Archiv štítku: Whispers in the Shadow

Reportová nálož v příštích dnech

V blízké době nás čeká dost reportů. Už včera vyšlo povídání o koncertu Christian Death a Whispers in the Shadow (viz http://sicmaggot.cz/dLou1u). Dále budou následovat reportáže z vystoupení Enslaved / Ne Obliviscaris (Praha), Swans / Anna von Hausswolff (Praha) nebo Venom Inc. / Vital Remains / Mortuary Drape (Ostrava).

Aby toho nebylo málo, tak rovněž chystáme povídání o jednom koncertu, který již není úplně aktuální, ale zrovna za Priessnitz hrajících v Priessnitzových léčebných lázních stojí za to se ohlédnout i s odstupem. A jestli všechno půjde dle plánu, objeví se u nás kecy také o nějaké nehudební akci a případně ještě něco dalšího, u čeho si nejsme jisti napsáním, tudíž se o tom zatím nebudeme šířit.

A než tohle všechno stačí vyjít, tak už budeme budit veřejné pohoršení na dalších koncertech, tudíž příznivci reportů mezi vámi rozhodně nebudou strádat!

Swans


Christian Death, Whispers in the Shadow

Christian Death

Datum: 13.10.2015
Místo: Praha, Nová Chmelnice
Účinkující: Christian Death, Whispers in the Shadow

Akreditaci poskytl:
Sanctuary

Mám-li vyjmenovat několik person, jaké na současné gothrockové scéně skutečně respektuji, Ashley Dayour je rozhodně jednou z nich. Jeho nezmírající aktivita v uskupeních The Devil & the Universe (kteří se na Chmelnici po boku Ordo rosarius equilibrio ukázali nedávno) a především pak ve Whispers in the Shadow dala vzniknout kvantu perfektní muziky, jež jednak respektuje tradice žánru, ale zároveň má vlastní uhrančivou tvář a není jen lacinou kopií osmdesátkového gothic rocku, jakkoliv je jím počáteční tvorba silně ovlivněna. Navíc byl koncert součástí šňůry k dvacátému výročí kapely a setlist sliboval průřez diskografií, takže o důvod víc, proč se na Chmelnici ukázat v krátké době podruhé. Naproti tomu legenda jménem Christian Death, jejíž kořeny sahají až na přelom sedmdesátek a osmdesátek, mi stejně jako řada dalších kultovních jmen doposud unikala, respektive jsem diskografii kapely znal doposud pouze povrchně. Jejich úkaz na pražském pódiu je výjimečný, neboť se v Čechách ukázali naposledy někdy v polovině 90. let – a kdo ví, jestli se tu ještě někdy vůbec ukáží znovu.

Ačkoliv do klubu přicházím lehce po půl osmé, kdy už pár minut mají hrát Whispers in the Shadow, pódium životem zrovna nepřekypuje. A ostatně ani klub, neb se v něm pohybuje zhruba dvacítka gotických existencí (mezi nimiž svítím v bílém triku jak invertované lejno na oltáři) a to je zhruba vše. Čtvrtek holt dělá své. Nezbývá tedy než zavelet plán Č, tedy očumět merch, a následně plán P, neboli zamířit na bar pro pivo (libovolné značky, neboť ať na Chmelnici točí, co točí, vždycky to chutná stejně nijace). Ale dost hejtu na alkoholické kapaliny, protože už odbíjí devátá a na pódiu se s konečně zjevuje Ashley Dayour a jeho suita. Je s podivem, jak tenhle člověk ve svých dvou kapelách střídá vzezření, které je pokaždé naprosto odlišné. Zatímco před dvěma týdny ukázal vizáž zarostlého kabalisty, tentokrát shodil bradu a nasadil zjev havraního kazatele s charakteristickým kloboukem a jal se sdílet svá temná poselství publiku, jež se stačilo rozrůst někam k sedmdesátce hlav.

