Archiv štítku: Windbruch

Windbruch – No Stars, Only Full Dark

Windbruch - No Stars, Only Full Dark
Země: Rusko
Žánr: black metal
Datum vydání: 1.2.2014
Label: Hypnotic Dirge Records
Původní vydání: 9.3.2013, selfrelease

Tracklist:
01. The Dance of Liquid Fire
02. No More Entry, No More Exit
03. No Stars
04. A City on Fire
05. Only Full Dark
06. Neswa-Pawuk
07. Flashback to My Lake

Hodnocení: 6/10

Odkazy:

K recenzi poskytl:
Hypnotic Dirge Records

Když jsem v květnu loňského roku psal recenzi na split “Silentium!”, na němž se podílely tři ruské formace Depicting Abysm, Windbruch a Gmork, nečekal jsem, že uběhne nějakých deset měsíců a na našem menu recenzí se objeví dvě z těchto tří skupin a navrch jedna spřízněná. Povídání o albech Depicting Abysm a Epitimia (hlavní kapela členů Depicting Abysm) na nás ještě čeká v nedaleké budoucnosti a právě teď se podíváme na to, jak na tom je jednočlenný projekt Windbruch se svou druhou řadovou nahrávkou s názvem “No Stars, Only Full Dark”

V pomyslném žebříčku v rámci výše zmiňovaného split alba jsem Windbruch zařadil na prostřední pozici. Pokud si matně vzpomínám (přece jenom… nemůžu tvrdit, že bych během těch deseti měsíců “Silentium!” protáčel neustále dokola), v některých momentech na mě hudba Mikhailova Rodiona (ano, to je onen jediný člen Windbruch) působila lehce rozpačitě, ale na druhou stranu zde bylo i mnoho velice povedených melodií. “No Stars, Only Full Dark” už oproti “Silentium!” není instrumentální, a když tak o tom přemýšlím, možná je to trochu škoda… ne, že by byl vokál špatný, je to standardní black metalový zpěv, v tomto ohledu v pořádku, ale občas mi připadá, jako by na řadovém albu ubylo těch opravdu silných melodií právě na vrub vokálu.

“No Stars, Only Full Dark” mi obecně přijde takové trochu monotónnější, a i když se rozhodně nedá tvrdit, že by na tom albu chyběly nápady, nějak se je tentokrát nepovedlo podat takovým způsobem, aby to posluchače opravdu výrazněji zaujalo. Díky tomu na desce vzniká spousta poměrně dlouhých hluchých pasáží (a vlastně i celých skladeb), v nichž se poslech nese v takovém letargickém duchu, jemuž chybí nějaké opravdu výtečné (záchytné) momenty. Tento fakt pak nedokáže dorovnat ani atmosféra, jež zde sice je, ale bohužel není natolik silná, aby člověka vyloženě strhla. Stále se to poslouchá hodně moc příjemně (to bych chtěl zdůraznit), ale až na dvě výjimky, k nimž se ještě dostaneme, si toho z alba moc neodnesete a nebudete si pamatovat nic kromě toho, že to hrálo. A to neplatí jen na prvním rande s “No Stars, Only Full Dark”, ale i po větších množství protočení alba, což prostě není příliš ideální stav.

Do oné letargie (tohle slovo se k “No Stars, Only Full Dark” hodí jako málokteré jiné – asi i díky tomu ještě několikrát zazní) já upadám již s téměř post-rockovým intrem “The Dance of Liquid Fire”, přičemž následující desetiminutovka “No More Entry, No More Exit” mě z ní nevytrhne ani omylem, naopak mě to ještě dorazí. Netvrdím, že by to bylo vyloženě špatné, formálně se některé melodie (třeba okolo sedmé minuty) povedly, ale jako celek to na mě prostě nijak zvlášť nepůsobí. Podobně je na tom i třeba “A City on Fire”, jež se nese v hodně doom metalovém duchu… zrovna v tom kusu má Windbruch k doom metalu rozhodně blíž k atmospheric black metalu, v němž se tvorba projektu jinak nese. Aby toho nebylo málo, podobně letargicky působí rovněž nejdelší “Neswa-Pawuk”, v níž opět vystrkují růžky náznaky post-rocku, a závěrečná “Flashback to My Lake”, jež neřeší už vůbec nic.

