Archiv štítku: Venefices

Venefices – Succubacy

Venefices - Succubacy

Země: Polsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 18.12.2020
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Howling Cerberus
02. Devoted to Miphileseth
03. Ashes to Baal
04. Venefices

Hrací doba: 11:59

Odkazy:
facebook / bandcamp

Succubacy, Venefices… Pičo, co to je zas za patvary?“ pravil Metacyclosynchrotron, rozezlen zdánlivě liknavým přístupem k jazyku englickému, načež si musil nafackat, neb se jedná o pouhé archaismy, které si Poláci dozajista vypůjčili z románu „Tam dole“ od francouzského spisovatele Jorise Karla Huysmanse. O něm později…

…pro nás je teď podstatný fakt, že Venefices je nová kapela dua Sadist (strunné nástroje, hlasy) a Desolator (bicí), které můžeme znát z Bestial Raids a Doombringer. Poslech „Succubacy“ ovšem i nezasvěceným podá přesvědčivý důkaz, že Metal-Archives neuvádí sestavu Cultes des ghoules zcela věrně. Venefices totiž, jak jsem už předeslal v eintopfu, představují fúzi black/grindového bordelu Bestial Raids a hypnotickou audionekromancíi Cultes des ghoules. Z obou vyluhovali ty nejzásadnější, zmíněné ingredience, zatímco vyloučeny byly aspekty neblahé, hudebnímu efektu škodící: tedy tupost či případná vyprázdněnost riffáže prvních jmenovaných a repetitivnost v případě těch druhých. Venefices totiž přítomných dvanáct minut zaprali silně efektivními motivy, které mají prostoru přesně tolik, aby to posluchače přinutilo demo pustit zas.

Dát dohromady čtyři skladby kvalitního námrdu bez výplně by měla teoreticky zvládnout i začínající kapela, ovšem důvod, proč mě „Succubacy“ natolik okouzlilo, spočívá v jeho atmosféře. „Tam dole“ zaujme zejména naturalistickými popisy zločinů Gilla de Rais a také černé mše, které je protagonista svědkem v jedné z posledních kapitol knihy. Poslech mi vůbec připomněl četbu gotických či dekadentních spisů, kde jsou posedlost ďáblem a vražedné rouhání prezentovány natolik sugestivním způsobem, o němž si současní tvůrci hororu mohou obvykle jen nechat zdát.

„To sum up, the most important thing about Satanism is the black mass. That and the witchcraft and incubacy and succubacy which I will tell you about; or rather, I will get another more expert than I in these matters to tell you about them. Sacrilegious mass, spells, and succubacy. There you have the real quintessence of Satanism.“

Vysoce kladně také hodnotím vokální výkon Sadista, který kromě klasického blití demo ozvláštňuje různými pomatenými nářky a pazvuky. No, a Venefices se podobně jako Bestial Raids vyplatí slyšet i kvůli peklu, co za bicími rozpoutává Desolator. To jsou všechno důvody, proč „Succubacy“ patří k nejlepším demům, které jsem za poslední měsíce, ne-li roky slyšel. Vzhledem k tomu, že pár nahrávek Cultes des ghoules patří k tomu nejzásadnějšímu, co v black metalu za posledních třicet let vzniklo, „Master Satan’s Witchery“ si rovněž zasluhuje nálepku elitní bestiality a tvorba Doombringer zaostává jen málo, tak budu v srdci chovat naději, že nejčernější hodiny satanského génia se dočkám právě v podání Venefices.


Redakční eintopf – leden 2021

Asphyx – Necroceros

H.:
01. Yoth Iria – As the Flame Withers
02. The Body – I’ve Seen All I Need to See
03. Hulder – Godslastering: Hymns of a Forlorn Peasantry

Metacyclosynchrotron:
01. Venefices – Succubacy
02. Maquahuitl – Con su pistola en la mano
03. Diocletian – Darkness Swallows All

Cnuk:
01. Frozen Soul – Crypt of Ice
02. Asphyx – Necroceros

Dantez:
01. Asphyx – Necroceros
02. Emma Ruth Rundle & Thou – The Helm of Sorrow
03. Malakhim – Theion

H.

H.:

Leden tedy nic moc. Prakticky se tu nachází jen jedna deska, o níž mohu říct, že se na ni jakž takž těším, ale ani v tomhle případě nejde o něco, z čeho by mi vlhly spoďary už dopředu. Debut „As the Flame Withers“ řecké kapely Yoth Iria si přesto poslechnu, protože nový projekt Jima Mutilatora (ex-Varathron, ex-Rotting Christ) a Maguse (Necromantia, Thou Art Lord) se mi vynechávat nechce. Loňské EP „Under His Sway“ se mi navíc docela líbilo.