Setlist Whispers in the Shadow:
01. The Rites of Passage
02. The Arrival
03. Face
04. Tempest
05. Train
06. Nightside of Eden
07. If Uriel Falls
08. The Lost Souls
09. Wormwood Star
10. Amenta Descending
11. Lightbringer
12. Revealed as Light

Důležitější než vizuál je ovšem hudba samotná – která je i tentokrát perfektní, stejně jako tomu bylo kdykoliv předtím. A snad jako pokaždé, i tentokrát obstarává úvod uhrančivost „The Rites of Passage“ z eponymní desky. Pak už ale následuje kytarová smršť, jež si posluchače snadno omotá svými osidly a nepustí jej, dokud není po všem. Sehranost a železná jistota dává základ intenzitě, s jakou Whispers in the Shadow ládují do publika energické fláky z nejstarších alb „Laudanum“ či „November“, které to k onomu dvacátému výročí také mají coby kamenem, výborně ale fungují i hypnotické kusy jako „Tempest“ či „Wormwood Star“. Hodinový set nemá slabého místa, od samého začátku do posledních vteřin budují Whispers in the Shadow svoji uhrančivou náladu, již v závěru zúročuje a násobí atmosférická lahoda „Revealed as Light“. A i když se v Praze ukazují Rakušané se železnou pravidelností co dva roky, rozhodně mě i tentokrát ujišťují, že při příští zastávce se jde znovu. Škoda, že i přes bouřlivý aplaus se ale přídavku nedočkáme – hádám, že si jej Whispers in the Shadow odpouští nejspíš pro pozdější začátek.

Netrvá dlouho a na pódium nastoupili Christian Death… tedy, vlastně přece jen trochu ano, protože dobrých deset minut běží na cáry bílé látky projekce podpořená předčítáním snad seznamu zemřelých osob či čeho vlastně. Na vycukání a přípravu publika to ovšem moc nefunguje, protože po zjevení tria Valor KandMaitriJason Frantz bych přece jen čekal říznější odezvu. A přijde mi, že i Christian Death jsou zpočátku poněkud vlažní – alespoň dokud Valorovi někdy při třetím songu nepraskne struna, což sice stojí trochu trapných průpovídek, aby se zaplácl prostoj, ale pak už švihají do lidí jednu pecku za druhou a já začínám pod náporem kapely znovu pookřávat. A spolu se mnou i zbytek publika, neb se pod pódiem tvoří přátelské kolečko přátel šťouchání do žeber a krom lidí poletuje vzduchem i pivo.

Christian Death

Jakkoliv jsem byl zpočátku trochu skeptický (neb mě většina goth rockových legend doposud živě příliš nepřesvědčila – kupříkladu Inkubus Sukkubus či The Sisters of Mercy), Christian Death ukazují, že jsou docela jiná liga a do starého železa rozhodně nepatří. Hraje se přes hodinu a já se zatraceně bavím, protože tohle uskupení má koule přinejmenším o velikosti Maitřiných ňader. Její vokál sice občas nepříjemně tahá za uši, nicméně cítím, že to k tomu tak nějak patří a bez občasného uklouznutí by to nejspíš nebylo ono. K perfekcionismu má daleko i instrumentální stránka, ale koho to trápí, když obhroublý, neučesaný zvuk se stará o půl sex appealu kapely a nadávat na něj by bylo střelbou do vlastních slabin?

Krom toho je i na co koukat – minimalistické pódium dává vyniknout ústřední dvojici, přičemž oba dva jsou svým způsobem nepřehlédnutelní. Zatímco Maitri si těžko nevšimnout pro výrazný hrudník, Valor stahuje pozornost oblečkem řízlým egyptem a v průběhu večera i náhodným fantasy (když čapku střídá za jakousi koženou helmu). Navzdory perfektní výzdobě pódia i kapely (nepočítaje bubeníka Jasona) je ale vystupování veskrze civilní, příjemné a prošpikované humorem, přičemž jak ukazuje Valor úctyhodným výkusem s jednou z fanynek, hranice mezi kapelou a publikem takřka neexistují. Vrcholem pak je groteska před přídavkem, neb zatímco se Valor snaží nechat vytleskat, Maitri si jde prostě na bar pro drink, jako by se nic nedělo. Banda komediantů, pomyslí si náhodný přihlížející, ale všechno je to vtipné, nenucené, žádná křeč a humor za každou cenu, zkrátka situační komedie par excellence.