Jediné dvě skladby, jež mě nějak výrazněji zaujaly, dokázaly si urvat větší část mojí pozornosti a vytrhnout mě z takového toho stavu, kdy muziku vnímám jen na půl ucha, jsou ty dvě, jejichž názvy dávají dohromady název desky, tedy třetí “No Stars” a pátá “Only Full Dark”. Asi vás napadne vcelku logická otázka – v čem se tyto dva kusy liší od zbytku, že díky tomu dokážou výrazně převýšit zbylé kompozice? Není to vůbec nic složitého, je to však zcela jasně slyšitelné hned na první poslech – obě tyto písně totiž obsahují sice poměrně jednoduchou, ale jak se ve výsledku ukáže, velice funkční klávesovou linku. Opravdu je to téměř až triviální vyťukávání jednoho jediného motivu, který má v případě “Only Full Dark” výrazně ambientní nádech, nicméně oba ty songy to posouvá úplně jinam a najednou díky tomu ta hudba Windbruch začne fungovat – nebojím se říct – parádně. I když na druhou stranu, taková “Neswa-Pawuk” klávesovou linku obsahuje rovněž a nemá to takovou sílu…

Ačkoliv většina “No Stars, Only Full Dark” pouze jen tak nenápadně plyne a nic moc jsem si z toho nezapamatoval, stále se to – jak již ostatně bylo řečeno – poslouchá velmi příjemně. I díky tomu proti desce vlastně nemám vůbec nic, ale když to tak poslouchám, pokaždé si říkám, že v tom je potenciál na mnohem víc, než jak mě ta hudba baví v reálu. Abych byl upřímný, nedokážu se rozhodnout, zdali je v tomto případě chyba na mé straně, nebo na straně Windbruch, nicméně čistě ze subjektivního pohledu to vidím pouze v lehoučkém nadprůměru někde na pomezí 5,5 a 6 bodů. Musím však explicitně zdůraznit, že pokud máte rádi podobně postavený black metal (pomalejší tempo, delší skladby, hlavně atmosféra), klidně vás “No Stars, Only Full Dark” může zaujmout o poznání více, takže vás od poslechu neodrazuji.


Depicting Abysm / Windbruch / Gmork – Silentium!

Depicting Abysm / Windbruch / Gmork - Silentium!
Země: Rusko
Žánr: black metal
Datum vydání: 11.4.2013
Label: Hypnotic Dirge Records

Tracklist:
I. Depicting Abysm
01. I
02. II
03. III

II. Windbruch
04. IV
05. V
06. VI

III. Gmork
07. VII
08. VIII [Life Neglected cover]
09. IX

Odkazy Depicting Abysm:
facebook

Odkazy Windbruch:

Odkazy Gmork:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Hypnotic Dirge Records

Z jakých důvodů vlastně vznikají tzv. split alba neboli nosiče, na nichž se objeví skladby více kapel? Nezřídka to bývá kvůli upevnění přátelství mezi danými skupinami, jindy dokonce proto, aby známější kolegové trochu zviditelnili své třeba ne tak proslulé parťáky, někdy může jít čistě jen o vzájemnou propagaci, někdy zase o libovolné kombinace výše zmíněných možností. Co vedlo trojici ruských black metalových kapel Depicting Abysm, Gmork a Windbruch, aby vzájemnými silami daly dohromady společný počin “Silentium!”, vycházející čistě jen v elektronické podobě, nemám tušení, ale pokud bych musel, asi bych si tipnul třetí možnost vzhledem k tomu, že hned dvě ze zmiňovaných formací se aktuálně shánějí po labelu, který by jim vydal nové desky. Avšak i kdyby, nic to nemění na faktu, že se Rusové evidentně snažili neudělat ze “Silentium!” jen další bezejmenné splitko z milionu, ale pokusili se do výsledné podoby vtisknout i nějaký vnitřní smysl a řád, nejen v rámci jednotlivých příspěvku, nýbrž i v rámci celé hodinové délky.

Nutno říct, že se to do jisté míry i povedlo a osobně to považuji za jednu z předností “Silentium!”. Nijak se netajím tím, že jako hudební dílo prostě vnímám desku, tedy ucelený útvar, nikoliv jen jednotlivé songy. Nemohu si pomoct, ale přes tohle jednoduše vlak nejede – i díky tomu se moc nehrnu do poslechu jakýchkoliv neřadových počinů. Ze stejného důvodu mě obecně moc nebaví ani split alba, jelikož kapely se většinou mezi sebou liší, když ne stylově, tak ve většině případů přinejmenším pojetím nebo kvalitou, díky čemuž bývá celistvost nahrávky v čudu. Z tohoto ohledu ovšem “Silentium!” hraje do karet fakt, že Rusové tento split pojali tak, aby měl nějakou solidnější výpovědní hodnotu i po muzikální stránce – jak už ostatně napovídají jen názvy skladeb. Přestože rozdíly mezi přítomnými skupinami na první poslech poznáte, nahrávka ve výsledku pohromadě drží, což je z mého pohledu obrovské plus. Jako by se všechny tři kapely nesnažily hrát samy na sebe, nýbrž pro potřeby celku. Ne vždy se to sice povedlo úplně na 100% (o tom už níže), ale pořád dost na to, aby mě “Silentium!” poměrně bavilo.

