Země: USA Rok vydání: 2020 Žánr: werewolf horror Originální název: I Am Lisa Režie: Patrick Rea Hrají: Kristen Vaganos, Jennifer Seward, Manon Halliburton, Carmen Anello Hrací doba: 92 min

(Budou spoilery.)

Dřív jsem do filmového koutku psal primárně vykopávky a měl jsem to úplně na salámu. Taková také byla moje původní idea. Postupem času mě ale přece jenom začalo trochu dráždit, že se tu objeví jen samé staroby, tak jsem se rozhodl zapracovat na aktuálních bijácích, mimo jiné i proto, abych měl lepší přehled, až budu na konci roku vybírat nejlepší filmy. Nicméně protože pech je můj věrný kámoš, tohle rozhodnutí přišlo v roce koronky, která výběr nových snímků neblaze ovlivnila. Což o to, vyvoněné blockbustery v kinech mi zas tak nechybí, ale odklady se dotknuly i menších festivalových záležitostí. A jejich ztráta už bolí víc. Abych tedy naplnil letošní kvóty, které jsem sám na sebe uvalil, nutně mě to vede ke sledování sraček jako „I Am Lisa“.

Dobře, uznávám, že trochu kecám, abych si tu přítomnost podobně zbytečných bijáků obhájil. Ve skutečnosti bych na ně s největší pravděpodobností koukal tak jako tak a stejně tak bych o nich také psal. „I Am Lisa“ každopádně splnilo má očekávání, protože jsem předpokládal, že se bude jednat o pěknou cypovinu. Výsledek v žádném případě nezklamal. Ačkoliv v tomhle případě by zklamání bylo tím přívětivějším výsledkem, protože to by znamenalo, že se na „I Am Lisa“ dá koukat.

Stručně řečeno dnes přidáváme do sbírky další vlkodlačí podprůměr. Jak už jste asi uhodli z názvu, hlavní hrdinou je Lisa. Ta vystudovala v zahraničí a teď se vrátila do rodného města, kde převzala antikvariát. Osobně teda nechápu, jak se takhle velká budova plná starých knížek uživí na malém městě a ještě vydělá tolik, aby si Lisa mohla dovolit vlastní barák, ale nevadí.

Mnohem víc vadí, jak moc vykonstruovaný a umělý ústřední konflikt je. Do krámu přijdou tři žáby a jedna z nich Lise čórne knížku. Druhý den se vrátí na místo činu, knihu poslušně vrátí a zkusí se s Lisou polesbit. Asi ji inspirovalo její jméno, protože by si mohly navzájem vylisat, víš jak. Každopádně, naše hrdinka nabídku na homosexuální erotickou zkušenost odmítne, což pokérovanou lesbičku Jessicu zásadně namíchne a naprosto na drsňáka – a teď se podržte – jí plivne do ksichtu! Nářez, có?!

Naše Lisa si ale nějaké kemry na tlamě nenechá líbit, takže jde kvůli takové pičovině na policii. Akorát má pech, poněvadž Jessica je dcera místní šerifky a zároveň sestra jejího zástupce (zkurvená protekce). No, co vám budu povídat – Lisu si tam na stanici podají, zmlátí ji do polomrtva, pohodí v lese, znásilní a nechají zdechnout. Akorát že v lese běhá vlkodlak. Naštěstí pro Lisu je tenhle vlkodlak takové vemeno, že si nechá dát od polomrtvé holky šutrem po hlavě, takže slečna přežije, stane se z ní vlkodlak a začne se mstít.

Tohle ale nastane v momentě, kdy už vám bude osud Lisy i všech okolo naprosto volný. A pokud jste to v téhle době nudou ještě nevypnuli případně pokud jste si nezpůsobili otřes mozku od konstantních facepalmů, tak ani to mstění nezlepší náladu, protože prostě a jednoduše stojí za vyližprdel.

Věc se má totiž asi tak, že v „I Am Lisa“ se prakticky nic neděje a po většinu času panuje jakési vakuum, kdy se jenom zbytečně kecá. Jakákoliv akce nebo zabití se odehraje v mžiku oka, kamera nic neukáže a jde se dál. Trochu gore scéna (prokousnutý krk) se objeví jen jedna a ani ta toho moc nepředvede, natožpak aby mohla jakkoliv vylepšit dojem. Když ale budete odvážní a vydržíte až do samotného konce, tak se konečně (!) dočkáte i proměny na vlkodlaka. A jestli vás něco na tomhle hororu (haha) bude strašit, tak jedině nekvalita téhle masky.

Vlastně ani nevím, co víc bych měl o „I Am Lisa“ psát, protože se prostě jedná o hluboce podprůměrnou záležitost, o níž talent nezavadil ani zlehka. Zároveň měl ale film zjevně nějaké produkční zázemí a vypadá poměrně profesionálně, tudíž nemůže zabodovat ani guilty pleasure faktorem typicky plynoucím z evidentní lacinosti. Všehovšudy se na tom celém dá pořádně koukat jen na jednu věc, kvůli níž jsem to taky zvládl dojet až do konce – Kristen Vaganos v hlavní roli to docela sluší. Akorát hereckého talentu zas tolik nepobrala, takže propříště bych pro dobro světa doporučil natáčet spíš porno.