Whispers in the Shadow

Co říct závěrem? Že tohle za to rozhodně stálo a vytknout nelze téměř nic – Whispers in the Shadow jako vždy výborní, a i když Christian Death působili zpočátku možná až zbytečně vlažně, rozhodně ukázali, že do starého železa ještě zdaleka nepatří. A i když nebyla účast z nejrůznějších důvodů kdovíjak hojná, já si večer užil vrchovatě, tudíž zakončím tak trochu cliché: Kdo jste nešel, můžete leda litovat. Chá!


Praotci deathrocku Christian Death se po 22 letech vrátí do Prahy

Po téměř čtvrt století vrátíme České republice největší z největších jmen deathrockové scény. A jako bonus uslyšíte 13. 10. v Nové Chmelnici uhrančivé gothicrockové okultisty z Vídně Whispers in The Shadow, kteří slaví 20 let.

Christian Death právem patří mezi jeden z nejzásadnějších hudebních pilířů celé gotické scény. Jejich jméno dodnes zdobí bundy, křiváky i kalhoty fanoušků deathrocků a temné hudby obecně. Význam, který kalifornská smečka, založená roku 1979 Rozzem Williamsem, měla na gotiku, zkratka nelze přecenit.

Věrozvěsti deathrocku definovali hranice žánru na ikonických deskách “Only Theatre of Pain” a “Catastrophe Ballet”, a pokračovali v tom i poté, co Rozz Williams kapelu opustil a otěže převzal Valor Kand. Pod jeho vedením vznikla řada dalších alb, která v gotických přehrávačích rotují dodnes. Stejně tak se černokněžník Valor, bakchantka Maitri a bijec Jason Frantz jednou za čas materializují i na koncertních pódiích. A dobrou zprávou je, že k tomu dojde i 13. 10. v pražském klubu Nová Chmelnice – přesně 22 let a 8 dní od jejich kultovní české premiéry v pražském Bunkru.

Christian Death

A večer to bude pamětihodný i díky účasti dalšího velkého jména scény. Opět se k nám totiž vrátí Whispers in The Shadow, kteří během tří českých zastávek okouzlili snad všechny milovníky gotického rocku, Ze starobylé sestry Prahy, Vídně, přijedou pánové tentokrát oslavit dvacet let své existence.

Těšit se tak můžeme na kompletní průřez jejich košatou diskografií – od prvotin “Laudanum” a “November”, silně ovlivněných odkazem The Cure, až k současnému strhujícímu tetraptychu alb, inspirovanému alchymickým Velkým dílem, ve kterém se ryzí gothic rock mísí s výpravnými okultními motivy.

Takovou death/gothicrockovou událost si zkrátka žádný příznivce gotiky nemůže nechat ujít. Takže na viděnou ve čtvrtek 13. října v Nové Chmelnici!

CHRISTIAN DEATH (USA), WHISPERS IN THE SHADOW (A)
13. října 2016 (start 20:00)
Praha, Nová Chmelnice (Koněvova 2597/219)
Vstup: 350 Kč v předprodeji / 450 Kč na místě
FB událost: https://www.facebook.com/events/1713380515544462/

[tisková zpráva]


Near Earth Orbit: nový song

Near Earth Orbit – tedy společný projekt Artauda Setha (Merciful Nuns, The Garden of Delight) a Ashleyho Dayoura (Whispers in the ShadowThe Devil & the Universe) – loni, hned v prvním roce svého fungování vypustili dvě dlouhohrající alba. Další deska s názvem „Mission E.D.E.N.“ je už v přípravě a dvojice z ní nabízí první skladbu k poslechu. „Inocular“ ochutnávejte na YouTube.


