Archiv štítku: Vulcano

Vulcano + support ve Volyni

VULCANO, BOHEMYST, LAHAR
25. 11. 2019, Volyně – Kulturní dům Na Nové, prostor bude upřesněn

Ano, prostor, kde se legendární brazilské komando v pondělí 25. listopadu představí, bude upřesněn podle zájmu fanoušků. Prosíme všechny, aby na FB akce potvrdili svou účast; podle počtu přihlášených zvolíme optimální prostor – buď ryze podzemní klub Peklo s kapacitou 80 lidí, nebo Malý sál s kapacitou takřka dvojnásobnou.

https://www.facebook.com/events/546671149240052/

Bližší info pořadatel Honza Kapák:

– podařil se nám exklusivní kousek – legendární thrashmetalová kapela VULCANO, která byla na světě dřív než SEPULTURA (zal. 1981), má na kontě skvělých 15 alb a mnohačetná celosvětová turné, poctí návštěvou volyňský komplex kulturáku Na Nové
– na tomto turné přehrají kompletně celou desku “Bloody Vengeance” z roku 1986, která se právem řadí mezi největší klenoty old school metalu
– 25. 11. je pondělí, ano, víme, že to není ideální den :-), ale akce začne a skončí rozumně (cca. 18:30 – 21:30). Zvolili jsme vhodné prostory (kapacita je cca 80 lidí max.), nepředpokládáme nedýchatelné tlačenice jako na jiných zastávkách turné, za kvalitní zvukový i vizuální zážitek ručíme!
– máme v záloze Malý sál na Nové (kapacita 150) pro případ, že by prostory klubíku Peklo byly příliš malé. Tímto apeluji na všechny thrashery :-) – kdo s účastí na akci počítáte, prosím, naklikejte se nám prosím na FB události, zatim jsme na vážkách – v Peklu by, zdá se, mohlo být těsno, na Malém sále poloprázdno? Co s tím? Propagujte akci, jak můžete, jakákoliv pomoc vítána!
– přijďte zažít VULCANO pěkně zblízka, bližší kontakt s kapelou se vám jinde nepoštěstí
– jako support vystoupí kapela BOHEMYST, která prezentuje dokončované debutové album “Čerň a smrt”
– podařilo se nám ke skvělému úlovku VULCANO domluvit ještě jeden support a sice českou thrashovou stálici LAHAR – TAHLE AKCE BUDE MASAKR!
– termín akce se plus minus kreje s mejma 40inama. Nic jako oslavu neplánuju (fakt si na to nepotrpim – hlavně žádné dárky a podobné nesmysly – prosím opravdu ne, myslím to vážně), ale když přijdete a oslavíme to společně metalem, radost mi uděláte. To zas jo.
– na četné dotazy upřesňuji vstupné: 200 Kč na místě

[tisková zpráva]

Vulcano


Koncertní eintopf – listopad 2019

Mayhem, Gaahl's Wyrd, Gost

H.:
1. Mayhem, Gaahl’s Wyrd, Gost – Praha, 15.11. (event)
2. Profanatica, Demonomancy, Bahratal – Praha, 21.11. (event)
3. Deströyer 666, Hour of Penance, Nocturnal Graves, Inconcessus lux lucis – Praha, 6.11. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Vulcano, Nifelheim, Asgard, Decision to Hate – Praha, 23.11. (event)
2. Black Winter Festival – Gliwice (Polsko), 21.-22.11. (event)
3. Harakiri for the Sky, Dødheimsgard, Bölzer, Blaze of Perdition, Matterhorn – Bratislava, 29.11. (event)

Cnuk:
1. Tropical Fuck Storm, RVG – Praha, 14.11. (event)
2. Malokarpatan, Vircolac, Goatcraft, Sacrilegia – Praha, 22.11. (event)

Dantez:
1. Mayhem, Gaahl’s Wyrd, Gost – Praha, 15.11. (event)
2. She Past Away – Brno, 6.11. (event)
3. Böhren & der Club of Gore – Praha, 8.11. (event)

H.

