Země: Austrálie Žánr: grindcore / industrial metal Datum vydání: 1.9.2008 Label: Berzerker Industries Tracklist: 01. Wisdom and Corruption 02. Unforgotten Force 03. Caught in the Crossfire 04. The Deception 05. Disassembly Line 06. Evolution of Aggression 07. Your Final Seconds 08. Harvesting a Loved One 09. Internal Examination 10. Spare Parts 11. Spare Parts (Namshubofenki Mix) 12. Spare Parts (Bazooka Mix) 13. Caught in the Crossfire (Zardonic Mix) 14. Spare Parts (Delta 9 Mix) 15. Caught in the Crossfire (Stanley Cupid Mix) 16. Spare Parts (Frazzbass Mix) Hodnocení: 8,5/10 Odkazy: –

Austrálie, kontinent klokanů, širých plání a největším počtem úmrtí způsobeného kousnutím žraloka. Ač se možná nemusí na první pohled zdát, na tomto místě se narodilo mnoho skupin s podivnou minulostí, jejichž historie předběhla je samotné. Dneska je čas na špetku extrémních rytmů, po kterých se vaše tělo rozvlní do extrémních kreací. Na scénu přicházejí The Berzerker se svou zatím poslední deskou „The Reawakening“, která vás pošle do márnice s rozkopaným tělem, proraženou lebkou a lehce rozmlácenými ušními bubínky. Každý, kdo někdy slyšel jedno z předchozích děl této bandy australských kojotů, vám jistě potvrdí, že to byla jedna z nejrychlejších sraček, kterou kdy slyšel. Nezbývá, než lehce kývnout hlavou, pokud znáte; pokud ne, neváhejte a začněte poslouchat. Píše se rok 1995 a Luke Kenny, zakládající člen kapely a povoláním vokalista, se úspěšně pokouší remixovat písně od legendárních deathmetalových skupin jako Deicide nebo Morbid Angel, díky čemuž si vysloužil pozornost nejedné vydavatelské společnosti. Právě v těchto počátcích jsou jisté kořeny kapely, které se táhnou až do současnosti.

Formaci lze charakterizovat hned několika způsoby, na jedné straně stojí silné opojení elektronickou hudbou, na druhé inspirace klasickými deathmetalovými kapelami s nádechem grindcoru, což už jen při pomyšlení způsobuje silné slinění v ústech a podlévání očí krví. Sečteno podtrženo, cybergrindová skupina s prvky speedcoru, které velice silně ovlivnily tvář skupiny, ale ještě víc samotný zvuk desky. Dnešní doba je tvrdá, pokud si chce hudebník opravdu užít zisků z prodaných desek, musí si je chtě nechtě vydávat sám. To bylo jasné i těmto „vzteklounům“, a tak v roce 2008 vstupují do studia ve složení Luke Kenny se svými vypečenými vokály, Todd Hansen a jeho zběsilé bicí s efekty techna, uzavřeném Edem Laceyem, který obstarával jak basovou, tak klasickou kytaru, tentokrát však pod hlavičkou vlastního vydavatelství The Berzerker Industries. Po necelém půlroce práce přicházejí s albem, které vás jednoduše pohltí a velice silně se vás bude držet, jedná se totiž o maximálně intenzivní záležitost.

Stěrače stírají, riffy zrychlují, bicí přitvrzují a vokály ještě více vrčí, stejně jako síla, která přímo čiší z alba. Vyspělost desky je znát hned při prvním poslechu, zejména při srovnání s první studiovkou. Nejde ani tak o sílu samotných dejme tomu riffů nebo úderů do bicích, ale také o ducha desky, jak by se to dalo s trochou nadsázky nazvat. Nasranost nezmizela, jen je koncentrována na jiné části, tentokrát už při nahrávání padla ale i nějaká ta myšlenka. Tím samozřejmě nechci říct, že se jedná o nějak výrazně smyslný titul, přeci jenom právě vražedné rytmy a tempo jsou hlavním lákadlem této desky. Ale už to prostě není jen to bezhlavé mlácení a řvaní, co to bylo kdysi. Je jen otázka, co je pro vás lepší, na to už si musíte najít odpověď každý sám. Dohromady tedy celkem deset tracků, přičemž The Berzerker v žádném ani na moment nepoleví a vy si budete připadat jak na metalové horské dráze.

