 |
|
Země: Nizozemsko Tracklist: Hrací doba: 27:30 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Hned na začátek se musím přiznat, že stále stoprocentně nevím, co přesně si mám o Vleddermos myslet a jak se k debutovému albu tohoto nizozemského projektu postavit. Může se vám zdát divné, že se za takové konstelace už pouštím do psaní recenze, aniž bych si tyhle předem srovnal, ale tak nějak počítám s tím, že tenhle text (snad) zafunguje nejen jako recenze, ale i jako katarze, během níž si to konečně ujasním. Víc se mi to totiž poslouchat nechce.
Na začátek musím zmínit, že Vleddermos přichází s poměrně zajímavým konceptem, kterýžto tkví v kombinaci black metalu (prý střihu à la osmdesátá léta, ale k tomu si ještě řeknu svoje) a hororových soundtracků. Což zní na první pohled docela lákavě, tak sem s tím. Black metal mám rád a hororové soundtracky rovněž. Grafická prezentace tomu také nasvědčuje a její práci s klišé lze brát jako součást konceptu. V této chvíli mohu poznamenat, že přebal demosnímku „Witching Hour’s Demonic Rites“ je výrazně lepší než přebal debutové desky „Worshippers of the Unholy Gather Under the Full Moon“, o níž se nyní budeme bavit.
Netvrdím, že je tenhle koncept něco úplně nevídaného, co tu ještě nikdy nebylo. Těch pár povedených příkladů, z nichž mě jako první okamžitě napadnou italští Abhor, ovšem ukazuje, že taková kombinace smysl dává. Vleddermos na to ovšem jdou v klávesové složce trochu jinak než zmiňovaní Abhor a myslím, že méně poutavě.
Předně bych chtěl rozporovat ono tvrzení o black metalu na styl osmdesátých let, protože to se mi fakt nezdá. „Worshippers of the Unholy Gather Under the Full Moon“ má podle mě spíš blíž k soudobému raw black metalu, a to jak hudebně, tak i co se hrdelních běsů týká.
Tato forma black metalu je doplněna o množství kláves a právě u nich nastává ten hlavní kámen úrazu. Osobně mi přijde, že jsou klávesy příliš vytaženě, a když se ozvou, což se děje dost často, zbytečně přebíjejí všechno okolo. Byl bych radši, kdyby deska dávala víc na odiv samotný metal a klapky byly trochu umírněnější a spíš doplňovaly atmosféru, než aby braly hlavní slovo. Už jen proto, že v mnohých pasážích mi jejich pojetí příliš nesedí, přičemž zpravidla platí, že čím výraznější, tím méně mě to bere. Na můj vkus je totiž jejich zvuk příliš „gotický“. Víc než estetiku béčkového hororu ve mně vzbuzuje pocit kýčovité napodobeniny, jíž chybí ta pravá hororová esence. Asi něco jako piknik sabat patnáctiletých gotiček na místním hřbitově.
Asi to nezní dvakrát vábně, takže se asi můžete docela logicky zeptat, z čeho plyne ta na začátku zmiňovaná nejistota ohledně „Worshippers of the Unholy Gather Under the Full Moon“. Jde o to, že rozhodně ne všechno na album stojí za kokot. V některých lokálních momentech to zní docela slušně, kupříkladu hned v úvodní „A Malign Entity Possesses Me Eternally“ nebo v závěrečné „Into the Stormy Night“ se místy daří docela zahustit atmosféru.
Stačí nicméně pár ucházejících pasáží k tomu, aby vzal někdo album na milost? Asi ne. V čem je tedy ten rozpor? Nyní už v ničem. Jak jsem to všechno hodil na papír, konečně jsem uvědomil, že mě na „Worshippers of the Unholy Gather Under the Full Moon“ víc věcí otravuje, než baví. V jádru to album sice není dočista retardovaná mrdka a zpočátku znělo i trochu zajímavě, ale celkově nakonec musím říct, že v tom vidím spíš jen takovou kuriozitku na jeden, dva poslechy než skutečně funkční hudební dílo.