Země: Austrálie Žánr: death metal / sludge Datum vydání: 15.11.2014 Label: Transcending Obscurity Tracklist: 01. Maze of Fire 02. Disturbing the Dead 03. The God Beyond 04. Terminus 05. Deathsteps to Oblivion Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Transcending Obscurity

Existuje hned několik způsobů, jak se dostat k nějaké nové muzice. Člověk může dát na doporučení nějakého známého, jehož vkus zná a jemuž věří, může si sám něco cíleně vyhledat, například další projekty členů jeho oblíbených skupin, také si lze něco pustit i na základě recenze… Anebo si něco také může pustit úplně náhodně bez žádného většího důvodu. V takových případech člověk většinou nic moc nečeká a také se většinou ničeho zvláštního ani nedočká – věci jako statistika totiž skutečně fungují i v reálném životě, nikoliv jen na školní tabuli, a většina nahrávek, které k vám přijdou náhodně, musí být zákonitě průměrná… většina, ale ne nutně všechny. A tak se občas stává – a skutečně je to spíše výjimka, o tom se nikdo nepře – že od desky, od níž jste nečekali vůbec, ale vůbec nic, dostanete fakt povedenou záležitost.

Přesně tohle se mi stalo s jistými The Dead z Austrálie. Skupina sice funguje již dekádu, ale až donedávna jsem o ní nikdy neslyšel, tudíž jsem toho moc nečekal. Už jen ten absolutně neobjevný název v kombinaci s death metalovou škatulkou vzbuzuje dojem, že půjde o (v tom lepším případě) průměrnou nebo (v tom horším) podprůměrnou žánrovku, která to drhne úplně stejně jak další tisíce podobných kapel všude okolo. Jenže chyba lávky, dámy a pánové, protože fošna s názvem “Deathsteps to Oblivion” je ve skutečnosti nářez jako prase!

Předně je trochu zavádějící mluvit o The Dead (ten název si však jen tak mezi námi fakt mohli vybrat lepší) jako o čistě death metalové kapele, jelikož Australané do své muziky napasovali i slušnou porci sludge. Jistě, ani náznakem netvrdím, že by tohle snad měla být nejoriginálnější žánrová škatulka roku, ale to ještě nemusí znamenat, že ten výsledek nebude dobrý. A o tom, že “Deathsteps to Oblivion”, které vyšlo v listopadu loňského roku, dobré je, rozhodně nepochybujte.

A přitom rozjezd “Deathsteps to Oblivion” až taková pecka není, protože The Dead počin otevřou s asi nejslabší písní “Maze of Fire”. Nebo lépe řečeno – nejméně dobrou písní, neboť obecně vzato je i tenhle kousek povedený a má pár kvalitních nápadů jako třeba zvolnění na přelomu třetí a čtvrté minuty, v jehož rámci si převezme hlavní slovo baskytarové brumlání, stejně tak i některé táhlé riffy se ve skladbě povedly. Přesto všechno je ale “Maze of Fire” pouhým odvarem toho, co se nachází za ní.

Hned s druhým válem “Disturbing the Dead” totiž Australané nakopnou svou death/sludgovou káru doslova odzbrojujícím způsobem a po zbytek stopáže alba už sypou čistokrevnou první ligu. Třeba zmiňovaná “Disturbing the Dead” vás okamžitě zadupe naprosto mocným riffem, za jehož mohutným duněním se vzadu proplétají výtečné melodie. Nečekejte ovšem žádnou velkou rychlost, jelikož The Dead to drhnou spíše v pomalejším tempu, což jim ovšem na síle nijak neubírá – možná spíš naopak. Rozebráno do šroubku a napsáno na papír to nejspíš nebude znít jako věc, kterou byste měli poslouchat s otevřenou hubou, protože ta deska vlastně neobsahuje nic moc jiného než hutné riffy, brutálně hluboký murmur a nějakou tu melodii, ale jak vidno, ono to úplně stačí, protože i s tímhle mají skladby stále nějaký vývoj a dokážou gradovat.

Třetí “The God Beyond” začíná na poměry nahrávky docela zvláštně, protože ji The Dead odpálí doslova kulometnou palbou – nejprve z kulometu a poté z bicích. To trvá asi 50 vteřin, aby posléze nastoupilo opět bahno s až doomovými vlivy, kde kytara hraje vlastně docela primitivnost – to je ovšem zcela zřejmý záměr, protože v tomhle tracku skupina předvádí větší důraz na baskytaru a několik bravurních melodií. Možná ten úplně největší vrchol však přichází se čtvrtým majstrštykem “Terminus”, který se rozjede rituálním perkusním intrem, aby následně dal všem ukázkové školení o tom, jak spojovat hutné sludgové riffy s působivými táhlými melodiemi. Po dalších čtyřech minutách pak The Dead song zlomí do mírně chytlavějšího riffu, v němž melodie a sóla přebírají hlavní roli. (V dobrém slova smyslu) utahaná finální titulka “Deathsteps to Oblivion” už sice až takovýhle nářez není, nicméně i ona stále nabízí vysokou kvalitu a doposud excelentně rozjetému albu ostudu nedělá ani náhodou.

Jak jsem již řekl, od “Deathsteps to Oblivion” jsem nečekal vlastně nic, ale nakonec jsem dostal 33 minut prvotřídního matroše, který je mnohonásobně lepší, než jsem vůbec doufal. Obzvláště skladby “Disturbing the Dead”, “The God Beyond” a “Terminus” jsou bez přehánění excelentní a už jen díky nim stojí za to tuhle fošnu slyšet. Nemám jinou možnost než na “Deathsteps to Oblivion” vystavit velké doporučení!