Země: Německo Žánr: progressive black metal Datum vydání: 5.12.2014 Label: Supreme Chaos Records Tracklist: 01. Naughtylus 02. Diabolum ex machina 03. RDR 66 04. For Carl 05. Neutronenstern Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Metal Promotions

Před nějakou dobou u nás vyšla recenze na počin „The Initial Frontier Pt. 1“ od německé kapely Vyre… ačkoliv, ono to není zas tak nedávno, vlastně to za chvíli bude už rok a půl. Jak již onen název alba  – „The Initial Frontier Pt. 1“ – napovídá, šlo pouze o první část vícedílného, vzájemně provázaného celku, na jejíž pokračování v podobě „The Initial Frontier Pt. 2“, s nímž Vyre vyrukovali v prosinci loňského roku, se podíváme nyní. Než tak ale uděláme, dovolím si v krátkosti připomenout, kdo to ti Vyre vlastně jsou a také o čem v kostce pojednávala ona první recenze, jelikož vzájemné srovnání takto propojených počinů je takřka nutností a jelikož nejsem tak naivní, abych žil v přesvědčení, že máte archiv Sicmaggot nastudovaný tak podrobným způsobem, abyste hned začali citovat náhodný článek z před roku a půl­…

Každopádně, začátky Vyre – které se jen tak mimochodem nedatují nijak zvlášť daleko do minulosti – jsou úzce spjaty s formacemi Geïst respektive Eïs, což je vlastně jedna a ta samá kapela, akorát přejmenovaná. A právě z jejích bývalých členů se rekrutuje velká část sestavy Vyre. V porovnání se svým bývalým působištěm sice pod novým jménem i nadále zůstali ve vodách black metalu, avšak v důsledku jej uchopili značně odlišným způsobem. Zatímco pojetí (G)Eïs(t) je takové do jisté míry klasičtější (čímž nemyslím úplně klasické a už vůbec to nemyslím v pejorativním slova smyslu – naopak je tvorba této skupiny skvělá a myslím, že i na vyšší úrovni než u Vyre… minimálně alba „Galeere“ a „Wetterkreuz“ vřele doporučuji k poslechu, pokud je neznáte), Vyre se vydali směrem do progresivnějších vod s textovým zaměřením vesmírné hlubiny.

Abychom však mohli říct, že skutečně máme nějakou přesnější představu o tom, co Vyre produkují, je nutné trochu blíže specifikovat ono poměrně vágní pojmenování „progresivnější vody black metalu“. Popravdě řečeno je toto totiž jen taková berlička a nějakou hudbu, jež by naplňovala význam pojmu „progresivní“ v jeho doslovném významu, určitě nečekejte. Jinými slovy, Vyre skutečně pokrokovou muziku, která by přicházela s nějakou ojedinělou vizí a posouvala svůj žánr dále, prostě nehrají. Definujeme-li ovšem „progresivní“ jako cosi, co je stále black metalem, ale je na míle daleko tomu, jak zněl před 30 lety legendární debut Bathory, co obsahuje spoustu kláves a melodií, ale přesto se tomu nedá říkat melodický black metal, pak bychom si snad mohli alespoň trochu rozumět.

Formálně toto podle mě nezní úplně špatně, nicméně s „The Initial Frontier Pt. 1“ jsem měl docela problém. Nevím proč, ale i přes nesporné objektivní kvality desky jsem do ní nějakým způsobem nedokázal úplně proniknout, a i když jsem ji v době vydání znal takřka nazpaměť, jak moc jsem se snažil ji docenit, nebylo to tak úplně ono, ačkoliv jsem na konci tohoto procesu měl tu drzost tvrdit, že se mi to vlastně svým způsobem líbí. Zajímavé je na tom však to, že zas až tak nestravitelnou muziku Vyre vážně neprodukují. Jednoduše jsem si s tou nahrávkou vzájemně ne úplně sedli – a právě v tom ze svého subjektivního pohledu vidím ten největší rozdíl mezi „The Initial Frontier Pt. 1“ a „The Initial Frontier Pt. 2“.

