 |
| Země: Velká Británie Žánr: atmospheric black metal Datum vydání: 2.6.2014 Label: selfrelease Tracklist: Hodnocení: 7,5/10 Odkazy:
|
V jakém rozpoložení se vlastně žánr progresivní metal momentálně nachází? Dream Theater spíše udržují, než inovují, Ayreon pokračují ve vyjetých šlépějích svých hudebních příběhů, Queensrÿche jsou znesvářeni a rozděleni na dvě kapely, u Opeth a Pain of Salvation netrpělivě očekáváme nové počiny, zatímco Devin Townsend si pohrál s atmosférickým blues rockem a country ve svém novém projektu Casualities of Cool. A do tohoto světa nyní zasahují charismatičtí Australané Voyager, kteří si na nás přichystali novou desku s názvem “V”, jež funguje jako jisté jubileum, neboť uběhlo deset let od vydání jejich debutu “Element V”. Ten ve své době nabízel svěží materiál, jež kombinací zdánlivě nesouvisejících žánrových inspirací předvedl potenciál mladé progresivní kapely melodičtějšího střihu. Překvapivě se totiž z kombinace s power metalem, místy syntetickým popem i občasnými výjezdy evokující symfonický black metal nevyklubal přeplácaný kýčovitý guláš, nýbrž podařený pestrý a různorodý materiál nepozbývající dobré nápady a charisma. Jedním z hlavních specifik zvuku je krom pro žánr tradiční propracované instrumentace především projev zpěváka Daniela Estrina, jehož zpěv bych zařadil někam mezi Roye Khana (ex-Kamelot) a Warrela Danea (ex-Nevermore), což ovšem berte se značnou rezervou, neboť hlasy všech tří vokalistů jsou jedinečné a nezaměnitelné. Ne každému se asi trefí do vkusu, mně osobně však jeho lehce melancholický nádech vyhovuje a považuji ho za jednu z předností jejich charakteristického projevu.
Na rozdíl od svého předchůdce “The Meaning of I”, který disponoval syrovějším-metalovějším zvukem, novinka se tentokrát snaží o modernější vyznění za využití elektronických rejstříků i provázaných sekaných riffů, jež jsou ovšem na rozdíl od některých například djentových interpretů zároveň dostatečně podporující dílčí melodické pasáže a nezní samoúčelně. Způsob psaní skladeb je zvolen tak, aby byl schopen zaujmout jak chytlavými refrény, tak propracovanými kompozicemi se skvělými kytarovými motivy, což je pro posluchače atraktivní, neboť se má hned od začátku čeho chytit a zároveň má stále co objevovat. A melodie, ač leckdy mohou čerpat i z popu, vzhledem k propracované instrumentaci jsou zkrátka obaleny do inteligentního obalu, jenž udržuje člověka ve střehu a nechává ho objevovat metalovou modernu.
Zatímco první dvojice skladeb “Hyperventilating” a “Breaking Down” jsou především komplexní hitovky, jež šikovně kombinují komplikovanější instrumentaci s chytlavými melodiemi a naživo musí fungovat parádně, trojka “A Beautiful Mistake” mnohem více inklinuje k djentové rytmice a na konci využívá ženských vokálů jisté Zemyny Kuliukas, jejíž party mi evokují Anneke (ex-The Gathering) na Devinově “Epicloud”. Ideální kombinácí těchto přístupů je osmá “The Domination Game” či má oblíbená “It’s Wonder”, jež i přes svou dynamičnost a změny nálad disponuje parádními melodiemi, které jsou instrumentálně velice umně podložené. Další skvělou melodii nabízí “Embrance the Limitless”, jež v refrénu využívá rozkládaných klávesových akordů, a (ač jen pro zpestření) growling využívající “Orpheus”. V působivé a emotivní “Peacekeeper” vystřihne Daniel výšky, jež mi okamžitě připomenou tenor Einara Solberga z Leprous. Nového nahrání se dočkala skladba “The Morning Light” původně z již zmiňovaného debutu, jež funguje jako takový symbol kapely, vzhledem k množství parafrází (například na minulém albu se nacházela variace “She Takes Me (into the Morning Light)”).
Deska “V” je kvalitním kusem moderního progressive metalu, který se neštítí vkusného popu ani elektroniky, ovšem především baví svými riffy a melodiemi, které, ač občas připomínají již dříve vyřčené, stále mají co nabídnout. Instrumentace netrpí nevyrovnaností a samoúčelným exhibicionismem, nýbrž podporuje fungující nápady. Inteligentní a zajímavá deska.