Archiv štítku: War for War

War for War – Illud tempus

War for War - Illud tempus

Země: Česká republika
Žánr: industrial metal
Datum vydání: 10.4.2017
Label: Metalgate Records

Tracklist:
01. Světlo přítomnosti
02. V těžní kleci květ
03. Illud tempus
04. Zajištěná cesta
05. Černé duše mráz
06. Expanze důlních stěn
07. Zápary a ohně
08. Selhání

Hrací doba: 39:29

Odkazy:
facebook / bandcamp / bandzone

K recenzi poskytl:
Metalgate Records

Morbivod je jméno, jaké snad není nutno zevrubně představovat – asi každý, kdo se aspoň trochu pohybuje v českém metalovém rybníčku, na tohohle chlapíka z Plzně nějakým způsobem narazil. Což ovšem nevypovídá vůbec nijak o kvalitě jeho tvorby – vypovídá to pouze o tom, že co se hudby týče, je to zjevně pracovitý člověk. Ale i to si zaslouží určité uznání.

Asi je zbytečné tu vykládat, že se Morbivod různým způsobem podílí na x kapelách. Vystačíme si pouze se suchým konstatováním, že vlastně každá z nich je svým způsobem něčím zajímavá, což platí i o War for War. Tento projekt si prošel zajímavým vývojem a od agresivního black metalu ve stylu Marduk se dostal až k industriálnímu blacku s neotřelou hornickou tématikou. Obecně vzato mi však Morbivodova hudba přijde zbytečně nadceňovaná… samotnému je mi něčím sympatická, neupírám jí jakési specifické fluidum a přistoupí-li člověk na tu hru, má to něco do sebe, ale když se podívám kritickým okem bez berliček typu „na české poměry“, tak těch skutečně dobrých alb má Morbivod na kontě minimum. Minulá „Věž smrti“ ovšem dle mého názoru patřila k těm lepším.

Tím spíš zamrzelo, že byla činnost War for War po vydání nejlepší desky projektu ukončena. Tak nějak jsem ale už tehdy tušil, že někdy v budoucnu k obnově dojde – došlo nejprve nakrátko v roce 2013 na několik koncertů a pak loni, přičemž výsledkem onoho druhého návratu je i čtvrtá řadová nahrávka „Illud tempus“. Po jejím náslechu si však nemůžu pomoct a musím se zeptat – nebylo by nakonec lepší, kdyby jméno War for War zůstalo spát a zbyla po něm jen důstojná vzpomínka?

Nebudu chodit kolem horké kaše – „Illud tempus“ je zklamání. Novinka sice formálně víceméně pokračuje ve stylizaci i stylu, jaký byl plně rozvinut na „Věži smrti“ (ačkoliv ubylo industriálního chladu), ale je to takové… nevím, jak to přesně pojmenovat. Když to nazvu lacinější verzí minulého alba, nebude to mé pocity vystihovat přesně, ale bude se to tomu blížit.

Mnohé pasáže mi připadají takové humpolácké, skoro jako kdyby to hrála nějaká zábavovka, nikoliv člověk, jenž patří k největším stálicím českého metalového undergroundu. Takzvaný industrial je v případě „Illud tempus“ spíše úsměvný, nicméně tím spíš strašidelnější je zjištění, že občasné rádoby beaty pro začátečníky jsou pořád zábavnější než většina metalových pasáží – až tedy na výjimky jako třeba několik strašných prvních vteřin „Černé duše mráz“. Nezřídka jsem na „Illud tempus“ zacítil i závany Umbrtky, jenže jak se ukazuje, bez umbrtkovského svérázu a nadhledu to nefunguje. Někdy se různé melodie dotýkají nevábného kýče, čehož může být důkazem třeba titulní píseň. Navrch „Illud tempus“ dost často hrdě vyráží do boje s postupy, jaké byly za hranicemi dávno vyčichlé retro už před víc jak deseti lety.

