Tematické články

  • Redakční eintopf #85.6 – speciál 2015 (Onotius)

    30.1.2016

    Onotius

    A Forest of Stars

    Pravda, co se týče první příčky, žádné velké překvapení se asi nekoná, neboť spekulace na tohle ocenění se objevily již v mém hodnocení u dubnové recenze, nicméně myslím, že britský gentlemanský klub si ho skutečně zaslouží. Nová deska A Forest of Stars se za nějakých těch deset měsíců, co je na světě, stihla stát pravidelným návštěvníkem mého hudebního přehrávače. A tak ačkoliv těch výtečných alb letos vyšlo požehnaně, přeci jen mi k srdci nakonec nejvíce přirostla zrovna ona. Psychedelický black metal bohatý na atmosféru i melodie, disponující perfektně sestavenými kompozicemi, bavící jemnými nuancemi i uhrančivými nápady, to se zkrátka podařilo těmhle viktoriánsky stylizovaným hudebníkům opět na výbornou. Ba co se týče samotné kvality materiálu, troufám si říci, že ještě lépe než na čtyři roky starém předchůdci. Deska je to pohlcující, každý poslech odhalující něco nového, přesto zároveň ...

  • Redakční eintopf #85.5 – speciál 2015 (Skvrn)

    28.1.2016

    Skvrn

    Thy Catafalque

    Začít bychom bývali mohli skoro za humny, ale jelikož se píše rok 2016 a Tamás Kátai už před nějakým pátkem vyměnil maďarský domov za ten skotský, musíme hned za moře. Nicméně Kátai se jako maďarsky mluvící průvodce po skotských scenériích osvědčil. Avantgardně blackové „Sgùrr“ je kompaktním celkem, kterému nechybí nasazení a citlivé obměny. Zatímco vývojem se u metalových kapel rozumívá úskok do jemnějších vod, „Sgùrr“ budiž důkazem, že to jde i naopak, aniž by se dalo mluvit o kroku zpět. Suverénní první místo to možná není, ale suverénní deska, to rozhodně ano. | Ztřeštěná hudební bárka, která slova jako jednoduchost a prvoplánová chytlavost jednoduše nezná. Naopak absolutní ztřeštěnosti a skladatelskou prog-perverzi vítá s otevřenou náručí a diváctvu tím s ironickým úšklebem ráda zatápí. Silná, nezaměnitelná deska, stále však s rozpoznatelným rukopisem Dødheimsgard, kteří metalovou avantgardu vloni ...

  • Redakční eintopf #85.4 – speciál 2015 (Atreides)

    25.1.2016

    Atreides

    Sufjan Stevens

    Zpívat o mrtvých bývá ošemetné. Ostatně, koho to zajímá, když jste toho mrtvého neznali a je vám v zásadě putna. Jenže Sufjan je jeden z těch hudebníků, kteří dokáží i v případě nekrologu pro své blízké zůstat sví, autentičtí a uvěřitelní, čímž ve vás vyvolá dojem, že jste se zemřelou osobou prožili celý život v jednom bytě. A aby toho nebylo málo, hudba vás nonšalantně smete takovým způsobem, že se z poslechu dáváte dohromady dobře další dva týdny, a to i v případě, že jde o tak jemnou akustickou záležitost, jakou „Carrie & Lowell“ bezesporu je. Jediná škoda, že desku, na kterou jsem celý rok čekal, jsem objevil až ke konci roku, takže si už nestačila užít slávu titulky našeho webu. | Kdyby Florence vydala letos „Ceremonials“ namísto „How Big, How Blue, How Beautiful“, docela jasně ...

  • Redakční eintopf #85.3 – speciál 2015 (nK_!)

    22.1.2016

    nK_!

    Ghost

    Ghost už potřetí nezklamali a zdá se, že ani neumí šlápnout vedle. Album „Infestissumam“ z roku 2013 sice nakonec zůstalo nepřekonané, ale „Meliora“ byla setsakra blízko k tomu, aby vysoko nastavenou laťku přeskočila. Vůbec jsem nečekal, že se Ghost vytasí s tak parádní deskou. Tihle pánové prostě umí. | Oproti Ghost diametrálně odlišná muzika. Zato ale energická, vtipná, zábavná a těžce návyková. Ani po více než půl roce mě „Wieder geil!“ nepřestává bavit. Deset skvěle vyvážených songů prostě dokáže udělat svoje. | Od heavy metalových matadorů Iron Maiden jsem toho ani moc nečekal, protože jejich novodobější tvorba mě už začíná trošku míjet. Jak jsem byl překvapen, že i přes svou délku dokáže „The Book of Souls“ výborně bavit. A ono je i neuvěřitelně dobře napsané a vyvážené! Jdu ...

