Země: Rusko Žánr: metalcore / djent Datum vydání: 15.1.2012 Label: Rogue Records America Tracklist: 01. Кобра 02. Ватерлиния 03. Колесницы Богов 04. Зомби 05. Нева 06. Я понял, чего ты ждешь 07. Армада 08. Валгалла 09. Поцелуй Иуды 10. Теория хаоса 11. Дорога домой Hodnocení: 6,5/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Mnozí z vás se jistě ošijí či rovnou přestanou číst, když prozradím, že The Korea je kapela hrající metalcore. Stejně tak mnoho z vás odradí fakt, že “Колесницы Богов” je album z Ruska pocházející, rusky pojmenované i rusky odzpívané. Ona kombinace “ruský metalcore” nezní sympaticky ani mně a to jsem přístupný lecčemu. Ale nechme předsudky stranou a pojďme se podívat, co jsou vlastně The Korea zač.

Kapela pochází z ruského Petrohradu a “Колесницы Богов” je jejich třetím řadovým albem. Před jeho vydáním se pánové přejmenovali, jejich název prošel razantní změnou a z profláklého Korea se stalo mnohem originálnější The Korea. Možná i proto oficiální stránky kapely existenci předchozích dvou počinů popírají a “Колесницы Богов” se na nich tak tváří jako debutové album. The Korea se rozhodli pro chytrý marketingový tah, díky kterému si album můžete stáhnout zdarma a díky kterému také čtete tuto recenzi.

Potud tedy strohá fakta. A jak jim to vlastně hraje? Na první poslech nepřicházejí tito mladí Rusové s ničím novátorským. Úvodní “Кобра” začíná jakýmsi ambientním mumláním, které velmi rychle ustane a The Korea předvede to, co jim jde opravdu dobře, a tím je hromada křiku a typicky metalcorově zasekávané riffy. Onen ambientní nádech se ve skladbě objeví ještě jednou a to ve formě ženského zpěvu hned před prvním refrénem. V tom vás The Korea překvapí opravdu povedeným čistým zpěvem (který se zdaleka neobjevil naposled) a ke konci skladby také příjemnou vyhrávkou. Ta není v pozici, kdy by se dala nazývat sólem, jelikož na sebe nijak nestrhává pozornost. Zatím tedy vše funguje na jedničku. První náznaky problémů se objeví hned v druhé “Ватерлиния”. Ony zasekávané riffy jsou totiž na “Колесницы Богов” využívány s železnou pravidelností a tak je důležité, zda jste jejich fanouškem či naopak nepřítelem. Já stojím kdesi na pomezí a tak nemám ani tak problém s jejich přítomností na albu, jako spíše s jejich četností. Jen výjimečně můžeme zaslechnout kytarové pasáže mnohem techničtějšího ražení. Za ně musím The Korea naopak pochválit. Bohužel jich je naprosté minimum a ani občasná vyhrávka (ne nepodobného ražení, jako ta v “Кобра”) nedokáže práci kytar na albu zachránit.

Část skladeb se nese v klasickém duchu daného žánru s čitelnou strukturou střídající tvrdší vyřvané pasáže a melodické refrény. Mezi ně patří třeba již zmíněná dvojka “Ватерлиния”, šestá “Я понял, чего ты ждешь” s opravdu povedeným refrénem či jedna z posledních skladeb alba “Поцелуй Иуды”. Na nich The Korea odvedli dobrou práci, ovšem mezi vrcholy alba nepatří. Druhou skupinou jsou tvrdší skladby s deathcorovým nádechem a minimem čistého zpěvu. Kupříkladu trojka “Колесницы Богов” funguje výborně a je v ní jeden z nejlepších momentů alba, v němž se kytary vydávají směrem k již zmíněným technickým riffům. Podobně vyznívá i “Теория хаоса”, ve které The Korea nahromadila snad všechna možná klišé. Výsledek zní jako něc,o co vypadlo z desky Emmure, a to rozhodně nemyslím jako pochvalu. Tuto píseň si kapela bohužel vybrala jako singl s videoklipem, který sice můžete zhlédnout níže, ovšem názor na celé album si podle ní určitě nedělejte. Těžko říct, co pány vedlo k takto nesmyslnému výběru.

Zbývající skladby jsou převážně melodické, jasnou převahu v nich má čistý zpěv a já se je nebojím prohlásit za to nejlepší, co na albu najdete. Zvláště “Валгалла”, která neustále graduje, desku pozvedá na úplně jinou úroveň. Poslední složkou alba jsou pak instrumentální skladby. Mezi ně lze řadit intermezzo “Нева” a outro “Дорога домой”, které jsou hudebně provázané a dalo by se o nich tak mluvit jako o jedné dvoudílné skladbě. Zajímavé je, že zatímco lehká kytarová melodie, zvuk deště a skvělá střední část s klarinetem v “Нева” zní výtečně, podobné ingredience (ovšem bez klarinetu) dělají z “Дорога домой” dvě a půl minuty nudy.

Záměrně jsem se v popisu skladeb vyhýbal podrobnějším detailům o vokálech. O ty se postarali zpěvák Ilya Sannikov a kytarista Evgenie Potekhin a já je za jejich práci musím pochválit. Zpěv na “Колесницы Богов” totiž střídá mnoho různých podob a pomáhá tak albu nenudit posluchače i přes občas nezábavný instrumentální podklad. Čistý zpěv by se dal nazvat “univerzálním metalcorovým vokálem”, kdyby nebylo výborných vyšších poloh, do kterých se zpěvák často vydává. Řev se pohybuje od metalcorového standardu až po hluboký growling a výjimečně zazní i všelijaké “prasečí pazvuky”.

Jak tedy “Колесницы Богов” hodnotit? Inu to už je na vás. Můj závěr je takový, že The Korea nahráli solidní album, které se v žánru, jenž je doslova prošpikován stovkami stejných kapel, nemá za co stydět. Pokud jste stejně jako já na metalcoru vyrostli a občas se k němu máte chuť vracet, “Колесницы Богов” vám poslouží dobře. Jestli je metalcore vaším denním chlebem, neváhejte a stahujte. A jestli patříte mezi ostatní skupiny posluchačů, nejspíš toto ani nečtete. Domluvil jsem.