War for War - Illud tempus

Zvláštní kapitolou je i Lenka Machová, která se do kroniky českého metalu zapsala podílem na prvních dvou deskách Ador Dorath a na „Illud tempus“ vystupuje jako regulérní člen War for War. Nicméně si nejsem jist, co si mám o jejím vkladu myslet. V některých chvílích je právě ona tím nejsolidnějším (třeba jedna pěvecká linka v titulním songu), ale jindy (a bohužel častěji) mám zase pocit, jako kdyby se do těch skladeb vůbec nehodila, a je v nich vesměs jen kvůli tomu, aby dostala nějaký prostor, když má být právoplatným členem. Navíc i díky ní (avšak nejen díky ní) album dostává jakéhosi gothic metalu, což v kombinaci morbivod-metalem mrzké formy a levné rádoby elektroniky dává dohromady poměrně bizarní, místy až nechtěně komický koktejl.

Ani nemluvím o tom, že mě Lenčino neustálé „á á ááá“ hodně rychle začalo vyloženě obtěžovat. Ale nejen to. Jak rostl počet poslechů, zjistil jsem, že namísto toho aby se „Illud tempus“ rozevíralo a zrálo, spíše se čím dál tím víc propadá a všechny neduhy jsou znatelnější. Výsledek je asi takový, že třeba na druhou „V těžní kleci květ“ jsem si dokázal vypracovat nefalšovanou averzi a nemůžu ten song už ani cítit. A pozor, nebavíme se o nějakých desítkách poslechů.

Smutné je, že pozitiva se hledají jen těžko, snad jedině textová stránka je vesměs v pohodě. Sem tam pasáž nebo motiv dejme tomu mají potenciál, ale skutečnost je asi taková, že zde nenacházím píseň, k níž bych neměl výhrad a o níž bych mohl říct, že se mi líbí celá. Asi nejstravitelněji z toho vychází finální „Selhání“, ale jde o jednookého krále mezi slepci.

Možná, že je recenze příliš příkrá, ale nějak jsem nenašel nic, čemu by se dalo tleskat. A chválit z nějakých pokryteckých důvodů jako třeba kvůli jménu nebo protože je to české, to zapotřebí nemám. Za mě tedy takhle ne, tenhle návrat nemusel a snad ani neměl proběhnout. Nuda, zklamání, bída.


Industriální Jiskry zazáří v Brně

Metalová muzika nabývá nesčetných podob a pojednává o mnoha rozličných tématech. Málokomu se však podaří skutečně stvořit něco nového. Něco, co tu ještě nebylo, unikátní kombinaci, jakou jste ještě neslyšeli. Jedna taková kapela zahraje v pátek 14. dubna v brněnském klubu Eleven. Sestupte s námi do dolu jménem War For War.  

Texty tohoto projektu, jehož historie sahá až do roku 2001, skutečně pojednávají především o hornictví. Jak říká zakladatel a do nedávna jediný člen kapely Lord Morbivod: „Aktuální texty poskytují hlavně prostor pro představivost, přesto ty mnohdy abstraktní verše mají konkrétní předlohu. Do modelu důlního provozu si každý může dosadit něco ze svého života a své práce.“ Některé skladby čerpají z historických pramenů a popisují velmi sugestivním způsobem různá důlní neštěstí. Už jen z nich samotných mnohdy mrazí v zádech.

Hudba War For War se od původního syrového black metalu vyvinula postupným přidáváním elektronických prvků až k téměř čistému industrialu. Proměnu dovršilo angažování zpěvačky Lenky Machové, známé z kapely Ador Dorath. Ta vdechla novým skladbám War For War další nezanedbatelný rozměr.

Na koncertě zazní především skladby z nového alba Illud Tempus, které vyjde 10. dubna pod hlavičkou MetalGate records. Brněnská akce bude tedy zároveň první příležitostí k zakoupení této desky. Lenka Machová je kromě vokálních linek podepsána i pod bookletem.

War for War

War For War nebudou na akci sami. Pozvání přijali havířovští Awrizis, jejichž moderní metal nedbá škatulek a nabízí směs mnoha rozličných hudebních postupů od thrashe až po deathcore. Nechybí výrazná rytmika a dobře zapamatovatelné melodické linky. Druhým hostem večera budou domácí LateXjesuS. Zajímavý dívčí projekt snoubí elektroniku se špetkou gotiky a black metalu a dává dohromady nezaměnitelný mix, který drásá a lahodí uchu zároveň.