H.:

Tak dlouho jsem pindal, že u nás Mayhem strašně dlouho nehráli v klubu a jezdí jenom na Brutal Assault, až se to konečně zlomilo. Legendární norské neznabohy jsem v klubu ještě neviděl, takže určitě půjdu – ostatně se prozatím jedná o jediný listopadový koncert, na nějž už mám lupení, takže mě to asi nemine.

Za pozornost budou určitě stát i zámořští zvrhlíci Profanatica. Kapela zde v poslední době hrála hned několikrát, takže kdo chtěl vidět, ten už asi viděl, přesto se nejedná o něco, co bychom zde měli ignorovat. Čili kdo chce zlo, ať valí v příslušný den na Sedmičku.

Zmíním Deströyer 666 a spol., protože to je super kapela a vždycky, když jsem ji viděl živě, tak to byla kurevsky dobrá hoblovačka. Nicméně odpadnutí Dead Congregation fakt krutě zabolelo. Kór když byli nahrazeni Hour of Penance, což je pro mě úplně nudná kapela, která mě pranic nezajímá. Kombo Deströyer 666 + Dead Congregation by za hřích fakt stálo, ale takhle asi vynechám protože samotnou partu okolo K.K. Warsluta jsem viděl už několikrát.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Brazilští nestoři Vulcano objíždí Evropu v listopadu a kulťáci z Nifelheim zase v prosinci (společně s At the Gates). Důležité ale je, že se obě kapely exkluzivně sejdou 23. 11. v pražském klubu Chmelnice za doprovodu Asgard a Decision to Hate. Co dodat, bude (ultra) metal.

Ten bez debat koluje i v žilách Malokarpatan, Vircolac, Goatcraft a Sacrilegia, kteří rovněž objíždí Evropu a tuzemský fanoušek si může dokonce vybrat, zda se vypraví do Prahy (22. 11.), Bratislavy (24. 11.) anebo třeba i do slezských Gliwic na festival Black Winter (21. – 22.), kde se navíc zastaví Profanatica, Demonomancy (rovněž na turné a 21. v Praze) plus Azarath a zmiňovaní Vulcano. Všechno prověřené kapely, co stojí za vidění. Jen si vybrat.

Fanoušci špinavého, sirnatého zlometalu v listopadu zkrátka nepřijdou, ale akcí je teď pokokot a do třetice vybírám Dødheimsgard v Bratislavě. Na jejich koncert v Praze s Hetroertzen a Troll před šesti roky vzpomínám jako na povedenější. DHG předvedli parádní průřez tvorbou a VicotnikAldrahnem byli kouzelní. Tentokrát to sice bude bez druhého jmenovaného vokalisty, ale poté, co jsem slyšel Vicotnikův parádní výkon na debutu Dold Vorde Ens Navn, si myslím, že to utáhne s přehledem i sám. Dále zahrají Bölzer, Blaze of Perdition a Matterhorn, což by mohlo být taky fajn, na vrcholu soupisky jsou ovšem uvedení Harakiri for the Sky, o čemž si myslím své…

Cnuk

Cnuk:

Z listopadových akcí mám zakoupený lupen na Tropical Fuck Storm. Tito Australané patří do stáje Flightless Erica MooraKing Gizzard and the Lizard Wizard a jsou podobně divní. Možná ještě více. Jejich obě řadovky jsou povedené, a přestože nemohu tvrdit, že bych je vyloženě žral, jsou natolik působivé a lákavé, že mám chuť to zažít i naživo, protože právě to by mohl být ten finální krůček k jejich absolutnímu docenění. Stát se ale může, že to bude přesně naopak. Podpořit je přijedou RVG. Neznám, stejně jako prostory Café V lese, kde se to celé bude dít. Tenhle večer zkrátka bude ve znamení překvapení.