O úvod “Silentium!” se starají Depicting Abysm, pro něž je to vůbec první vydaná muzika, přesto se nejedná o žádné zelenáče, jelikož ve skutečnosti jde o vedlejší projekt dvou členů kapely Epitimia. Hned na úvod se vytasí s nejdelší kompozicí splitu – “I”. Pomalý atmosférický začátek postupně narůstá s příchodem kytar a následně i rytmiky, aby se z něj vyklubal velmi dobře provedený black metal ve středním tempu a až na klidnější atmosférickou vsuvku, jež se objeví po několika minutách, i poměrně monotónním tempu, což ale nijak zvlášť nevadí, protože Depicting Abysm dokážou člověka zabavit i tak; menší zrychlení se objeví až ke konci kompozice. “II” je o něco málo proměnlivější, ale opravdu jen o málo, nicméně se jedná o výtečnou záležitost s moc dobrou atmosférou, až se nakonec možná jedná o předčasný vrchol “Silentium!”. “III” pak zčásti působí jako jakési outro k části Depicting Abysm, které se až ve svém závěru zvrhne do metalové pasáže, jež hravě udržuje laťku nastavenou “I” a “II” a zároveň připravuje půdu pro nástup kolegů z Windbruch

…nebo spíše lépe řečeno kolegy, neboť Windbruch je jednočlenným projektem. Začátek “IV” na mě nejdříve působil malinko rozpačitě, ale skladba se postupně vcelku příjemně rozjede a ve svém průběhu nabízí několik skvělých melodií. “V” také není zlá, avšak hlavní díl bodů dostává za pasáže ve středním až pomalejším tempu, jelikož v těch rychlejším se mi zdá, že to malinko skřípe. Nejedná se ale o nic zásadního. “VI” přichází s podobným modelem jako “III”, čili poklidnější song, v němž se kytary ozvou až ve druhé polovině. Možná by se ještě slušelo zmínit zajímavost, že všechny tři příspěvky Windbruch jsou čistě instrumentální, nicméně fakt, že i přes absenci vokálu a také relativně monotónnější tempo ta muzika zvládne opět bavit, si pochvalu zaslouží.

Gmork, kteří jako jediní fungují jako klasická kapela a kteří toho mají papírově nejvíce za sebou, mě ze všech tří skupin zaujali asi nejméně. Ono samozřejmě ani Depicting Abysm a Windbruch ani náhodou nepřinášejí nic nového, ale z jejich muziky jsem si zvládnul něco odnést, což se mi u Gmork nepovedlo, přestože po formální stránce na tom nic moc k vytknutí není, obzvláště po instrumentální stránce se všech třech písních najdou slušné momenty. Vokál zní zpočátku malinko prapodivně, ale i na ten jsem si po čase dokázal zvyknout v pohodě. Možná v tom hraje roli i fakt, že zatímco příspěvky Depicting AbysmWindbruch si vzájemně “sedly”, Gmork v porovnání s nimi znějí poněkud klasičtěji, ačkoliv i oni se snaží držet dříve vytyčeného směru a stylu, a i samotný zvuk jako by byl v jejich případě trochu zahuhlanější. O průser se však určitě nejedná a jak již bylo řečeno, své momenty to rozhodně má. Možná v samostatné podobě by mi Gmork seděli lépe. Za vrchol v rámci jejich tří songů považuji závěrečnou “IX”, přestože paradoxně z celého “Silentium!” stylově vybočuje jednoznačně nejvíce.

Upřímně se přiznám, že před poslechem “Silentium!” jsem o existenci dvou ze tří kapel neměl sebemenší tušení, o jedné jsem slyšel, ale po hudební stránce jsem neměl zkušenosti ani s ní. Výsledný počin však skupiny představuje i nezasvěcenému posluchači (možná právě na ně je album mířeno především) ve velmi příznivém světle. Osobně mě nejvíce zaujala tvorba Depicting Abysm, na jejichž případné další počínání se někdy v budoucnu rád podívám, stejně tak jako na domovskou kapelu zúčastněných muzikantů.