychom v konečném důsledku byli někde okolo průměru, ale „W ciele nie“ ve skutečnosti baví o trochu víc, než jak tomu bývá u šedivého průměru bez špetky přidané hodnoty. Tady nějaká je, a byť není závratně vysoká, pořád se to počítá. A myslím, že můžeme bez větších obav o ztrátu reputace prohlásit, že to vydá dost na relativně slušnou a poctivou fošnu, která někoho může i potěšit. Varmia dozajista mají co zlepšovat, o tom žádná, nad přítomnými muškami nikdo oči nezavírá, ale stejně tak lze říct, že pokud se vám stýská třeba po moravských Adultery, tihle Poláci by vás zajímat mohli.