Těžní klec se zavřela a za zlověstného vrzání pomalu klesá do jámy. Vzduch houstne a sem tam zaševelí šepot par. Už není úniku. 14. dubna si z Brna odnesete nezapomenutelný hudební zážitek.

Line-up
20:00 – 20:40 – Awrizis
21:00 – 21:40 – LateXjesuS
22:15 – 23:00 – War for War

Vstupné
Před začátkem první kapely: 120 Kč / po začátku akce: 150 Kč

Facebook event
https://www.facebook.com/events/1757598871220244/

[tisková zpráva]


War for War: nové album

Po několikaletém období nečinnosti se loni probudila k životu formace War for War (jeden z projektů Lorda Morbivoda) a nyní je těsně před vydáním čtvrté desky „Illud tempus“. Novinka bude (resp. v rámci předobjednávek už je) k mání u Metalgate Records a oficiálně bude venku v dubnu. Obal zde, tracklist následuje:

01. Světlo přítomnosti 02. V těžní kleci květ 03. Illud tempus 04. Zajištěná cesta 05. Černé duše mráz 06. Expanze důlních stěn 07. Zápary a ohně 08. Selhání


War for War: další album na cestě

Činnost War for War byla před nějakou dobou po krátkém koncertním vzepětí pozastavena, ale nyní se projekt pod vedením Lorda Morbivoda (Umbrtka, Stíny plamenů, Trollech, Quercus) opět probouzí k životu. V přípravě je čtvrtá dlouhohrající deska, která se ovšem ponese v jiném duchu než předchozí tvorba – tentokrát by mělo jít o „industrial metal s občasným prostupem do EBM“. Počin prý možná stihne vyjít ještě letos.


Deadly Storm in Božkov 7

Deadly Storm in Božkov 7
Datum: 23.3.2013
Místo: Plzeň, Pod Kopcem
Účinkující: 1000 Bombs, Alter in Mind, Brutally Deceased, Debauchery, Isacaarum, Keep on Rotting, Kill! Kill! Kill!, Pandemia, War for War

Sedmý ročník plzeňského minifestiválku Deadly Storm in Božkov bych asi stejně jako řadu podobných akcí odsunul do kategorie koncertů, které mě ničím zajímavým neoslovují, kdyby mě tento přeci jen něčím neoslovil. Důvod byl prostý – první živé vystoupení znovuzrozeného Morbivodova projektu War for War, jehož poslední alba chovám ve značné oblibě. K tomu se postupem času přidala živá premiéra kapely 1000 Bombs, fungující v sestavě Trollech mínus již zmíněný Morbivod, a rovněž headliner, jehož se měli zhostit němečtí death’n’rolloví Deabauchery, které jsem pohříchu prošvihnul na loňském Basinfirefestu. Důvodů, proč zase jednou navštívit západočeskou metropoli, se tedy našel dostatek, takže v sobotu 23. března jsem se do Plzně skutečně vydal.

A jelikož ona sobota otevírala víkend, který jsem chtěl v Plzni a jejím okolí prožít spíše v uvolněném duchu, stejným způsobem jsem přistoupil i k sobotnímu programu a namísto zbytečné snahy chytit začátek festivalu a první vystupující Kill! Kill! Kill!, jejichž jméno pro mě bylo do té doby zcela neznámé, jsem se raději věnoval důležitějším starostem a do známé božkovské hospody Pod Kopcem jsem dorazil až v okamžiku, kdy jmenovaní thrasheři balili vybavení. Pro mě první kapelou odpoledne potažmo večera se tak stali death metaloví Keep on Rotting. Se znalostí jejich tvorby jsem na tom byl velmi obdobně jako v předchozím případě, s jediným rozdílem – na jejich adresu jsem slyšel už nějaký ten příznivý ohlas, takže jsem byl docela zvědavý, co se z toho vyklube. Pokud mě paměť nešálí, opravdu to špatné nebylo. Většinu setu jsem se docela bavil a kapela i její muzika na mě působily překvapivě profesionálním dojmem. Víc mi toho v paměti bohužel neutkvělo, ale i tak si mohu Keep on Rotting zařadit do složky se zajímavými kapelami, na které bych se mohl v budoucnu podívat trochu blíže.