Dále mě láká koncert Malokarapatan a Vircolac. Prvně jmenování živě umí, o tom jsem se již sám přesvědčil, avšak Vircolac jsem ještě neviděl. Neznám je příliš dlouho, ale jejich letošní placka „Masque“ mi vryla ten jejich death/black metal do hlavy dost hluboko. Navíc nejde pouze o tyto dvě kapely, přidají se také Goatcraft a Sacrilegia, což už je docela dost solidní muziky na jeden večer v Underdogs’.

Malokarapatan

Dantez

Dantez:

„Daemon“ od Mayhem překvapil a jeho převedení do živé show by mohlo být více než zajímavé. To rozhodně přidalo pražskému vystoupení na atraktivitě i navzdory tomu, že support zrovna za moc nestojí. Minimálně pražským a okolním bych listopadovou zastávku evropského turné určitě doporučil.

Ti, kteří rádi křepčí do svižných rytmů darkwave, by si neměli ujít koncert tureckých She Past Way, kteří se dva dny před brněnskou zastávkou objeví i v pražské kasárně Karlín. Těm, kteří preferují temno v pomalejší a subtilnější podobě, nejlépe v konturách Lynche a Badalamentiho pak avizuji vystoupení jazz-noirových Böhren & der Club of Gore.


Nifelheim, Vulcano, War-Head

Nifelheim poster
Datum: 16.10.2014
Místo: Praha, Nová Chmelnice
Účinkující: Hellocaustor, Nifelheim, Vulcano, War-Head

Když do Prahy v loňském roce přijeli Nifelheim na svůj první koncert v České republice vůbec, upřímně mě opravdu sralo, že jsem tenkrát nemohl jet. Zvlášť když společně s nimi jeli brazilští veteráni Vulcano, kteří patří mezi nejstarší extrémně metalové smečky Jižní Ameriky, a dost luxusní support v podobě srbských The Stone a domácího kultu Maniac Butcher. Dost mě mrzelo, že jsem takovou akci tenkrát prošvihnul, zvlášť vzhledem k tomu, že jsem nečekal, že by se sem snad Nifelheim mohli někdy v blízké budoucnosti vrátit.

O to větší ovšem bylo překvapení, když měla švédská black/thrashová kultovka po roce a půl přijet znovu, a aby toho nebylo málo, opětovně v doprovodu Vulcano. Další předkapely tentokrát tak zajímavé nebyly, ale čert to vem, protože hlavním předmětem zájmu bylo přece jenom chodící železářství známé pod krycím názvem Nifelheim.

Zatímco loni večer otvírali Maniac Butcher, letos se této role ujala thrash metalová úderka Hellocaustor, v níž ovšem nepůsobí nikdo jiný než Vlad Blasphemer známý právě jako jedna polovina ústředního dua “Šíleného řezníka”. Hellocaustor už jsem viděl docela dostkrát, a i když to bylo snad pokaždé v trochu jiné sestavě, žádné velké rozdíly tam nikdy nebyly (s výjimkou jedné mocné akce v Děčíně, kde byli snad všichni členové totálně na plech a vyváděli takové píčoviny, že už to nikdy nepřekonají), takže člověk už prostě ví, co by měl čekat – a ani tentokrát se žádné velké překvapení nekonalo. Zpěvák Diktator zavelel “Hellocaustor, píčo!!!” a rozjela se nasraná thrash metalová bruska, jakou tahle kapela určitě umí. Jasně, není to nic moc originálního, ale rozhodně se Hellocaustor nedá upřít, že jim to na koncertech šlape opravdu zodpovědně, je to zábavné a hlavně tomu nechybí energie. Na tom nic nezměnil ani baskytarista Soulreaper, který mezi mocně pařícím kytaristou Onslaughterem a Diktatorem vypadal trochu zakřiknutě. Zbytek kapely to ovšem svým nasazením bezpečně vynahrazoval, takže se jednalo o povedený výstup, který mě bavil.

