The Corona Lantern - MMXV

The Corona Lantern – MMXV

The Corona Lantern - MMXV
Země: Česká republika
Žánr: sludge / doom metal
Datum vydání: 4.3.2015
Label: selfrelease

Odkazy:
facebook / bandcamp / bandzone

První pohled (H.):

The Corona Lantern je zbrusu nové jméno na české scéně, za nímž ovšem nestojí úplně neznámí hudebníci. Polovinu sestavy totiž tvoří polovina sestavy death metalové kapely Diligence, jmenovitě zpěvačka Dahlien a kytarista Igor Krakhmalev, které v The Corona Lantern doplňuje na baskytaře Dimitrij Borovkov, někdejší člen další death metalové smečky smečky Sepsis, a bubeník Šimon Hajdovský, jenž má toho z celé čtveřice na triku zatím asi nejvíc, ale jako jediný mimo tvrdou muziku, protože se až doteď pohyboval spíš ve vodách popu a rocku.

Vzhledem k tomu, odkud se tři čtvrtiny sestavy The Corona Lantern rekrutují, by bylo docela logické očekávat, že půjde o další death metalovou řezničinu, jenže chyba lávky, jelikož debutové EP „MMXV“ pluje ve značně pomalejších vodách a víc než tahem na bránu či brutalitou sází spíše na atmosféru. Řečeno v jazyce hudebních škatulek, The Corona Lantern produkují sludge / doom metal.

Vzhledem ke zkušenostem přítomných muzikantů asi nikoho zvlášť nepřekvapí, že „MMXV“ nezní vůbec amatérsky. Ačkoliv se jedná o debutový kraťas, po technické stránce je to super, čistý zvuk nevyjímaje. Co je však ještě důležitější, The Corona Lantern působí vyzrálým dojmem i po hudební stránce, a přestože ta hudba v podstatě jede dle zaběhnutých žánrových standardů, je kvalitní, zábavná a především uvěřitelná.

„MMXV“ nabízí celkem dva vály o souhrnné délce 11 minut, což sice není žádný trhák, ale protože předpokládám, že má tohle EP sloužit spíše jen jako prvotní ukázka tvorby a jako upozornění, že nějako jako The Corona Lantern existuje, je to určitě v pohodě. První track „Thick Lava in My Mouth“ je kratší a nabízí nátlakovější verzi stylu než druhý song. Skladbě vládne nasraná sludgová masáž riffů, které vedle samozřejmé dunící rytmiky doplňuje i brutální řev a sice jednoduchá, leč vysoce efektní kvílivá melodie v pozadí. Recept možná zdánlivě triviální, přesto vymyšlený tak dobře, aby na něm šlo v mírných obměnách utáhnout celé čtyři minuty. Na konec gradace pomocí zahušťováním rytmiky do ohlušujícího závěru a je vymalováno.

Druhá sedmiminutovka „An Embrace Discolored“ volí hned od začátku trochu jiný přístup, byť samozřejmě i ona jede spíše v monotónnějším (to není zápor) duchu. Píseň je mnohem pomalejší, jako správný sludge / doom se táhne pomalu jak smrad, je plná typického bahenního tempa a mazlavých riffů a také zvolňujících meziher, které vždy trochu upustí plyn, aby šlo s intenzitou začít zase znovu a naplno. Zároveň je „An Embrace Discolored“ postavena ještě víc na atmosféře, tudíž je mně osobně o kousek bližší než „Thick Lava in My Mouth“, nicméně povedené jsou obě skladby.

Jak již padlo, The Corona Lantern svůj žánr vůbec nikam neposouvají a hrají jej v nejčistší možné podobě, nicméně to dělají takovým způsobem, že mě to prostě baví a nemůžu proti tomu říct křivé slovo. Jako ochutnávka tedy „MMXV“ zafungovalo, tak snad se někdy v dohledné době ukáže delší a vydatnější porce muziky.


Druhý pohled (Atreides):

Hnusem prošpikovaný sludge / doom není zrovna ten typ muziky, o který byste na domácí scéně zakopávali na každém rohu. Na rozdíl od rostoucí sludge/post-metalové scény se tu na zabahněný doom poněkud kašle. O to víc pak překvapí v podstatě cokoliv, co se z kalných bažin vynoří na světlo světa, což o The Corona Lantern platí do puntíku přesně.

Pražská čtveřice působila či stále působí v několika poměrně známých spolcích (Keep on Rotting, Diligence, Sepsis) a rozhodně není partou žabařů, takže není až tak s podivem, že na své první nahrávce předvádějí nepřehlédnutelné kvality. Přejít je bez povšimnutí ovšem nelze, sebevíc může být počin ze začátku března, příznačně nazvaný „XXMV“, krátký. Dvě skladby o přibližné stopáži 11 minut nabízí hned několik důvodů, proč si je poslechnout a především proč se u nich zaseknout alespoň na kus odpoledne, jako se to povedlo mně. Na první poslech je jasné, že The Corona Lantern mají jasnou představu toho, co chtějí hrát. Skladby jsou promyšlené, pevně sevřené. Mohutné, valivé riffy melou pomalu, ale jistě, o to víc však drtí sluchové ústrojí, podepřeny hnilobným growlem a skvělou rytmickou sekcí (ta basa!).

„XXMV“ naprosto přirozeně přechází mezi brutálními riffy a atmosférickými pasážemi, jakož i monumentálními gradacemi. A především stejně tak přirozeně buduje pohlcující atmosféru, o kterou tu jde především. Důraz na pudovost, primordialitu, mrzkost stojí v ostrém kontrastu s univerzem. První „Thick Lava in My Mouth“ rve sludgovou přímočarostí hlavy, druhá „An Embrace Discolored“ topí v prokletých vodách melancholie a zkázy. Ne, že by „XXMV“ přinášelo něco nového, stejně jako by si tu a tam čas zasloužilo lepší zvuk (kytarová linka v polovině „An Embrace Discolored“ mi přijde na poměry zbytku nechutně ukňouraná), ty jsou však samotnou hudbou degradovány na nepodstatné drobnosti. Upřímně doufám, že tohle úvodní kázání je jen rozjezd a v nejbližší době se dočkáme řadovky. Takové muziky víc a především živě!


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.