O poznání více dojmů na mě zanechali následující Alter in Mind, v jejichž řadách působí mimo jiné Tomáš Kofroň alias Throllmas, známý především z blackmetalových Trollech. S Alter in Mind se představil na pozici zpěváka, a jeho výkon pro mě byl obdobným překvapením, stejně jako styl, v jakém se Alter in Mind pohybují. Moderní crossover silně koketující s nu metalovými vlivy jsem opravdu nečekal a Tomáš do tohoto schématu perfektně zapadl jak svým variabilním a sebejistým hlasovým projevem, tak opravdu velkou energií, s jakou na pódiu řádil. Právě energie a zatraceně chytlavé skladby byly nejvýraznějšími atributy tohoto vystoupení, a i když druhý jmenovaný v závěru trochu vyprchal, mohu bez výčitek prohlásit, že Alter in Mind předvedli první skvělé vystoupení, kterého jsem se toho dne dočkal.

Solidně nastavenou laťku dále pozvedli pražští oldschool death metalisté Brutally Deceased. Je sice pravda, že jejich inspirace titány zlaté éry švédského death metalu je více než patrná, nicméně na mě to vzhledem k mé trestuhodné neznalosti sladkých plodů tohoto období prostě zabírá. Brutally Deceased se v Plzni dostalo vynikajícího zvuku, takže jak se koncert vydaří, zůstalo jen na jejich bedrech, a pánové to vzali za ten správný konec. Všichni co jich jen na pódiu bylo, odvedli naprosto sehraný a profesionální výkon obohacený ohromnou spoustou energie a podle toho to vypadalo – prostě nemilosrdný nářez od začátku do konce a pro fanouška řízného death metalu, za kterého se při vší skromnosti považuji, to musel být opravdu dobrý zážitek. Pro mě rozhodně byl a Brutally Deceased si tímto pomalu přesouvám mezi jistoty domácí scény.

K těm jistotám bezesporu patří i grindoví úchyláci Isacaarum z Českých Budějovic a také oni odvedli velmi přesvědčivý výkon. Sice mě to napopáté nesebralo tolik jako napoprvé, ale Isacaarum zkrátka nelze upřít, že to naživo umí. I jim, ostatně jako snad všem kapelám programu, se podařilo solidně nazvučit, takže se hordě dorazivších fanoušků dostalo velmi sympatického hudebního podkladu k roztodivným tanečním kreacím, které bylo možno zahlédnou ve vířícím klubku lidí pod pódiem. A ano, i tentokrát došlo na poctivý blowjob v přímém přenosu. Co víc si přát.

První z očekávaných koncertních premiér večera se ujali pánové z thrashového projektu 1000 Bombs a vzali to ve velkém stylu. Plachta, stojany s prapory, všechno bylo. Suverénně největší pozornost ale poutalo vzezření samotných muzikantů, které zná většina lidí spíše s corpsepainty na obličeji. Tentokrát se však vyfikli takovým způsobem, že jsem nejen já, ale dost určitě i řada ostatních nestačili valit bulvy. Džísky a nábojové pásy by byly ještě v normě, ale pestrobarevné kšiltovky pánů Throllmase a Asury naprosto drtily. Jakkoli však pánové svou image vybavily řádnou dávkou stylizace (která byla tak precizní a koncetrovaná, že působila až úsměvně), samotná hudba moc srandiček nepřipustila. Ukázalo se totiž, že jde o pěkně ostrý oldschool thrash, který dovede jaksepatří rozproudit krev v žilách. A také se stalo. 1000 Bombs si i přes několik chybek vysloužili opravdu monstrózní odezvu publika (asi největší za celý večer) a já jsem si celkem jistý, že ať už se v budoucnu objeví na jakékoli soupisce, bude to vždy velmi živelné zpestření programu.