Po Hellocaustor se pokračuje v thrash metalovém duchu, tentokrát ovšem v podání Chorvatů War-Head, pro něž to byl první koncert v naší zemi. Hudebně vlastně nešlo o vyloženě nezajímavou záležet – dost často vystrkovaly růžky death metalové vlivy, jinde se zase objevily povedené vyhrávky na kytaru, což sice ani v jednom případě není nějaký vyslovený trhák, který byste ještě nikdy v životě neviděli a neslyšeli, ale nakonec proč ne. Na druhou stranu, bavilo mě to hlavně ze začátku, protože čím dále set War-Head postupoval, tím více mi to celé splývalo a přestávalo mě to bavit – jediné štěstí pro skupinu bylo, že nehrála zas až tak dlouho, takže to nestačilo překročit únosnou mez. Nějaká velká show to taky nebyla, jelikož ta největší akce, jakou Chorvati předvedli, bylo třepání palicí. Navíc kapelu trochu zbrzdily i technické problémy, když se hned po prvním songu muselo vystoupení na chvíli přerušit kvůli potížím s kytarou. Netvrdím, že to bylo vyloženě marné, ale jestli někdy War-Head přijedou znova, určitě se nebudu hnát, abych se na ně podíval znova… ledaže by tu zas hráli před někým zajímavějším. Abych to totiž řekl upřímně, asi nejvíc jsem se bavil nad faktem, že zpěvák a baskytarista Dario Turčan vypadal jako absolutní dvojník Romana Izaiáše z české Dogy, což mi přišlo docela vtipné.

Večer se přehoupl do své druhé poloviny a slova se ujímají brazilští veteráni Vulcano. Nemůžu tvrdit, že bych jejich tvorbu vyloženě miloval, ani jsem popravdě řečeno netušil, co bych měl od nich živě očekávat, ale byl jsem docela zvědavý, jaké to bude. Rozhodně jsem ovšem nečekal, že brazilské kvarteto předvede takhle kulervoucí nářez. Tohle byl jednoduše Metal s velkým M, kapela v obrovské formě – všechno, co jste kdy na tomhle žánru mohli mít rádi, Vulcano ten večer měli. Všichni členové si vystoupení vyloženě užívali a třeba ksichty baskytaristy Ivana Pellicciottiho neměly chybu, největší hvězdou kapely byl ovšem bubeník Arthur Von Barbarian, který si koncert vysloveně vychutnával, a bylo na něm vidět, že ho to ohromně baví. Vlastně i zpoza bicích působil tak trochu jako druhý frontman, protože lidi pořád hecoval a předváděl různé vtípky, jako bylo například hraní ve stoje nebo odbubnování kusu posledního songu s lahvemi od piva namísto paliček.

Odezvu měli Vulcano také skvělou a takřka po každém songu následovalo mohutné skandování jména skupiny, na což Brazilci odpovídali jednou hitovkou vedle druhé. V setlistu nechyběly pecky jako “Prisoner from Beyond”, “Bloody Vengeance”, “Death Metal” nebo “The Evil Always Returns”, vrcholem koncertu ovšem byla skladba “Witche’s Sabbath”, při níž na pódiu naběhli bratři GustavssonovéNifelheim (Erik ostatně během celého setu Brazilců poctivě třepal palicí v publiku… Per možná taky, ale toho jsem osobně nezahlédl) a střihli si u Vulcano hostovačku. Zcela upřímně říkám, že takovouhle jízdu jsem nečekal ani náhodou.