Další dva kousky už sem dávám spíš jen do počtu, abych naplnil kvótu tří alb, ale nijak zásadně je nevyhlížím.

The Body jsou zavedená a uznávaná kapela, ale já osobně jsem je nikdy zásadně neposlouchal. Vlastně si ani nemyslím, že by to neměla být muzika pro mě, spíš jsem si nikdy nenašel čas a trpělivost nechat jejich tvorbě nějaký ten podrobnější poslech. Třeba se tentokrát odhodlám a „I’ve Seen All I Need to See“ ochutnám zevrubněji, protože ukázka zní příjemně bordelově a nějakou větší pozornost by si The Body z mojí strany nejspíš zasloužili.

Pravděpodobně zkusím ještě „Godslastering: Hymns of a Forlorn Peasantry“ dámského projektu Hulder, na jehož debut asi někdo i vyčkává, protože některé starší neřadové tituly měly vcelku ohlas. Já jsem jim zatím nevěnoval pozornost, tak snad to nebude pičovina.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Vzhledem k sestavě asi nepřekvapí, že Venefices zní jako Bestial Raids spáření s Cultes des ghoules, ale přidaná hodnota je velká a já chci víc! „Succubacy“ je už dva týdny online, ale kazeta vychází v lednu a takto sugestivní atmosféra hnusné černé mše se nachází jen vzácně. Dodatečným argumentem budiž, že ve mě tato 12minutová porce zla obnovila chuť konečně dočíst Huysmansovo „Tam dole“.

Objev Ŭkcheănsălâwit mě zase pro změnu tlačí vstříc dalším „indiánským“ blackům a Maquahuitl by se jistě dříve nebo později na řadu dostali, tak proč neprolomit ledy s konceptuálním EP „Con su pistola en la mano“? Ukázka zněla docela dobře a tematicky se to jeví jako odpověď na parádní „El Tigre del sur“.

A pak už to je s novinkami z mého pohledu slabší, každopádně jsem určitě zvědavý na nové tituly Diocletian, co brzy vyjdou u Helter Skelter a Regain Records, zejména EP „Darkness Swallows All“ sestavené z raritních skladeb.

Cnuk

Cnuk:

Po loňském demu „Encased in Ice“ jsem dost zvědavý, co z texaských Frozen Soul vypadne na první dlouhohrající desce. Trochu překvapivě zakotvili u Century Media Records, nicméně to, že bude prvotina nazvaná „Crypt of Ice“ stát za poslech, je jasné už z uveřejněných skladeb. Jejich plíživý a značně neandrtálský death metal by tu měl mučit po vzoru žánrových klasiků.

K takovým klasikům patří dozajista třeba legendární Asphyx, další položka na mém seznamu. Tady si myslím není vůbec nad čím přemýšlet, protože u této kapely si můžete být jisti jak náplní alba, tak i jeho kvalitou. „Necroceros“ budou prostě Asphyx se vším všudy. Uvidíme, jak se podaří navázat na minulé, výborné „Incoming Death“, ale i kdyby „Necroceros“ nebylo takovým zásahem do černého, věřím, že to bude stále dobrá placka.

Asphyx

Dantez

Dantez:

Nový rok pravděpodobně otevřu poslechem nových Asphyx. Od „Necroceros“ neočekávám nic převratného, jen přímý, střednětempý metal smrti, kteří holandští servírují na vysoké úrovni už více než 20 let.

Je dost možné, že si duel „May Our Chambers Be Full“ mezi Emmou Ruth Rundle a Thou z října najde cestu do mého žebříčku nejlepších alb za rok 2020. Navazující EP „The Helm of Sorrow“ proto otočím rád. Z nadcházející krátké nahrávky je už nyní k poslechu cover od The Cranberries, který dokonale zachycuje celkovou esenci kolaborace.

Jsem zvědavý i na první full-length švédských Malakhim, kteří věrně kráčejí ve šlépějích švédské ortodoxie. EP „II“ bylo fajn a první singl „The Splendour of Stillborn Stars“ se mi prozatím trefuje do noty více než nedávna novinka podobně laděných Ondskapt. „Theion“ proto určitě vyzkouším.


Venefices: stream prvního dema

Polští Venefices představují své první demo „Succubacy“. Nový napierdol členů Bestial Raids, Doombringer a Cultes des Ghoules streamuje na Bandcampu, fyzické vydání na kazetě je v Evropě plánováno prostřednictvím Invictus Productions a Under the Sign Garazel.