  • Redakční eintopf #85.2 – speciál 2015 (Kaša)

    19.1.2016

    Kaša

    Armored Saint

    V žádném případě bych si nevsadil na to, že v roce, kdy svá nová alba vydají A Forest of Stars a Steven Wilson, se ani na jedno z těchto jmen nedostane při jmenování nejlepšího počinu právě skončivšího roku. Armored Saint mě se svým loňským zářezem „Win Hands Down“ dokonale zaskočili a od kapely, od níž jsem to už ani nečekal, jsem dostal placku, jež se může směle rovnat s tím nejzásadnějším, co kdy z jejich pera vzešlo. Slušelo by se říct, že tohle je deska, která se povede maximálně jednou za život, ale Armored Saint se to po „Symbol of Salvation“ podařilo podruhé a troufám si říct, že „Win Hands Down“ je ještě o chloupek lepší. Tracklist je od začátku do konce nabitý bezchybnými kusy a já i po mnoha posleších nemám důvod album odkládat stranou. Takhle se dělá heavy metal z říše snů ...

  • Redakční eintopf #85.1 – speciál 2015 (H.)

    16.1.2016

    H.

    Thy Catafalque

    Nevím, jak to ten člověk dělá, protože už předcházející alba byla naprosto dokonalá, takže by člověk řekl, že už prostě nutně musí přijít alespoň nějaký propad, ale pořád ne. Tamás Kátai stvořil další fenomenální nahrávku, jež z nadpozemských kvalit neslevuje ani o kousek. Minulé „Rengeteg“ jsem svého času vyhlásil albem roku 2011. Novinka „Sgùrr“ tuto pozici dokázala obhájit a opětovně mě utvrdila v tom, že Thy Catafalque nepatří mezi mé nejoblíbenější skupiny jen tak náhodou. Mezi 50 minutami „Sgùrr“ se – zase! – nenachází byť i jen jediná vteřinka, která by tu byla zbytečná, výsledkem čehož je další orgasmus pro ušní ústrojí. | Euzen bych vlastně mohl pasovat na svůj osobní objev roku 2015, jelikož až zde jsem se s nimi setkal poprvé v souvislosti s tehdy nadcházejícím koncertem v Praze. Neuběhla ...

  • Kult mogił: „Anxiety Never Descending“ album stream

    10.12.2015

    Sicmaggot

    Kult mogił - Anxiety Never Descending

    Kult mogił, neboli v překladu Kult hrobů, je nová death metalová smečka na polské scéně. Kapela má aktuálně chvíli před vydáním svého debutového alba s názvem „Anxiety Never Descending“ a už jen dle komentáře samotných Kult mogił lze čekat, že nepůjde o záležitost pro zavilé příznivce melodického metalu: „This record will not make dying any easier for you.“ Jinými slovy, zpozornět by měli příznivci spolků jako Portal, Bölzer, Dead Congregation, Cruciamentum, Necros Christos nebo Cultes des ghoules. „Anxiety Never Descending“ vyjde stylově 24. prosince pod hlavičkou firmy Pagan Records v CD formátu. Limitovaný vinyl a kazeta by pak měly následovat někdy během příštího roku. Tracklist vypadá následovně: 01. Anxiety Never Descending 02. Threnody 03. Serene Ponds 04. Początek wrażeń 05. The Width of a Forehead 06. Palliative Messiah ...

  • Nyx: „Going On“ song stream

    19.10.2015

    Sicmaggot

    Nyx - Home

    V roce 2015 už ženy v extrémním metalu nejsou nějakou nevídanou raritou, přesto jsou v podobných žánrech stále suverénně v menšině. A co se týče extrémně metalových skupin, jejichž sestavu tvoří jenom ženy, těch skutečně mnoho není. Pár jich ale přece jenom je a mezi takové patří i německé duo Nyx, v němž hrají Blitz (bicí, zpěv) a Vinterbarn (kytara, zpěv). Holky kapelu sice založily už v roce 2011, ale je to až letošní rok, kdy dojde k vydání jejich dlouhohrajícího debutu s názvem „Home“. Ten byl natočen v Blackout Studio (Enthroned, Corpus Christii, Emptiness, Lvcifyre) pod dohledem Phorgatha (Enthroned). Nyx o svém debutu prohlásily: „Celé album je koncepční práce. Tvorba textů, hudby i vizuální stránky byly vnímány jako jeden celek a jednotlivě by nemohly fungovat. Během celého procesu, od první noty až ...

