Země: Slovinsko Žánr: stoner rock Datum vydání: 27.5.2013 Label: selfrelease Hodnocení: 6,5/10 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Voodoo Mule

Kdo má rád staré Black Sabbath, určitě oceňuje existenci žánru zvaného stoner. Tyto kapely totiž většinou dost zdařile udržují odkaz této legendy několika žánrů. Problémem však je, že scéna je značně široká a po čase už jsou jednotlivé spolky poněkud neoriginální, zkrátka nevytrhnou vás z letargie, dáte tomu pár poslechů a pak na ně zase zapomenete. Čest těm, kteří se dokázali vyšvihnout nad ostatní a dodat tomuto žánru s rytmikou hladového mastodonta trochu fazónu. Slovinci Voodoo Mule se rozhodně snaží znít kvalitně a dle mého skromného názoru se jim to i daří. Nicméně to není žádná objevná záležitost a všechny postupy znalý posluchač dokáže přiřadit ke kdejakému vzoru.

Jejich aktuální počin “Voodoo Zoo” je v podstatě kompaktním celkem rozděleným na části, skladby se do sebe přelévají vcelku přirozeně. Bodejť by ne, když jde v podstatě o nahranou “živou” prezentaci kapely, tak jako za starých časů (viz způsob nahrávání prvních desek Black Sabbath). Jen kytara, basa, bicí a pralesní řev. To vše pospolu v jeden moment, minimum dodatečných úprav a spontaneita. To se nahrávce skutečně nedá upřít, feeling, který z ní sálá, se hodně blíží k základům atmosféry, jak ji budovali klasici žánru. Zní to jednoduše dost živelně.

Skladby jako takové jsou dosti komplexní, většinou v drtícím středním tempu, stojící na mohutných riffech, které jsou hrané na nástroje, zkreslené až k hranici snesitelnosti, ať už mluvíme o kytaře či base, přesto se skrz tu zahuhlanost dají pozorovat zajímavé vyhrávky, sóla nebo prostě táhlé pasáže plné zvukových hradeb a vazbení. Od první skladby “Honeyland” je vcelku jasné, odkud vítr vane. To je prokládáno rychlejšími záležitostmi, jako je zběsilý rock’n’roll “Jizz Da Bizz”, což jako odlehčení funguje spolehlivě. Většinou však převládá drtící dusot smetávající z cesty vše živé i neživé. Na druhé straně pak stojí utahaná tryzna “Church Snake”, která se skutečně plazí jako onen had. A to prosím na ploše necelých devatenácti minut, skutečný monument, tyčící se z alba jako nějaká obrovská socha.

Jak už jsem řekl v úvodu, pokud jste fanoušci žánru, mohli byste tvorbu této slovinské trojice ocenit, i když si myslím, že po jednom poslechu to protočíte ještě tak jednou dvakrát a pak už se k tomu příliš vracet nebudete, protože vám postupně přestane nabízet nějaké fascinující zážitky. Dosti intenzivně znějící stoner však slibuje, že by mohlo jít o dosti zajímavý zážitek, pokud by se (v Slovinsku velmi často koncertující) trio dostavilo na nějaký koncertík do České republiky. Rozpálit to budou umět nejspíš dost dobře na to, aby stálo za to, jim pozornost věnovat.