Vulcano byli tak dobří, že i kdyby už po nich nikdo nehrál, odcházel bych spokojený, ve skutečnosti však samozřejmě byli na řadě ještě samotní Nifelheim. Ti v loňském roce docela znatelně obměnili sestavu, takže v ní víceméně zbyla už jenom dvojčata Erik a Per Gustavssonova alias Tyrant (baskytara) a Hellbutcher (vokál), ale na výsledku to nebylo nijak znát a švédská kultovka se po brazilských kolezích nenechala nijak zahanbit. Jasně, celý koncert byl především o Gustavssonech a jejich rouhání v kožených hadrech s 50 kily železa dělal zbytek sestavy skoro jen křoví, ale to nebylo vyloženě špatně a i tak ostatní hráči odvedli svou práci dobře. Hellbutcher byl trochu indisponován, protože měl ruku (asi zápěstí?) v sádře (nebo obvaz?), přes kterou si sice na koncert “nenápadně” přetáhnul černou látku, protože bílý fáč asi není moc metal, ale nakonec jej to nijak zvlášť nebrzdilo… pomineme-li tedy, že se mu evidentně špatně drželo pivo.

Setlist Nifelheim:
01. Sacrifice to the Lord of Darkness
02. Black Evil
03. The Final Slaugther
04. Satanic Sacrifice
05. Hell’s Vast Plains
06. Bestial Rites
07. Sodomizer
08. Storm of the Reaper
09. Soldier of Satan
10. Infernal Flame of Destruction
11. Praise Lord Satan
12. The Bestial Avenger
– – – – –
13. Tormentor [Tormentor cover]
14. Possessed by Evil
15. Storm of Satan’s Fire

Nesměla samozřejmě chybět ani pořádná výzdoba pódia… to bylo plné lebek, kostí, svícnů (napíchaných ve flaškách od Birellu, hehe), jedné rakve, nějakých těch obrácených křížů, řetězů, oprátek (přilepených izolepou na zesilovačích) a po obou stranách pódia se navíc nacházely velké pavučiny. Sice je to všechno klišé jak prase, ostatně jako všechny ty kožené hadry, hřeby, pyramidy a další výstřelky metalové módy, ale k Nifelheim to prostě patří a bez toho by to nebyly oni.

Švédové svůj set odpálili válem “Sacrifice to the Lord of Darkness” se skvělým refrénem, který byl živě ještě drtivější než z placky “Servants of Darkness”, kde se song původně objevil. Tím ovšem přísun kvalitních pecek samozřejmě zdaleka nebyl vyčerpán a i další skladby zabíjely více než zodpovědně. Kdybych měl říct, jaké konkrétní písničky se líbily nejvíce mně osobně, rozhodně bych jmenoval nářezy jako “The Final Slaughter”, “The Bestial Avenger” a hlavně smrtící dvojici “Sodomizer” a “Storm of the Reaper” v polovině koncertu. Nifelheim mimo jiné zahráli i několik nových kusů, jež by se měly objevit na chystaném EP, které je údajně (jak prohlásil Hellbutcher během koncertu) již natočené. Jedna obrovská pecka se pak nacházela ještě v přídavku – v současné koncertní sestavě Nifelheim totiž působí Tamás Buday, někdejší člen Tormentor, a právě od téhle maďarské black metalové kultovky zazněl cover “Tormentor”.

Ačkoliv Vulcano byli rozhodně skvělí, a když dohráli, pomalu jsem ani nedoufal, že by je Nifelheim mohli trumfnout, nakonec to Švédové přece jenom vyhráli. Nicméně obě kapely byly naprosto parádní a obě předvedly kurevsky špinavý oldschool metal, jak se na taková jména sluší a patří. War-Head byli spíš do počtu, a i když se na jejich výstup také dalo dívat, žádný zázrak to nebyl a domácí Hellocaustor byli jasně lepší než Chorvati. Tak jako tak šlo o hodně povedený večer, který byl především v režii Vulcano a Nifelheim – ti první mě obrovsky překvapili, a jestli budu mít někdy možnost, opravdu rád se na ně podívám znovu; ti druzí pak naplnili očekávání a ve výsledku o nich platí to samé, tedy že bych se šel klidně z fleku podívat ještě jednou. Zvuk byl také v pohodě a ani u jedné ze skupin jsem s ním problém neměl, takže jediným opravdovým mínusem večera bylo pivo, které bylo hnusné jak chcánky, což je ale na Chmelnici bohužel standard.