  • Selvans: „O Clitumne!“ song stream

    14.10.2015

    Sicmaggot

    Selvans - Lupercalia

    Na světě je ohromná spousta metalových vydavatelství, nicméně jen u pouhého zlomku z nich se člověk skutečně může bez obav spoléhat na jejich vkus a věřit tomu, že když se jejich logo objeví na nějaké desce, tak ta hudba bude stát za to. Já osobně za jednu z takových firem považuji italské Avantgarde Music, kteří v minulosti vydávali alba spoustě kultovních skupin, a ačkoliv se v současné době až na výjimky zaměřují spíš na méně známá jména, takřka ve všech případech jsou to po hudební stránce excelentní záležitosti. Jedna z takových je, zdá se, právě teď na obzoru. Italský projekt Selvans, jejž mají na svědomí dva členové dnes již nefunkční kapely Draugr, budou již brzy (19. října v digitální podobě) vydávat debut „Lupercalia“. A hned podle první zveřejněné skladby „O Clitumne!“ to vypadá, že půjde o výtečnou záležitost – přesvědčit se můžete sami v přehrávači ...

  • Pavel Křiklan – Brutal Assault: 20 let (1996 – 2015)

    10.10.2015

    H.

    Brutal Assault 20 let kniha

    Festival Brutal Assault svým letošním 20. ročníkem dovršil… inu, 20 let svého života, což dá rozum, když to byl 20. ročník. To už je na hudební akci vcelku solidní věk, jehož určitě nedosahují všichni návštěvníci, kteří se na akci v posledních letech vypravují. Zároveň je to věk, při němž už asi je na místě trochu zabilancovat, což pořadatelé pojali trochu neskromně – v tom dobrém slova smyslu. Úkol zmapovat celých těch 20 ročníků (i když – technicky vzato vlastně jen 19, protože v průběhu toho 20. počin vyšel) dostala kniha, jejímž autorem je Pavel Křiklan. A vzhledem k tomu, že taková retrospektiva by asi měla být reprezentativní, nejedná se o žádný ošizený sešítek, ale velkou, těžkou a tlustou bichli v pevné vazbě, vše na kvalitním papíře. Co si budeme povídat – čistě na pohled svazek vypadá opravdu krásně, ...

  • Christ Agony: „Coronation“ song stream

    5.10.2015

    Sicmaggot

    Christ Agony - Black Blood

    Polští veteráni Christ Agony se na scéně pohybují již od raných 90. let – na chvilku sice pod změněným jménem Union, ale jinak nepřetržitě. A za celé to čtvrtstoletí také nasbírali slušnou řádku nahrávek, konkrétně těch dlouhohrajících již vydali devět (počítaje i jednu pod oním změněným názvem). Na letošní rok si tahle melodic black metalová stálice nachystala další nahrávku, i když ne řadovou. Christ Agony zanedlouho vypustí nové EP s názvem „Black Blood“, na němž se nacházejí tři vály o souhrnné délce necelých dvaceti minut. Minialbum bude k mání od 1. listopadu u polského labelu Witching Hour Productions. K dispozici bude digipack CD ve slipcase obalu, 12” černé LP (300 kusů) a MC kazeta (150 kusů). Předobjednávat lze v shopu Witching Hour. Níže v přiloženém Bandcamp přehrávači si můžete pustit jeden z nových songů, „Coronation“:

  • The Silverblack: „King-Size Vandalism“ song stream

    13.9.2015

    Sicmaggot

    The Silverblack - The Grand Turmoil

    The Silverblack je nový industrial metalový projekt z Itálie, v jehož čele stojí multiinstrumentalista a hudební producent NeroArgento a zpěvák Claudio Ravinale známý z kapel jako Disarmonia Mundi, The Stranded nebo 5 Star Grave. Kapela aktuálně vydává svou debutovou desku „The Grand Turmoil“, jež bude oficiálně k mání od 15. září u firmy Sliptrick Records. K dispozici bude CD edice a digitální download. Na albu se objeví celkem 11 písniček a jednu z nich – „King-Size Vandalism“ – si jako ochutnávku můžete pustit níže v Soundcloud přehrávači.

  • Stephen King – Dolores Claibornová

    26.7.2015

    H.

