 |
| Země: Velká Británie Žánr: heavy metal Datum vydání: 10.1.2012 Label: selfrelease Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 7,25/10
|
Osobu britského zpěváka Blaze Bayleyho mají alespoň průměrně informovaní fanoušci zřejmě spojenou především s jeho šestiletým angažmá u Iron Maiden. Názory na toto období se různí, z mého pohledu měl Blaze jediný závažný nedostatek – prostě to nebyl Bruce Dickinson. Každopádně spolupráce asi nefungovala tak, jak by bylo záhodno, a v roce 1999 se cesty “Železné panny” a Blaze Bayleyho rozešly. Blaze to nezabalil a pokračoval se sólo projekty pod hlavičkou svého jména. V roce 2007 se pak pomalu a nesměle začalo znovu scházet kvarteto, které před Blazeovou štací u Maidenů tvořilo kapelu Wolfsbane. Zprvu jen příležitostně v rámci izolovaných festivalových vystoupení, ale časem byla obnovena plnohodnotná spolupráce a k ledu uložené jméno se po nějakých šestnácti letech hibernace probralo zpět k životu.
Uvedli se loňským čtvrthodinovým EP “Did It for the Money” a nyní informaci o znovuzrození kapely definitivně podtrhuje vydání nového alba “Wolfsbane Save the World”. V diskografii jde o třetí full-length nahrávku, která přichází po osmnácti letech od předchozí položky na seznamu jménem “Wolfsbane”. Deska obsahuje celkem 11 skladeb, což v tomto případě dělá nějakých 47 minut starosvětského heavy metalu, ze kterého lze jasně vycítit tradiční rysy britské provenience.
Na rozdíl od Van Halen, které jsem recenzoval naposledy, jsem o formaci Wolfsbane dřív neslyšel, jakkoliv se snad někde mluví o jejich legendárnosti. Proto tu nebyla žádná očekávání, která by album mělo naplnit. I to možná přispělo k nižšímu hodnocení u dříve jmenovaných a k relativně vyššímu hodnocení, které se chystám udělit Blazově partičce. Ale na druhou stranu si to jejich hudba svou kvalitou provedení zaslouží. Dokázala si mě zkrátka získat od první chvíle, kdy začala znít z mých reproduktorů. I když je pravda, že po naprostém nadšení z prvního poslechu se postupně dostavovalo jisté vystřízlivění, protože co si budeme povídat, žádný převrat na metalové scéně se nekoná. Alespoň zase člověk od prvních tónů a riffů ví, na čem je. Nedočká se sice ničeho revolučního, na druhou stranu je mu servírována léty prověřená klasika.
Songy rozhodně nejsou na jedno brdo, skoro každý se od ostatních nečím liší, takže nuda a stereotyp, velcí to nepřátelé kvality hudebních nahrávek, nehrozí. Rychlou “Buy My Pain” vystřídá baladicky pomalá “Starlight”, hned na to ve “Smoke and Red Light” najednou jako by ožil starý dobrý rock’n’roll. “Live Before I Die” nabídne hutné skoro až thrashové riffy a za “Everybody’s Looking for Something” by se myslím nemusela stydět kdejaká britská protest-punk banda, co jich v 80. letech bylo. A tak bych mohl rozebrat celé album. Snad v každé skladbě přítomen silný (byť asi nikdy ne příliš sofistikovaný) refrén umožňující snadnou identifikaci. Někdy jako by snad ani nepatřil do samotné skladby, jako například v “Illusion of Love”, ale ani to není na škodu.
V písních je též možné zaslechnout mnoho motivů, které při troše fantazie odkazují na jiné hudební velikány jako zdroj inspirace. A tak bych označil například refrén v úvodní “Blue Sky” jako referenci na tvorbu Iron Maiden (spíše tu novější), “Illusion of Love” s jejími orchestrálními prvky bych zase s klidem přisoudil autorskému peru Meat Loafa. Konečně “Child of the Sun” mi svým způsobem připomíná sólo tvorbu Bruce Dickinsona. Rozhodně ale nechci ani v nejmenším tvrdit, že kapela “vykrádá”, berte to spíš jako zdůraznění a podtrhnutí variability, jakou ve své hudbě nabízí. Chvílemi mi taky Blazův hlas zněl jako Ozzy, ale to už jsou možná opravdu jenom slyšiny.
Aby byla recenze kompletní, tak některé pasáže a kousky mě moc nebavily, konkrétně nejvíc na štíru se schopností pobavit mě byla osmá “Who Are You Now?” a jen o málo lépe to zvládla druhá v pořadí “Teacher”. Ale takových momentů je rozhodně spíš míň než víc.
Ruku v ruce s tím, jak je album proměnlivé, jde samozřejmě také varibilita zpěvu a muzikantské sekce. Jsou to jednoduše chlapi, kteří “umí”. Celkově tak u mě vládne spokojenost. Někdy ve mně nahrávka, která často střídá hudební motivy, vzbuzuje dojem rozháranosti a hodnotím ji pak spíše negativně, u jiných se to povede a je to naopak plus. “Wolfsbane Save the World” patří do druhé kategorie. Doporučit k poslechu coby ochutnávky určitě můžu relativně rychlejší a skočnější kousek “Buy My Pain” nebo naopak více baladickou “Child of the Sun” a ani “Illusion of Love” není k zahození. Výsledné hodnocení 7,5 není sice opticky úplně nejvyšší, nicméně jde o povedené dílo a poslech by rozhodně neměl urazit žádného fandu heavy metalového žánru.
Další názory:
Musím se přiznat, že ačkoliv jsou Wolfsbane ve svém oboru v podstatě legenda (i když, řekněme, trochu menšího stupně), nemám jejich staré počiny prozatím nějak blíže prozkoumané (člověk holt nemůže slyšet úplně všechno), takže mohu sloužit pouze svým názorem na to, co pánové předvádějí na novince “Wolfsbane Save the World”. A světe div se, slyším tam dobrý heavy metal tradičnějšího ražení (aby ne, když to mají na svědomí takové staré páky), který si na nic nehraje, zato ale velmi příjemně ubíhá vpřed a posluchače nenudí. Nejedná se o nic příliš náročného, myslím, že asi každý z nás už slyšel i o dost lepší věci, ale na druhou stranu, proč ne, když to není špatná muzika – tedy alespoň dle mého skromného názoru. Asi neřeknu nic moc překvapivého, když prohlásím, že pro fanoušky klasického heavy metalu je “Wolfsbane Save the World” sázka na jistotu. Víc asi není co dodat… snad jen bych mohl přidat nějaký ten oblíbený song – osobně bych asi zvolil “Teacher” s několika opravdu povedenými momenty, ale jinak si nemyslím, že by album obsahovalo nějakou vyloženě slabou věc. Dobrá záležitost.
H.