Near Earth Orbit: info o albu, nový song

Near Earth Orbit je projekt, na němž se podílejí Artaud Seth (Merciful Nuns) a Ashley Dayour (Whispers in the Shadow, The Devil & the Universe). Debutové album kapely, „End of All Existence“, sice vyšlo teprve letos v květnu, ale už teď je na obzoru jeho následovník.

Novinka ponese název „Trans Neptunian Objects“ a vyjde 9. října – stejně jako v případě debutu v podobě mediabook CD limitovaného na 1500 kusů. První song z druhé desky, „Pitch Black“, najdete na YouTube. Obal se nachází zde, tracklist následuje:

01. Jupiter Ignition 02. Kepler 186F 03. Earth Research 04. Ignition Started 05. Trans Neptunian Objects 06. Planet X 07. Pitch Black 08. Jupiter Moon


Diary of Dreams, Whispers in the Shadow

Diary of Dreams, Whispers in the Shadow
Datum: 25.4.2014
Místo: Praha, Rock Café
Účinkující: Diary of Dreams, Whispers in the Shadow

Akreditaci poskytl:
Sanctuary

Pětadvacátý duben měl být původně zasvěcen aggrotech kultu Psyclon Nine. Jenže jak jistě víte, Nero Bellum to zase jednou přehnal s drogami, šňupnul si o nějakou tu čáru navíc a vzal dráhu neznámo kam. A spolu s ním se vypařily i peníze vybrané přes Kickstarter na nahrávání nového alba, čímž chtě nechtě způsobil (s největší pravděpodobností definitivní) rozpad kapely a zrušení evropské šňůry, čímž nasral řadu fanoušků. Jenže jak řekl nejmenovaný kolega z redakce, “něco takovýho se dalo čekat, že se zase ufetuje”, takže ač to bylo zjištění nepříjemné, pro některé fanoušky zdaleka ne tak překvapující.

Pražské Rock Café tak pátečního večera uvítalo rakouskou goth rockovou okultní formaci Whispers in the Shadow spolu s německou legendou darkwave Diary of Dreams. Ač druhé jmenované jsem neznal, s Whispers in the Shadow jsem již jednou měl tu čest a z onoho setkání před dvěma lety, kdy doprovázeli XIII. století, jsem si odnesl dojem, že až tu budou příště, musím na ně zajít stůj co stůj. A jsem jen rád, že se podařilo Psyclon Nine nahradit když ne tak známým, tak přinejmenším stejně kvalitním jménem. Respektive jmény – obě kapely působí na scéně dobře dvacet let a jejich hudba je v daných kruzích vysoce ceněna.

Open door klubu byl stanoven na osmou večerní. Whispers in the Shadow pak měli večer otevřít ve tři čtvrtě na devět. Škoda zbytečného prostoje, který se dal o dobrou čtvrthodinku zkrátit. Nicméně skutečně se stalo tak, jak pravil program, a já se odlepil od zdi právě ve chvíli, kdy kolem mě na pódium procházel frontman Ashley se zbytkem kapely. S prvními tóny intra z poslední desky “The Rites of Passage” atmosféra řádně zhoustla. Rituál začal. Hypnotické uvedení titulní písně vystřídala rocková bouře. Údernost se střídala s mystérii a závojem tajemna. Zazněly obě mé velmi oblíbené písně “Reinvention”“Back to the Wounds”, hypnotické kusy bez kytar. Jen klávesy, bicí a basák Fork mlátící rituální rytmy do samostatného bubnu. A samozřejmě velekněz Ashley Dayour, jako obvykle navlečený do černého roucha, se zjizveným kloboukem na hlavě. Vyjma těchto především rytmických písní ale byli Whispers in the Shadow podstatně živější. Živelní byli ve všech případech, ale nechyběly kousavé riffy a všudypřítomná psychedelie.

