Země: Česká republika Žánr: sludge / doom metal Datum vydání: 12.11.2015 Label: selfrelease Tracklist: 01. Vertical Whispers 02. Sleeping on Warm Ashes 03. Apathy That Resonates 04. Incompatible Structures 05. A Ray of Black Light Lantern 06. Beneath the Leaves of Solitary 07. Consuming the Tempest Hrací doba: 41:24 Odkazy: facebook / bandcamp / bandzone K recenzi poskytl: The Corona Lantern

První pohled (H.):

Pražská formace The Corona Lantern na sebe prvně upozornila na jaře loňského roku, kdy byla na světlo světa (resp. spíš světlo internetu) vypuštěna prvotní ukázka tvorby v podobě dvouskladbového EP se vcelku jednoduchým názvem „MMXV“. A ačkoliv se jednalo jen o nějakých 11 minut muziky, ten materiál byl poměrně silný a dost mě bavil, takže na další porci v podobě regulérní řadové desky jsem byl rozhodně zvědavý a vlastně bych se nebál říct, že jsem se i těšil. The Corona Lantern naštěstí příliš dlouho neváhali a dlouhohrající pokračování s názvem „Consuming the Tempest“ stihli naservírovat ještě v témže roce jako svou minialbovou prvotinu.

Nicméně, ona velice dobrá úroveň „MMXV“ svým způsobem vlastně není zas až tak překvapující, když se člověk podívá na sestavu, protože v té se nacházejí lidé, kteří již za sebou mají účinkování v jiných skupinách, byť jde ve všech případech o věci mimo sludge / doom metal, kde se pohybuje The Corona Lantern. Namátkou lze zmínit (když budu lišácky jmenovat jen ty, jejichž tvorbu nějakým způsobem sám znám) Diligence, Keep on Rotting nebo Sinuhet. Jenže 11 minut je pořád jenom 11 minut a formát dlouhohrající desky je někde úplně jinde. Tak jak to tedy dopadlo?

Nebudeme z toho dneska dělat žádnou kovbojku ani přehnané drama – „Consuming the Tempest“ se rozhodně povedlo. To, co „MMXV“ slibně naznačilo, totiž řadová prvotina s naprostým přehledem dotahuje do zdárného konce. The Corona Lantern to sludge / doomové bahno hrají sebejistě, a i když se nedá tvrdit, že by podruhé vynalézali kolo nebo něco na ten způsob, jejich produkce má charisma, patřičně dusivou atmosféru a navrch přihazuje i několik malých, leč velice příjemných ozvláštnění a to už dohromady dává něco, na čem lze album v absolutní pohodě utáhnout.

Na „Consuming the Tempest“ se nachází celkem sedm skladeb (a jistě stojí za zmínku, že všechny jsou nové – ani jeden kousek z „MMXV“ se zde neobjevuje podruhé), z nichž dejme tomu klasických je pět, jelikož „Vertical Whispers“ je kraťoučké intro a pátá „A Ray of Black Light Lantern“ ze zbylého materiálu významným způsobem vystupuje. Důležité je to, že právě v těch písních, jež tvoří většinu hrací doby, to takříkajíc maká. The Corona Lantern zkušeně přecházejí mezi temnějšími plíživějšími pasážemi k hutnému sludgovému blátu, natlakovaným riffům, ale dokážou přijít i s výtečnými melodiemi a tradičně skvělý je i surový řev zpěvačky Dahlien. Není problém jít až přes hranici osmi minut na song, všechno vychází a je to obrovská paráda.

Přítomnost melodií je samozřejmě super, zvlášť když jsou v některých případech skutečně povedené a mnohdy slouží ke gradaci skladeb do skvělého finále („Apathy That Resonates“, „Beneath the Leaves of Solitary“, titulní „Consuming the Tempest“), nicméně vedle nich album hodně oživují i výše zmiňovaná překvápka. Jedním z nich je pasáž v „Incompatible Structures“, kdy se nad nehorázně návykovým chytlavým riffem začne ozývat zneklidňující a v dobrém slova smyslu zvláštní zvuk, což je ve finále úplně kulervoucí kombinace a jeden z vrcholných momentů „Consuming the Tempest“. Druhým velkým osvěžením je pak atmosférická „A Ray of Black Light Lantern“ v celé svojí délce, protože té vládne spíš doomovější náladotvornost a táhlé čisté vokály. Aniž bych chtěl snižovat kvalitu zbytku, tak by mi nevadilo, kdyby takových záležitostí jako právě jmenovaný kousek bylo příště ještě o trochu více.