Téměř každý song začíná nějakým úvodním samplem, který je následně ukončen ve většině případů pekelným nasazením bicích, které vás pravděpodobně budou fascinovat nejvíce. Kapela je známá právě díky místy až neuvěřitelné rychlosti bicích, přičemž na dvou deskách z minulosti byly použity automaty, za což hoši sklidili poměrně dost kritiky. Tentokrát je vše ovšem v normálu a Toddova vynikající prstová technika vám nedá spát, stejně jako již zmíněné efekty gabba techna. Jedná se o velice zajímavou kombinaci, není divu, že právě bicí jsou na desce slyšet nejvíce. I přesto je ale zvuk více než vyvážený, i když by si kytary zasloužily také malinko více prostoru, přesto se může spousta rádoby extrémních kapel přiučit, případně si vzít ponaučení, kudy vede ta správná cesta. Znovu připomínám, že se jedná převážně o vkus daného zvráceného jedince. To vše podtrhuje growling Luka, který je zase o nějakou tu třídu výše, což se nevztahuje na tón hlasu, jenž stále chrčí jak umírající medvěd na velice nízkých hodnotách. Pokud se neřadíte mezi posluchače této hudby, jistě oceníte fakt, že vokály nejsou nijak přemrštěné, a pro případné romantiky: Ano, stále jim je rozumět.

Celou desku otevírá píseň „Wisdom and Corruption“. Kdo by čekal nějaké sladké intro, bude asi mírně zmaten, jelikož už zde najdete jisté náznaky pekelného tempa, které však ještě nabude na rychlosti. Dále pokračujeme přes „An Unforgotten Force“, dle mého názoru poměrně nudnou píseň, která si s posluchačem lehce hraje ve střídavých tónech a rychlostech. Šílené bicí, střídají pomalé houpavé rytmy, do čehož ještě proudí elektronické efekty. Pokud přeskočíme pár tracků, dostaneme se k celkem zajímavé skladbě „Evolution of Aggression“, jež je právě jeden z těch zástupců té lepší strany této desky. Píseň „Your Final Seconds“ se naplno projevuje v maniakálních bicích, které místy připomínají hardcore odrůdy techna, zasvěcení jistě hned poznají. Poslední dvě regulérní věci „Internal Examination“ a „Spare Parts“ jsou mými osobními favority na kandidáta nejrychlejšího a nejchytlavějšího songu z celého alba. Ukázku prvního zmiňovaného můžete zhlédnout nad tímto odstavcem. Začátek pomalý, sampl hraje, do toho uklidňující pobouchávání a „jemné“ kytarové brnkání. Během několika vteřin se však rozpoutá peklo, které končí až posledním úderem do činel na konci songu.

„Spare Parts“ je už o něco jiného kafe, hlasitá píseň, kde je nějaký rytmus absolutně z cesty, zde se jede pouze na maximální stupeň rychlosti a mnohokrát omílané bicí zde hrají první housličky. Dále jsem zmínil remixy. Kdo neholduje extrémní taneční hudbě, případně technu a jeho temnějším odnožím, bude pravděpodobně zhnusen. The Berzerker totiž dali fanouškům několik písní k dispozici, ti si s nimi následně mohli libovolně pohrát, a tak vzniklo celkem šest těchto kusů, které se dostaly na desku. Jak říkám, tyto písně lze najít pouze na speciální verzi, ale vzhledem k tomu, že jsem se nedostal do kontaktu s jinou než digipack verzí, tak si asi nevyberete.

The Berzerker je velice svérázná kapela, buďto ji milujete, nebo nesnášíte (nebo něco mezi, samozřejmě), ale svou vyspělostí, kvalitou zvuku a zběsilostí převyšuje o hlavu drtivou část dnešních kapel. Fanoušek extrémní hudby, který ještě neměl tu čest s australskou partičkou řezníků, by měl okusit alespoň část z jejich tvrdé práce.