 |
|
Země: Írán / Německo Tracklist: Hrací doba: 66:52 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
U některých alb jde člověk takříkajíc na jistotu. Buď předpokládá, že daný interpret neuhne z již dříve nastolené cesty (což nakonec také nemusí být špatná věc, jde-li o záležitost, která mě oslovuje), anebo prostě a jednoduše sází na kvalitu skupiny a doufá, že si tato udrží nastavenou laťku, byť třeba nemusí být již dopředu jasné, s čím přesně nová deska přijde. Snad se ale shodneme, že věnovat se jenom a pouze takovým sázkám na jistotu by byla docela nuda. Alespoň tedy pro mě by byla. Občas nezaškodí zkusit i něco namátkou něco neznámého – vždyť kolikrát se již stalo, že taková náhodná zkouška přerostla v dlouhodobý vztah. Samozřejmě mám na mysli ten hudební, jen abyste si nemysleli…
Každopádně, Zurvan patří právě k těmto případům. Debut téhle dvoučlenné smečky s názvem „Hichestan“ (2014) jsem nezachytil, ale vydání letošní dvojky „Gorge of Blood“ jsem si už všimnul. Na důvody, proč jsem se do něj pustil, se radši neptejte. I kdybyste se totiž zeptali, nic kloudného byste ze mě nevyrazili, poněvadž vlastně žádné pořádné nejsou. Prostě proč ne.
Po prostudování základních informací jsem ovšem přece jenom v jednu věc doufat začal. Oba hudebníci ze Zurvan, tedy Tarōmad (bicí) a Nâghēs (vše ostatní), pocházejí z Íránu. Dnes sice sídlí v Německu, ale byla zde určitá šance, že by se jejich původ mohl promítat i v samotné hudbě – vždyť kdo by to nečekal, když i oni sami svou muziku nazývají „Persian Nihilistic Black Metal“! Ostatně by to nebylo poprvé – jako jeden příklad za všechny mohu vzpomenout třeba na Darkestrah původem z Kyrgyzstánu.
Abych vás ale příliš nenapínal… žádná exotická či nevšední atmosféra se na „Gorge of Blood“ nenachází. Ani za mák. Pokud byste v něco takového podobně jako já doufali, podobně jako já také odejdete zklamáni.
No dobrá… hoblují tedy Zurvan alespoň kvalitní black metal konvenčního střihu? Vlastně ani tahle možnost by nebyla k zahození, ale bohužel i zde musím odpovědět zamítavě. Íránské duo totiž hraje konvenčně, ale rozhodně ne nějak zásadně kvalitně. „Gorge of Blood“ je až bolestivě standardní a nepřekvapivé, a to nejen co do stylu, ale i co do hudební úrovně. Deska je tak moc průměrná, až je ve skutečnosti podprůměrná. Vůbec nebudu přehánět, když řeknu, že jsem na celé nahrávce nenašel ani jednu pasáž, která by mě nějakým způsobem zaujala, která by mi nějak nakopala prdel a alespoň na chvíli by mě vytrhla k únavné posluchačské letargie.
Když k tomu přidáme, že i po zvukové stránce se „Gorge of Blood“ drží jak klíště svého průměrného kopyta, už se nám pomalu začíná rýsovat nepříliš chvályhodný výsledek. Kdyby to byl aspoň nějaký hnusný bordel, kytara řezala nebo cokoliv, ale ani to ne, i v tomhle ohledu se prostě jedná o obyčejný standard.
Aby toho nebylo málo, „Gorge of Blood“ musím připsat další minusové body ještě za jednu věc. Nevím, kde Zurvan přišli na to, že je dobrý nápad vyšponovat stopáž na bezmála 67 minut, leč stalo se a rozhodně nejde o nic, čemu by se dalo zatleskat. Navíc jeden song jako druhý, nudné riffy, stejné postupy, stejný vokál… ve finále je poslech „Gorge of Blood“ vysoce únavný a ubíjející. Jak jsem zjistil, vydržet až do konce je docela oříšek, ale rozhodně ne z toho důvodu, že by šlo o nějaký zásadní extrém – čistě jen proto, že je to taková nuda. Pokud si dáte vše řečené dohromady, asi vám nemusím zdůrazňovat, že je ta nuda fakt velká.
Vlastně jsem ani původně nechtěl „Gorge of Blood“ nějak extrémně zprcat, ale čím víc nad tím přemýšlím, nemám jinou možnost. Na tom albu jsem totiž fakt nenašel nic, co by mě bavilo a co bych mohl pochválit. Tak co s tím? Nemá smysl se trápit, produkce Zurvan prostě za pozornost nestojí. Kdyby to aspoň byla až taková píčovina, aby se tomu člověk mohl škodolibě smát, ale ani to ne… tohle je vážně jenom nevýrazná slabota, jejíž poslech se rovná ztrátě času.