Vyre na „The Initial Frontier Pt. 2“ samozřejmě pokračují ve stejném hudebním duchu, jaký byl popsán již výše. Ostatně je to více než logické, když obě desky dělí pouhý rok a když jsou navíc obě vzájemně provázány. Přesto jsem s „The Initial Frontier Pt. 2“ ani zdaleka neměl takový problém a začali jsme vysílat na stejné vlně docela brzy. Neříkám, že je to průhledná placka a že v polovině prvního poslechu jsem věděl, jak to bude pokračovat dál, to zase ne, ale po třech, čtyřech posleších už jsme byli docela kamarádi.

„The Initial Frontier Pt. 2“ totiž nabízí poměrně slušné množství lehce zapamatovatelných momentů a pasáží, díky nimž je to album docela lehce vstřebatelné, aniž by se však Vyre uchylovali k nějaké laciné podbízivosti. Není to samozřejmě nějak vyloženě hitová muzika, ale jisté motivy skladeb jako „Naughtylus“ či „Diabolum ex machina“ v hlavě jednoduše uvíznou velmi rychle a mají potenciál se tu i poměrně dlouho udržet. A to vše navzdory faktu, že se Němci opětovně pohybují na relativně delších plochách (nejkratší písně okolo osmi minut, dvakrát je pokořena hranice deseti minut).

Dojem propracovanějšího alba však nepramení pouze z delších písní, ale i třeba ze struktury skladeb či ze způsobu, jakým Vyre pracují s jistými motivy. Tím prvním mám na mysli především to, že se zde nehraje na klasickou písničkovou strukturu sloka-refrén a že se Němci snaží jakoby „vyprávět“. Zároveň (a to je ona druhá poznámka) se však k některým motivům v různých obměnách přece jen vracejí na ploše celého alba, takže v jeho závěru třeba znovu nabízejí nějakou variaci na to, co zaznělo již v první písničce. Naštěstí je to ale provedeno s citem a je na tom vidět záměr, takže to rozhodně nepůsobí tak, jako kdyby Vyre vykrádali své o 20, 30 minut starší já.

V podobně zapamatovatelném, avšak ne vyloženě triviálním duchu jako „Naughtylus“ a „Diabolum ex machina“ se nese i finální „Neutronenstern“, avšak asi to nejzajímavější se ukrývá na čtvrté pozici v desetiminutové instrumentálce „For Carl“. V té Vyre předvedli asi nejpropracovanější strukturu (což asi museli, když chybí vokál) a také se v ní vytáhli s několika skutečně povedenými motivy. Nicméně ne úplně všechno je na „The Initial Frontier Pt. 2“ tak dokonalé, a i když se na nahrávce nenachází song, jenž by si vysloveně koledoval o přeskočení, nejedna trochu méně zábavná pasáž se také najde. Zářným příkladem může být poslední nejmenovaný kus „RDR 66“, jehož jeden motiv mě prostě tahá za uši při každém poslechu.

Avšak i přesto je „The Initial Frontier Pt. 2“ stále povedeným albem – ne vysloveně kulervoucím či fantastickým, jen povedeným. Ačkoliv je zde totiž jasně znatelný talent i zkušenosti, není zase nutné zbytečně mazat kapele med kolem huby. Vyre zjevně usilovali o vytvoření hudebního opusu s velkými ambicemi, což je formálně splněno, jenže výsledek to ani v jedné ze svých dvou polovin nedokázal dotáhnout dále než na hranici příjemného a nehloupého společníka. Dělat však z toho nějaké veledílo by bylo zbytečné, protože na to zase Vyre při vší úctě ve své současné podobě tak úplně nemají. Což ovšem nic nemění na tom, že je „The Initial Frontier Pt. 2“ stále sympatickým nadprůměrem.

Měl-li bych na závěr recenze porovnat „The Initial Frontier Pt. 1“ a „The Initial Frontier Pt. 2“, nemusel bych dlouho váhat, abych přiřkl vítězství tomu novějšímu, druhému dílu. Není to proto, že jej mám aktuálně víc v hlavě, ale spíš proto, že jsem si k němu na rozdíl od „jedničky“, s níž jsem dost bojoval, dokázal najít cestu. To je ale jen tak taková subjektivní poznámka na konec.