Každopádně, abych to dál neprodlužoval: sledováním „I Am Lisa“ svůj čas splachujete do hajzlu. Já jsem se obětoval a prubnul jsem to, abyste vy nemuseli, takže aspoň buďte od té dobroty a nečumte na to, abych sám sebe mohl přesvědčovat o tom, že moje oběť nebyla zbytečná. Kdyby šlo o nějakou zoufalou špatnost, tak bych se nezdráhal to pro zasmání doporučit, ale „I Am Lisa“ patří mezi filmy naprosto nijaké, plytké, bezobsažné… a to je vlastně to nejhorší.

Země: USA Rok vydání: 2020 Žánr: werewolf horror Originální název: The Wolf of Snow Hollow Režie: Jim Cummings Hrají: Jim Cummings, Riki Lindhome, Robert Forster Hrací doba: 83 min

(Budou velké spoilery.)

Vlkodlak patří ke klasickým hororovým motivům už odnepaměti, a to i ve filmovém světě. Ne náhodou patří Vlčí muž k pilířům slavné éry Universalovského klasického hororu. Najít však mezi novějšímu počiny nějaký vlkodlačí biják, který by skutečně stál za to, je sakra těžký úkol. O dobrý snímek s vlkodlakem se snaží také letošní počin „The Wolf of Snow Hollow“ a vlastně na to jde z určitého úhlu pohledu docela dobře. Neznamená to však, že by se tím pádem jednalo o dobrý film. „The Wolf of Snow Hollow“ má pár dobrých nápadů, povedených momentů i sympatických řešení, zároveň ale trpí na zásadní problémy, které mu nekompromisně brání v tom, aby se dostal do vyšší třídy.

„The Wolf of Snow Hollow“ se odehrává v prostředí, jež je pro řádění pořádně vlkodlačí potvory jako stvořené. Film začíná záběry krásnými záběry na zasněžené majestátní hory a lesy. Někde mezi nimi se v údolí nachází městečko Snow Hollow. Za mě v pořádku, tohle se vcelku povedlo, kulisy dobré.

Také samotné řádění vlkodlaka je natočeno poměrně zručně. První vražda vypadá ještě trochu komorněji, ale v těch dalších už se chlupáč předvede v celé kráse a vypadá docela fajnově. Mordům by nepochybně slušelo víc krve, ale dá se to. Spíš mi vadilo, že těch smrtí je tam… vlastně strašně málo.

Poměrně pozitivně lze hodnotit také závěrečné rozuzlení, to se mi docela líbilo. I tady ovšem najdeme problém. Pointa do filmu spadne jako by ze vzduchoprázdna, strašně náhodně, zčistajasna. Přesto nebo možná právě proto nezapůsobí tak šokantním dojmem, jak asi měla. Obojí je škoda, protože se jedná o poměrně svěží zakončení vlkodlačího snímku.

Jak tedy vidno, „The Wolf of Snow Hollow“ má svoje nedostatky a určitě by se na něčem dalo zapracovat. Zmiňované problémy nicméně výsledek nepotápí, protože je všechny vysoce převyšuje ještě větší problém. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy viděl, aby celý biják takhle extrémně pohřbívala hlavní postava.

Zástupce šerifa, okolo něhož se to celé točí, je naprosto nesnesitelný, hysterický a afektovaný kretén a s přibývajícími minutami mě sral čím dál tím víc a víc. Hrůza. Postupem času navíc zjistíte, že „The Wolf of Snow Hollow“ je ve skutečnosti právě o něm. Vraždy, vlkodlak a dokonce i vyšetřování se přesunou do role sekundárních zápletek a většinu času sledujeme právě tohohle uřvaného vola, jenž se v každé situaci zachová naprosto nepochopitelně. Jediná potenciálně zajímavá linka v podobě vztahu s umírajícím otcem a zároveň šerifem navíc zůstane nevyužita a vyšumí do ztracena asi tak stejně rychle, jak rychle do filmu na konci spadne už diskutovaná pointa. Naopak příšerné lince o randící náctileté dceři se věnuje víc času, než by si zasloužila.

Odkud tenhle problém plyne, je evidentní. Zástupce šerifa totiž hraje Jim Cummings (jméno jak do porna), jenž se zároveň postaral i o režii a scénář. Z „The Wolf of Snow Hollow“ si Jim udělal vlastní one man show. Titul slibuje vlkodlaka, ale ve skutečnosti je to film o tomhle idiotovi. Z nějakého důvodu se borec rozhodnul, že napíše šíleně otravnou hlavní postavu a sám se jejího ztvárnění ujme zběsilým přehráváním.

„The Wolf of Snow Hollow“ podle mělo potenciál a mohlo se jednat o výbornou žánrovku. Námět by se však musel soustředit na to, co mělo být zajímavé, a vybodnout se na to, co ve vlkodlačím filmu beztak nikoho nezajímá. Mělo se přitlačit na pilu v hororové složce a větší důraz na vyšetřování by to také sneslo. Především měl ale slibnou látku dostat do pařátů někdo, kdo nemá potřebu se takhle předvádět, a když už, tak neměl dostat volnou ruku, což Jim Cummings evidentně dostal. Kdyby se toho ujal nějaký úchyl, dopadlo by „The Wolf of Snow Hollow“ podle mě mnohem lépe, a to by se ani nemusel opouštět nastavený tón, kde nechybí prostor i pro nějaký ten humor. Takhle se ale bohužel jedná o promarněnou příležitost. A to svým způsobem zamrzí víc než regulérní sračka.