Pro řadu přítomných přišel vrchol večera vzápětí. War for War, vystupující ve stejné sestavě jako Stíny plamenů, se svým příznivcům rozhodli vytáhnout s ukázkami jak aktuální, tak té nejstarší tvorby, a výsledkem byl poměrně zajímavý mix starého ostrého válečného black metalu s o poznání sofistikovanější a industrialem silně načichlou hudbou let nedávno minulých. K dokonalé diverzitě setlistu chyběla snad jen hlasitě leč marně žádaná diskotéka “Technologie těžby”… Po stránce živé produkce nelze koncertu nic vytknout, jednalo se o velmi důstojné uvedení tohoto důlního tělesa na pódia a stejně jako v jiných případech se i zde promítl zjevný perfekcionismus, se kterým Morbivod k obdobným jedinečným akcím přistupuje. Navíc jak už je u páně Morbivodových vystoupení zvykem, posluchačstvo nezůstalo ochuzeno ani o špetku svérázného humoru. Zamrzela tedy snad jen délka setu, který bohužel skončil přesně v okamžiku, kdy se z dobrého koncertu začal stávat koncert skvělý. I tak se ale War for War první živý výstup velmi solidně vydařil a jestli pánové do budoucna nacvičí ještě další skladby, blýská se na velmi působivé zážitky.

Německým Debauchery se jakožto jediné zahraniční kapele dostalo nejlukrativnějšího hracího času a od prvních okamžiků bylo zřejmé, že jej nehodlají jen tak promrhat. Od okamžiku, kdy jsem vstoupil do sálu, se z reproduktorů linul opět slušně nazvučený a se zjevným entusiasmem hraný řízný death’n’roll a trojici, která jej produkovala, byla radost sledovat. V tomto naprosto exceloval pán za bicí soupravou, jeho hra pro diváky si zaslouží velkou poklonu. Když už je tu řeč o divácích, jejich počet v sále tou dobou již poněkud prořídl a vytáhnout z nich nějakou rozumnou odezvu byla docela fuška. Sympatickému frontmanovi Thomasovi Gurrathovi se to ale nakonec docela podařilo a ve výsledku šlo o velice příjemné vystoupení. Proto mě trochu zamrzelo, že jsem minimálně jeho poslední třetinu obětoval na oltář pohodlného odvozu směr nocleh. Předsevzetí pro příště – set Debauchery musím alespoň jednou vidět celý.

Program večera uzavírali death metaloví Pandemia, ale jak vyplývá z předchozího odstavce, tou dobou už jsem se pomalu chystal na kutě, takže komentářem k jejich vystoupení bohužel neposloužím. Namísto toho bych se ale chtěl podělit o pár obecných postřehů. Příjemným překvapením byla alespoň z mého pohledu velmi solidní účast, jakou jsem obzvláště po vyslechnutí zkazek o loňském ročníku rozhodně nečekal. Další pozitivum se pak skrývá za vydařeným zvukem, který je v božkovské hospodě Pod Kopcem už tak nějak tradicí, protože i poslední dva ročníky Phantoms of Pilsen, které se konaly na stejném místě a kterých jsem byl účasten, byly po zvukové stránce (a nejen po ní, ale to už odbíhám) nesmírně vydařené. A konečně, pro příchozí – mě nevyjímaje – velmi lákavým aspektem celého večera byla soutěž o vstupenky na festivaly Metalgate Czech Death Fest, Basinfirefest a dokonce i Brutal Assault. Jako ne úplně dotažená se naopak projevila organizace a řada vystoupení nabrala skluz. Nešlo však o nic zásadního a na sympatických dojmech, které na mě sedmé Deadly Storm in Božkov zanechalo, to nemůže nic změnit. Celá akce se tedy dá shrnout prohlášením o obstojném množství solidní muziky za nepříliš bolestnou částku, a pokud se obdobnou konstelaci vstupních okolností podaří zopakovat i napřesrok, můj kalendář by se mohl rozrůst o další zajímavou akci.


