Datum: 24.5.2015 Místo: Praha, 007 Účinkující: Black Aspirin, Meth Drinker, Weak

Náročnou koncertní sérii čtyř akcí v pěti dnech, jež čítala vše od indie popu přes rap až po crustový bordel, jsem zakončil nejlepší možnou kombinací – strahovská Sedmička, lahváč černého piva a extrémní muzika. Večer 24. května léta Páně 2015 se nesl ve znamení kurevsky hutného a špinavého sludge, o který se postarala trojice smeček…

Po menších technických potížích s nazvučením bicích se jako první slova ujala pražská formace Black Aspirin… Že ji neznáte? V pohodě, já jsem do té doby taky vůbec netušil, ale zřejmě se nikdo z nás nemá za co stydět, jelikož se podle všeho jedná o nové jméno na scéně, byť zde hrají borci, kteří už si v tom undergroundu něco málo odhoblovali. Vzhledem ke stylovému zaměření večera, které jsem již prozradil v prvním odstavci, asi nikoho nepřekvapí, že i Black Aspirin hráli sludge. Tenhle žánr však v jejich podání nebyl takovým tím typickým bahnem, protože kvartet drtil spíš rychlejší a agresivnější podobu stylu s hned dvěma rovnocennými vokály. Sice mi přišlo, že ozvučení nebylo stoprocentně ideální a hlavně kytary se mi trochu slévaly, ale zase se musí nechat, že byla nádherně slyšet baskytara, která drtila jako svině. Ostatně, právě baskytarista (a zpěvák), na Bandcampu formace vedený pod všeříkajícím písmenkem K, si zaslouží speciální vypíchnutí i za svůj výkon, jelikož to vůbec nešidil a především do řevu šel s velkou intenzitou. Nicméně i jako celek se mi Black Aspirin relativně líbili (byť nějaká vyslovená genialita to zase nebyla, to je snad jasné) a až budu mít možnost se někdy znova mrknout na další jejich vystoupení, nevidím důvod se tomu bránit.

V sypání hutné muziky pokračovali dánští Weak, kteří tak trochu dostáli svého názvu a z celého večera mi přišli nejslabší. Sice to nebyl žádný průser nebo tak něco a neměl jsem sebemenší problém se mrknout na celý set, aniž bych se co minutu musel dívat na hodinky, kdy už to skončí, nicméně vzhledem k tomu, že mi toho z jejich výstupu v hlavě moc neutkvělo, je asi zřejmé, že to nebylo nic, co by mě vyloženě položilo na lopatky. Weak jednoduše nastoupili ve třech a bez nějakých větších zajímavostí (zato však s nepopiratelnou dávkou poctivosti, o tom se nehádám) sypali opětovně agresivní sludge, jenž se především v těch nejrychlejších momentech dostával až někam k hardcore/punku. Celkem zaznělo tuším sedm válů, které uběhly docela v pohodě, ale žádný velký zázrak to zase nebyl.

Papírově nejsilnější jméno v podobě Meth Drinker nakonec bylo i v reálu tím nejsilnějším, co večer nabídl. Novozélandský „Piják pervitinu“ byl totiž – jak se ostatně na každý správný sludge sluší a patří – hutný a intenzivní. Trojice od protinožců to drtila setsakra zodpovědně, zpívajícím bubeníkem počínaje (super výkon!), baskytaristou, který do toho viditelně šel až na doraz, pokračuje, kytaristou, jenž svůj nástroj taktéž nešetřil ani v nejmenším, konče. Drtivá rytmika, místy až dronově kvílející kytara i zvířecí vokály si během tohohle vystoupení prostě sedly, všechny dílky zapadly na své místo a tenhle syrový hnus měl tím pádem koule jak bejk. Podobně jako Weak, i Meth Drinker zahráli set o sedmi skladbách, nicméně vzhledem k tomu, že ještě měli do desáté hodiny, s níž musí produkce na Sedmičce končit, chvíli času, přidali navrch i osmý vál… a kdyby bylo ještě víc času, klidně bych si nechal líbit i další, protože tohle mě fakt bavilo.

Abychom si úplně rozuměli… fakt to ani zdaleka nebyl koncert roku. I kdybyste třeba byli fandové sludge, nemusíte tak úplně jít ke zdi a začít do ní mlátit hlavou, jestli jste tam nebyli. Sice to totiž bylo dobré a celá akce byla hodně sympatická, ale nebylo to až TAK dobré. Na druhou stranu, kdo se byl podívat, asi nemusí litovat peněz nebo času, protože bylo co poslouchat.