Jednou z věcí, díky nimž je „Consuming the Tempest“ fakt dobrá deska, je rozhodně i vyrovnanost, jelikož těch 40 minut skutečně drží laťku po celou dobu a není tu žádný zbytečný kus. Jistě, zpočátku určitě největší pozornost přitahují ty dřívější písničky, ať už je to „Sleeping on Warm Ashes“ se sugestivním začátkem, který se posléze zvrhne do hrubého sludge, nebo parní válec v podání „Apathy That Resonates“. „Incompatible Structures“ a „A Ray of Black Light Lantern“ zase hned na první poslech vybočují díky těm „vtípkům“. Netrvá to však dlouho a hodně rychle se ukáže, že ani finální dvojice „Beneath the Leaves of Solitary“ a „Consuming the Tempest“ nijak nepolevuje ani nezaostává a má dostatek síly na to, aby dokázala udržet posluchačovu pozornost až do konce.

Loňský rok jsem co do poslechu domácí metalové scénu trochu flákal a doposud jsem nenarazil na album, jež by mě vážně sestřelilo, a dokonce i těch alespoň slušných věcí bylo spíš méně než více (když se tu něco pro mě zajímavého objevilo, tak to bylo spíš mimo oblast tvrdých kytar). „Consuming the Tempest“ je tak vlastně první českou metalovou deskou z loňského roku, u níž mohu upřímně říct, že se mi vážně líbí a baví mě. Hodně povedená záležitost, která na další pokračování nenastavila laťku zrovna nízko.

---

Druhý pohled (Atreides):

Domácí bahno pocházející z matky všech měst se na světlo světa vylouplo předloni, což není kdovíjak dlouhá doba. Ale již během loňského roku zvládli na svět přivést prozaicky nazvané ípko „MMXV“ a v půlce listopadu debutovat plnohodnotnou řadovkou „Consuming the Tempest“. A nutno přiznat, že už je to nějaká doba, co jsem ve zdejším rybníčku zahlédl novou rybu, která by měla od začátku takhle nakročeno.

The Corona Lantern sice nejsou kdovíjací žabáci, ostatně Dahlien za mikrofonem můžete zahlédnout i v Keep on Rotting nebo Diligence, kde stejně jako v „Koroně“ hraje na kytaru i Igor. I tak ale potěší, když se kapela už na debutu vytasí s promyšlenou koncepcí, propracovaným artworkem a především výbornou hudbou. Nasraného, bahnitého sludge v Čechách najdete jako šafránu, takže o svoje místo mají chlapci a děvče z The Corona Lantern více či méně postaráno, nicméně to naštěstí neznamená, že by hráli tužku. Skladby postavené na hutných riffech a neurotické, znepokojivé atmosféře fungují hlavně v první polovině desky na výbornou. Druhá půle už postupně začíná působit možná až příliš monotónně, nicméně to podle mého názoru není dáno samotnou kvalitou jednotlivých kompozic, jako spíš samotnou podstatou prezentovaného materiálu.

Prošpikovat více skladeb takovými momenty, jako je znepokojivé kvílení kytar v „Apathy That Resonates“, asi by se podobný pocit dostavil později, případně vůbec. Stejně tak bych uvítal častější užití čistého zpěvu či téměř recitovaného slova, jako je tomu v „A Ray of Black Light Lantern“, protože z toho běhá mráz po zádech. Rozhodně bych ale celek neměnil natolik, aby přišel o svou hypnotičnost, která mě během poslechu spolehlivě udržuje v transu a zaručuje, že se během poslechu „Consuming the Tempest“ nenudím. Osobně bych možná volil trochu špinavější vyznění, na druhou stranu, moderní čistota působí hodně dynamicky a dává vyniknout ostrým kytarám, které čarují právě onu neskutečně paranoidní náladu alba. Celek tak působí hodně čistě, ale zároveň nelidsky, strojově. Trochu jako automatizovaná jatka, kterým je vlastně jedno, co pozřou, rozdrtí a namelou do salámu. Černý monolit požírající veškeré světlo i lidské emoce kolem sebe, dokud nezanechá jen naprostou prázdnotu, do níž promlouvají nesmlouvavé kytary, silná basová linka a perfektní vokál. Snad jen bicí mohly být zachyceny trochu lépe, aby jinak velmi solidní hra lépe podporovala zbytek nástrojů a dotvářela tak chladnou atmosféru.

Je to totiž především silná atmosféra, která mě k desce táhne zas a znovu. Je sice pravda, že bych si dokázal představit i lepší výsledek, zejména po stránce riffů, jejichž nabroušená gilotina by mohla být ještě o něco brutálnější a vražednější. Na druhou stranu nevidím důvod, proč tak činit, dílem proto, že „Consuming the Tempest“ je už samo o sobě velmi dobré album, a to i v porovnání se zahraničím, nemluvě o tom, že jde o debut. A dílem právě proto, že mě velice zajímá, kam se The Corona Lantern posunou s příštím albem, které si rozhodně nenechám ujít.

---