Země: Německo Žánr: progressive black metal Datum vydání: 29.11.2013 Label: Supreme Chaos Records Tracklist: 01. Small Bang Theory (Introduction) 02. The Initial Frontier 03. Fragile Equilibrium 04. Coil of Pipes 05. Digital Dreams 06. Miasma Hodnocení: 7,5/10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Metal Promotions

Německý sextet Vyre ze spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko na první pohled vypadá, jako kdyby šlo o začínající kapelu, ale jak už tomu nezřídka kdy bývá, i přes krátkou existenci jména za tou kapelou nestojí žádní zelenáči. Když v první větě řekneme něco takového, v té druhé by se samozřejmě slušelo ihned dodat, kdože tedy za tímhle projektem stojí – a protože se nepovažuji za hovado, tak to samozřejmě ihned dodám, byť se tak stane až ve větě třetí, jelikož tu druhou mi zabral tento zcela zbytečný slovní chcanec. Sestava Vyre je z velké části propojena se dvě jinými skupinami, jež ovšem k sobě mají také hodně blízko – Geïst a Eïs.

A jaká tedy spojitost mezi všemi třemi kapelami je? Dost jednoduchá. Nejprve přišli Geïst, ale ti v roce 2010 museli kvůli hrozbě soudu od skoro-stejnojmenné formace Geist změnit (respektive zkrátit) jméno na Eïs. A jak že do toho zapadají Vyre? Jejich sestavu tvoří lidé, kteří jsou bývalými členy Geïst, Eïs nebo obou. Jmenovitě jsou to vokalista KG Cypher (v dřívějším působišti Cypher D. Rex), kytaristé Hedrykk (F. Gausenatt) a Zyan a klávesák Doc Faruk. Ti všichni k sobě po odchodu z Eïs přibrali nového baskytaristu T. Maximiliana a bubeníka Androida a pustili se do nového projektu, jímž je právě Vyre.

Pokud byste ovšem čekali, že bude mezi Vyre a bývalým působištěm většiny sestavy nějaká hudební podobnost, asi vás docela překvapí, že s výjimkou příslušnosti k black metalovému žánru toho obě skupiny nemají mnoho společného. Když porovnáme “The Initial Frontier Pt. 1” (jak se jmenuje debut Vyre) s “Wetterkreuz” (tedy aktuální deskou Eïs z loňského roku) nebo vlastně i jakoukoliv nahrávkou, jež vyšla ještě pod hlavičkou Geïst, jedná se o zcela odlišné black metalové světy, jejichž podobnost začíná a končí u naprosto základních věcí, jako že to je metal, že tam jsou kytary, že tam jsou bicí, že tam někdo zpívá a tak dále… Svou atmosférou ta alba stojí úplně jinde.

Dobrá… a kde že tedy Vyre stojí? Jejich muzika je mnohem progresivnější, až avantgardnější – to je první velký rozdíl, který se týká celkového pojetí a uchopení black metalového žánru. A další věc – Vyre se ve své hudbě vydali mimo naši planetu a jali se zkoumat zákoutí vesmírných sci-fi světů. Toliko k rozdílu co do atmosféry.

Teď si všechno, co bylo doposud řečeno, srovnejte vedle sebe… black metal, jeho avantgardní pojetí, vesmírná atmosféra, zkušení muzikanti… také vám z toho vychází, že by mohlo jít o hodně dobrou záležitost? Ano, mně taky – a přesně s tímhle očekáváním jsem také k poslechu “The Initial Frontier Pt. 1″ přistupoval. Rozhodně jsem ale nečekal hudbu, kterou bych měl nějaký větší problém vstřebat. Jenže jak se záhy ukázalo, to album se nakonec stalo mnohem větším oříškem, než jsem předpokládal. Je dost dobře možné, že byla trochu chyba na mé straně, někdo jiný tu nahrávku třeba docení mnohem dříve, ale osobně mi trvalo opravdu dlouho, než jsem “The Initial Frontier Pt. 1” přišel na kobylku, což je o to paradoxnější, že jsem už od začátku slyšel, že je ta deska hodně dobrá, dokonce přímo skvělá, jen se do toho pořád ne a ne dostat, díky čemuž mě to i přes nesporné objektivní kvality zprvu příliš nebavilo, a čím déle tento stav trval, tím více mě to začínalo rozčilovat. Až když měl počet poslechů blíže dvacítce než desítce, se to konečně zlomilo, ta deska začala fungovat i na mě a začala mě vážně bavit. Všechny ty výtečné melodie a chytré nápady, u nichž jsem dříve kvalitu viděl jen z toho objektivního hlediska, mě konečně začaly oslovovat i subjektivně, díky čemuž mohu prohlásit, že je “The Initial Frontier Pt. 1” nahrávkou, u níž se časová investice vyplatí.