War for War – Věž smrti

War for War - Věž smrti
Země: Česká republika
Žánr: industrial black metal
Datum vydání: 2010
Label: Naga Productions

Tracklist:
01. Hněv budov
02. Černé vězení
03. V kleci
04. Věž smrti
05. Most
06. Uran, uhlí, železo
07. Technologie těžby
08. Souboj hmot
09. Mayrau

Hodnocení: 8,5/10

Odkazy:
facebook / bandzone

Musím se přiznat, že War for War jsem celkem dlouho ignoroval. Dřívější podoba tohoto jediného jednočlenného projektu Morbivoda à la válečný-Marduk-black metal mě nechávala zcela chladným, a tak jsem se ani po minulém „Kovy odjinud“ moc nepídil; to však byla, což zpětně uznávám, chyba. S War for War Morbivod plynule opustil původní témata textů a přetransformoval kapelu do podoby naprosto odlišné co do hudby i do konceptu. Zatímco k Umbrtce se hodí pojmenování avantgardní, v případě War for War bych volil spíše přívlastek industriální, v textech těžebním průmyslem se zaobírající black metal.

Na jednu stranu novinka „Věž smrti“ obsahuje typický Morbivodův rukopis s jasně rozpoznatelnými riffy, na druhou stranu ale výsledek zní zase o trochu jinak než dejme tomu třeba Trollech, a to i přes jasné styčné body v kytarové práci. Je docela zajímavé pozorovat, jak si Morbivod dokáže udržovat a pilovat svá poznávací znamení a neopakovat se. V případě „Věže smrti“ přihodil lehké doteky industrialu, společně s texty zdárně dokreslujícího hornicko-těžební atmosféru nahrávky. A je až překvapivé, jak málo prostředků mu k dosažení kýženého výsledku stačí. Nedá se sice hovořit přímo o minimalismu, o účelné úspornosti už však ano. A to je přesně dle provařené moudrosti „méně je více“ myšleno jako klad.

V porovnání s „IVO“ od Umbrtky, o němž se dá s nadsázkou (zrovna u toho se to hodí) prohlásit, že každý pes (song) jiná ves (styl), ale nějakým zázrakem to drží pohromadě, síla novinky War for War tkví docela někde jinde – v desce jako celku. Sice je to zhovadilost, poslouchat jenom jednotlivé písničky, u Umbrtky by se to však dejme tomu dalo pochopit, že si člověk pustí svůj oblíbený vál, ale „Věž smrti“ se musí vstřebávat jako ucelené dlouhohrající dílo, které postupně graduje a neustále roste. A to myšleno jak v narůstající atmosféře v rámci jednoho poslechu, tak i obecně s každým dalším poslechem.

Asi největší kulminaci atmosféry já osobně vidím ve středu nahrávky ve čtveřici „Věž smrti“, „Most“, „Uran, uhlí, železo“ a „Technologie těžby“. Titulní skladba zaujme zejména brutálně drtivými pasážemi (např. když Morbivod začne odsekávat „Umělým hněvem proti vlastním dětem“ – moc dobré) a také – a klidně mě zabijte, ale já to tam prostě slyším – opět závany Master’s Hammer. Oproti tomu „Most“ se táhne pomalu jako puch z ponožek, ale vytváří vskutku sugestivní nálady táhlými riffy a výraznou, ambientně laděnou klávesovou linkou. Klávesy hrají prim i v následující „Uran, uhlí, železo“. Ne, že by sice hrály po celou délku písně, ale když jejich tóny vykouknou, stojí to vážně za to. Asi největším šokem je pak dusavá diskotéka (doslova!) „Technologie těžby“. Těžko bych něco podobného třeba já osobně normálně poslouchal, ale v rámci celku to prostě funguje. Zajímavé zjištění.

I přes vypíchnutí čtyř skladeb nelze říct křivé slovo ani proti těm ostatním. Jak již bylo řečeno, „Věž smrti“ působí nejlépe právě jako jednolitá struktura. Tento fakt nahrává rovněž úctyhodné trvanlivosti desky, která se tak jen tak lehce neoposlouchá. Už jen z tohoto důvodu se nebojím tvrdit, že „Věž smrti“ je jedna z nejlepších nahrávek, pod něž se kdy Morbivod podepsal, a také nejlepší, jakou v letošním roce vypustil. Velice povedená věc, o skvělé obálce ani nemluvě!