    Stephen King - Dolores Claibornová

    Stephen King bezesporu patří k nejúspěšnějším žijícím spisovatelům. Jenže zatímco třeba v hudbě ve mně až na výjimky vzbuzuje velký komerční úspěch jakési automatické podezření z podbízivosti (zkušenost mě holt vycvičila), v literatuře to tak necítím… tedy, do jisté míry, protože boom nudných fantasy-pohádkových sérií v poslední cca desetiletce ve mně něco takového vzbuzuje, ale to je trochu jiný příběh. Tak či onak, zrovna Stephena Kinga se tohle netýká, vlastně spíše naopak, jelikož zrovna jeho jsem měl vždycky hodně rád… tedy, abychom si rozuměli, samozřejmě ne přímo jeho, ale jeho tvorbu, o jejíž jedné malé části si nyní trochu popovídáme. Ačkoliv King proslul především jako autor hororů a temných thrillerů, musí se mu nechat, že během své kariéry dokázal nejednou vykročit ze svého rutinního (bez pejorativního zabarvení) stylu, ať už šlo třeba o známější kusy typu ...

  • Blaze of Perdition – „Near Death Revelations“ album stream

    22.6.2015

    Sicmaggot

    Blaze of Perdition - Near Death Revelations

    Polská black metalová formace Blaze of Perdition si dokázala na poli undergroundové hudby vydobýt velmi solidní renomé za relativně krátké časové období několika let. K tomu jim stačily dvě dlouhohrající desky – debutová ƒ„Towards the Blaze of Perdition“ z roku 2010 a její následovník „The Hierophant“, na nichž kapela nabídla nápaditý a vysoce kvalitní black metal. Cesta Blaze of Perdition však byla před dvěma lety přerušena tragickou dopravní nehodou, při níž zahynul jeden člen a další byli těžce zraněni. V jednu chvíli nebylo jasné, zdali bude skupina vůbec pokračovat, ale nakonec se Blaze of Perdition dokázali opětovně zvednout a na základě tragické zkušenosti stvořili svůj třetí opus – „Near Death Revelations“. Desku „Near Death Revelations“ si nyní můžete pustit v celé její délce v přehrávači níže:

  • Redakční eintopf #72.1 – speciál 2014 (H.)

    25.1.2015

    H.

    Lux Occulta - Kolysanki

    Tady není absolutně o čem diskutovat… Lux Occulta jsem měl rád vždycky, ale tomu, že by jejich comebacková deska dala zapomenout na všechnu starší tvorbu a doslova ponížila všechna ostatní alba široko daleko, jsem zase nevěřil. Jenže “Kołysanki” je něco jako hudba z jiného světa… tvrdit, že je to deska roku, by bylo málo, protože tohle je jedno z nejlepších alb za dlouhé roky, jedna z nejlepších nahrávek aktuálního tisíciletí – zcela vážně. Naprosto dokonalý, uhrančivý, dechberoucí a – nebojím se to říct – skutečně geniální kus umění, na němž není jediná vteřinka špatně. Absolutní hudební fantazie. Nečekal jsem nic a dostal jsem neuvěřitelně zmagořenou, zdrogovanou a naprosto nezařaditelnou směsici black metalu, punku, ujetých melodií, kláves, psychedelie a asi dalších padesáti věcí. Výsledkem je naprosto originální koktejl, který ...

  • Redakční eintopf #72.2 – speciál 2014 (Ježura)

    25.1.2015

    Ježura

    Lux Occulta - Kolysanki

    Deska “Kołysanki” byla mým prvním setkáním s Lux Occulta a hned je z toho album roku. To je docela slušné, co? To teda… Je to asi jediná loňská deska, která mi nabídla materiál velmi těsně blízký genialitě a zážitek je to i teď s každým dalším poslechem opravdu mimořádný. Pořád se ani náznakem neoposlouchala, pořád mě podněcuje k hledání dalších detailů, které by její kontury ještě trochu zpestřily, a pořád v ní doutnají uhlíky čiré esence umění. Ne, tady prostě není o čem, a ta známka vážně není přestřelená. Opeth jsem vždycky hodně respektoval. Přesto je to z jejich bohatého repertoáru až “Pale Communion”, které mě dokonale uzemnilo. Moc nevím, co o něm napsat, abych neopakoval svoje nadšené hodnocení pod recenzí, ale věřte mi, že tohle je prostě prvotřídní skvost. ...