Set postavený především na posledním albu (pokud mě paměť neklame) trval hodně přes hodinu a po odchodu do backstage si obecenstvo vyskandovalo přídavek v podobě dalších dvou písní. Výsledná doba se tak přiblížila k hodině a půl a minimálně tímto charakterem splnili Whispers in the Shadow to, co bylo k dočtení na internetech – totiž, že půjde o večer se dvěma headlinery. Kvalitativně zcela určitě ano, nicméně jakmile se o zhruba dvacet minut později ukázali na pódiu němečtí Diary of Dreams, bylo vcelku jasno, na koho se šlo především. Kromě toho mě ale zarazilo, jak nepočetné publikum bylo – zhruba stovka hlav byla daleko za mým očekáváním vzhledem k tomu, jaká jména ten večer hrála. Jasně, nebyli to Psyclon Nine, ale ani jedna z kapel nebyli žádní usmrkánci, kteří se předevčírem vyloupli na scéně. Docela mě to zamrzelo, obě kapely si určitě zasloužily větší podporu.

Jak jsem již napsal výše, Diary of Dreams pro mě byli velkou neznámou. Ač jsem si říkal, že bych je mohl naposlouchat, (opět) jsem nic takového nestihl a kromě přehrání jedné, dvou písní z YouTube a strohých informací z Wikipedie jsem o nich nevěděl ani zbla. O to větší překvapení bylo, jak různorodě kapela působila. Bubeník rocker posledního střihu, kytarista post-punker s řádným čírem a frontman Adrian germánský barbar s hustou hřívou a neskutečným charismatem, které lil do publika horem dolem. A že s fanoušky začal pracovat hned od začátku, kdy po intru houkl od éteru “Ahoj Praho!”, což bylo odměněno řádným ohlasem. Podávání rukou během koncertu bylo téměř na běžném pořádku, občas prohodil pár slov, všímal si kde koho. Zhruba v půlce setu se k němu dostal telefon s přáním, aby majiteli telefonu (ať už byl jeho pohlaví jakékoliv) zahráli dvě vybrané písně – na což zareagoval nesmírně pozitivně a jako další song vystřihli Diary of Dreams první z nich. Jestli to byla shoda náhod, nevím a příliš mi ani nepomůže název, neboť si ho nepamatuji. Podle jmen jsem si z hodinu a půl dlouhého setu zapamatoval “Chemicals” a “Stummkult”, nicméně vzhledem k tomu, že Diary of Dreams, byť v oslabené sestavě, vystoupení nijak nešidili, to vlastně ani nevadilo, protože jsem si je dokázal užít i bez toho. Alespoň první hodinu. Ke konci se mi začal darkwave míchaný s měkčí elektronikou a industrialem mírně přejídat, a ač bylo vidět, že fanoušci i kapela si koncert vážně užívají, já už ke konci začínal přemítat, jak se budu dostávat domů.

Popravdě mi dalo docela zabrat, abych neodešel ještě před přídavkem – jenže to by byla docela chyba. V závěrečné čtvrthodině chytil set druhý dech, a i když začal jemnou “Day in December”, končil s vyřvávačkou “The Curse”, která byla druhou “písní na přání”, spolu s gratulací oslavencovi. Nevím, jestli jsem se ke konci původního setu začal nudit spíše z důvodu neznalostí písní, nebo tím, že Diary of Dreams hráli vážně dlouho (na obojím něco bude), ale bylo by dost nefér tvrdit, že byli špatní. Nebyli, hráli dobře. Jen i dobrého se člověk může přejíst. Konec přišel ve čtvrt na jednu, což bylo docela daleko za mým původním očekáváním. Můžu ale říct, že zklamaný jsem neodcházel. Vynikající Whispers in the Shadow, i přes délku a mírnou repetetivnost stále dobří Diary of Dreams. Snad že bych uvítal dřívější začátek celé akce a možná i jiné místo konání, neboť mi přijde, že v Rock Café přes všechny jeho kvality nevyzní atmosférické kapely jako právě Whispers in the Shadow tolik, jako v jiných klubech. Nicméně to není nic, co by se nedalo překousnout.