Je ale pravda, že Vyre to svému posluchači zas tolik neulehčují. “The Initial Frontier Pt. 1” trvá téměř 50 minut a obsahuje šest skladeb, z nichž ovšem ta první, “Small Bang Theory (Introduction)”, je už jen podle názvu pouhým intrem, jež trvá sotva 40 vteřin. Z toho nám prostou matematikou vychází, že průměrný čas na jednu regulérní píseň činí necelých deset minut. K tomu přidejte, že samotná struktura songů je poměrně nepřehledná, všechny písně jsou hodně členité, nemonotónní, obsahují obrovské množství motivů, neustále se někam vyvíjejí, sloka-refrén vůbec neexistuje, vlastně úplně naopak – snad žádné pasáže se neopakují. Ani v nejmenším nic proti tomu, i takovýhle přístup může fungovat a rozhodně existují podobně pojaté desky, které si mě získaly hned na první, druhý poslech, ale v případě “The Initial Frontier Pt. 1” to prostě trvalo, než to do sebe všechno zapadlo. Jak už bylo řečeno, třeba vám to sedne mnohem dříve a album si budete vyloženě užívat už někdy při druhém, třetím poslechu, ale i o tom to je, že všechnu tu muziku každý z nás vnímá individuálně.

Podle toho, co padlo v předchozím odstavci, je myslím docela zřejmé, že je poměrně bezpředmětné se zabírat jednotlivými skladbami – ostatně jako u většiny takto anti-písničkových nahrávek. V každém z pěti přítomných kusů se nacházejí excelentní momenty, které vám poslouží jako pádné důkazy pro tvrzení, že je “The Initial Frontier Pt. 1” hodně povedenou deskou. Kdybyste mě fakt nutili, abych zvolil opravdu jen jeden “top” song, ukázal bych na finální “Miasma”, ale ani ne kvůli tomu, že by byla nějak výrazněji lepší nebo nápaditější než zbylé kusy, nýbrž proto, že to byla právě ona, která mě na albu chytla jako první a otevřela mi branku k pochopení celého počinu.

Kdybych musel hodnotit někdy po prvním, druhém nebo třetím poslechu, číselně bych se pohyboval někde okolo 5,5-6 bodů, ale vzhledem k tomu, že zjevná kvalita, nápaditost a inteligentní pojetí z té nahrávky sršely už od počátku, asi bych se zdržel hodnocení s tím, že je to objektivně výtečné, ale nějak mi to nesedlo a jaksi jsem to nepochopil. Nyní se dojem z “The Initial Frontier Pt. 1” zvedl natolik, že jsem se rozhodoval mezi 7,5 a 8 body a vlastně se nacházím přesně na jejich hranici. Tu nižší známku dávám možná tak trochu z trucu, že mi to album dalo tak zabrat, než jsem se prokousal k nějakému smysluplnému výsledku, ale hej, to číslo je stejně jenom na ozdobu, hlavní je totiž to, co řeknu nyní: “The Initial Frontier Pt. 1” určitě stojí za zkoušku. Rozhodně se nelekejte toho, co jsem psal výše o té těžké stravitelnosti, protože je dost pravděpodobné, že vám se ta deska otevře snadněji, ale i kdyby ne, nějakého toho poslechu to hodné zcela jistě je – a buď se tím prokoušete podobně jako já a dospějete ke stejnému závěru (tedy že je to výborné a že se budete těšit na “The Initial Frontier Pt. 2”, jež by mělo vyjít v příštím roce), nebo to prostě necháte plavat, půjdete o dům dál a svět se bude točit pořád dál. Ale za ten pokus… za ten to stojí…