  • Redakční eintopf #72.3 – speciál 2014 (Kaša)

    25.1.2015

    Kaša

    Triptykon - Melana Chasmata

    Upřímně řečeno, o nejlepší desce minulého roku jsem nemusel nijak dlouho přemýšlet. Thomas Gabriel Fischer si od návratového alba Celtic Frost, “Monotheist”, udržuje famózní formu a “Melana Chasmata” démonických Triptykon budiž dalším důkazem. Obskurní atmosféra funguje ruku v ruce s kompozičně skvěle vybalancovanými skladbami naprosto výtečně a výsledkem je fantastické album, které za svým předchůdcem možná lehce zaostává, ale na první místo v mém skromném žebříčku to suverénně stačí. Zřejmě nejlepší zpěvák rockové historie se letos připomněl s albem, které podtrhuje jeho hudební vizionářství a nespoutanost. “Lullaby and… The Ceaseless Roar” směle přechází od rocku k anglickému folku, country, blues až k africké world music a vůbec nepůsobí roztříštěně. Naopak; vše je vybalancováno do nejmenšího detailu a já bych neměnil jedinou vteřinu. Pokud bych měl vybrat jedno loňské album, o kterém se dá říct, že ...

  • Redakční eintopf #72.4 – speciál 2014 (nK_!)

    25.1.2015

    nK_!

    Benighted - Carnivore Sublime

    O zlaté medaili jsem letos nemusel ani dlouho přemýšlet. Benighted snad nikdy nešlápli vedle a “Carnivore Sublime” není výjimkou. Podobně brutální, energickou a zároveň smysluplnou podívanou dokážou vykouzlit jedině Frantíci. A song “Experience Your Flesh” je neuvěřitelná bomba. Mám trochu pocit, že v domě už žiju sám a všichni sousedé se odstěhovali. Hehe. Druhé místo obsadili Latinoameričané Ill Niño, jejichž muziku jsem žral před lety. Pozdější tvorba mě už moc neoslovila, ale “Till Death, La Familia” vrátila Ill Niño zpátky mezi mé oblíbence. Kombinuje novodobou agresivnější tvorbu s melodičtějšími pasážemi prvních desek, což oceňuji. Původně jsem ani nečekal, že by si “Till Death, La Familia” vysloužila více než dva poslechy, ale o to více jsem byl překvapen. Mám rád milá překvapení. Naopak u Linkin Park jsem ...

  • Redakční eintopf #72.5 – speciál 2014 (Atreides)

    25.1.2015

    Atreides

    Lux Occulta - Kolysanki

    Polská Lux Occulta platí za jedno ze synonym pro avantgardu, což s přehledem dokázala i po probuzení z téměř desetiletého spánku. Neuchopitelná atmosféra těchhle něžných a zároveň neskutečně zvrácených ukolébavek mě chtě nechtě neustále přitahuje. Poslech směsi jednotlivých momentů, výjevů tradic misících se s útržky moderny a postmoderny je natolik nepřenositelná zkušenost, že ji nejde popsat slovem. “Kołysanki” jsou natolik výjimečné, že na ně mám náladu jen velmi zřídka, počin je to ale naprosto dokonalý. Návrat ve velkém stylu. I tady čekání stálo za to. Po sedmi letech od “How the World Came to an End” přišli Manes s nahrávkou rovněž velmi osobitou a velmi těžko uchopitelnou. Jemný, často až intimní nádech skladeb jde ruku v ruce s čirou energií. K silnému pocitovému podloží se člověk musí dostat sám, a ačkoliv není “Be All End All” k posluchači zlá, zadarmo své ...

  • Redakční eintopf #72.6 – speciál 2014 (Zajus)

    25.1.2015

    Zajus

    Ne Obliviscaris - Citadel

    I když jsem tomu zpočátku nevěřil, Ne Obliviscaris dokázali překonat vlastní perfektní debut a jejich “Citadel” se tak pro mě stalo nejlepším albem roku. Koncentrace úžasných momentů je na něm totiž nepřekonatelná. Ne Obliviscaris precizně kombinují tvrdé metalové momenty s jemnější prací, v níž dominují nádherné housle, to vše s bezchybnou rytmickou sekcí v zádech. V extatických momentech největší vřavy kladou jednu melodii přes druhou a ty do sebe zapadají tak lehce, jako by to bylo to nejjednodušší na světě. Počínaje letoškem není Ne Obliviscaris radno přehlížet. Zařazuji si je vedle In Vain a Between the Buried and Me mezi nejlepší mladé představitele progresivního extrémního metalu. Jestliže jsou Ne Obliviscaris v mnoha ohledech nováčky na hudební scéně, Swans mají to své již odslouženo. Přesto však po svém znovuobnovení ve třetím tisíciletí vydávají samá skvělá ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy