The Meads of Asphodel - The Murder of Jesus the Jew

The Meads of Asphodel – The Murder of Jesus the Jew

The Meads of Asphodel - The Murder of Jesus the Jew
Země: Velká Británie
Žánr: experimental black metal
Datum vydání: 15.11.2010
Label: Candlelight Records

Tracklist:
01. Boiled in Hell Broth and Grave Dust
02. My Psychotic Sand Deity
03. Apocalypse of Lazarus
04. Addicted to God
05. Stiller of Tempests
06. Man from Kerioth
07. Dark Gethsemane
08. Jew Killer
09. Genesis of Death
10. From Eagle to Cross
11. Apostle of the Uncircumcised
12. A Canticle for the Lost Amputees of Aelia Capitolina Who Have Been Trampled Under the Iron Shod Hooves of Salivating Hell Rams and Impaled on the Shimmering Tusks of Salvation Within the Abandoned Tabernacle of a Bronze Age Myth

Hodnocení:
H. – 8/10
Seda – 8/10

Průměrné hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

Povím vám, ti The Meads of Asphodel jsou tedy pěkně vypečená cháska. V dnešní době se sice nálepkou experimentální označuje kde co, ale zrovna u těchto bláznů to sedne jako ona pověstná prdel na ještě pověstnější hrnec. Oficiálně jsou The Meads of Asphodel označováni jako experimentální black metal, ale jedním dechem je nutné dodat, že i tento popis je svým způsobem zavádějící. Black metal sice tvoří základ jejich hudby, myšlenky na nějaké garážově sypanice však ihned zaplašte. Na blackmetalové podloží totiž The Meads of Asphodel roubují úplně všechno, co jim přijde pod ruku. A to úplně všechno je myšleno doslova. Dost dobře to vystihuje jejich MySpace, kde má kapela v kolonce Sounds Like uvedeno: „Všechna hudba na světě smíchaná s extrémně metalovým spodkem.“ A to mi věřte, že tomu tak doopravdy je.

Na novince „The Murder of Jesus the Jew“ najdete všechno, na co si jen dokážete vzpomenout. Brutálně rychlé klepačky s krkavčím vokálem, atmosférické kousky, sbory, progrockové sólování, thrashující hoblování, pasáže jak z filmového soundtracku, folk, disco a ještě víc, to všechno splácané na jednu hromadu a poslepované do jednotlivých písniček tvořících hodně ujetý celek. O různé výstřednosti a experimenty na „The Murder of Jesus the Jew“ nouze opravdu není, což je zajisté klad, neboť se The Meads of Asphodel díky tomu odlišují natolik, že si je prostě splést nemůžete; druhou stranou mince však zůstává, jestli se vám to vůbec může líbit…

U záležitostí jako The Meads of Asphodel je nezbytnou podmínkou, abyste přistoupili na jejich hru, jinak to prostě nejde. Pokud to neuděláte, bude se vám „The Murder of Jesus the Jew“ jevit jako hovadská a samoúčelná patlanina bez hlavy a paty, něco jako kompilace všech myslitelných hudebních stylů naházených přes sebe bez ladu a skladu, a dost dobře možná také budete přemýšlet, jestli je to celé opravdu myšleno vážně, nebo si z nás všech kapela jen dělá nehoráznou prdel. The Meads of Asphodel jsou pro každou špatnost, nic jim není svaté, a když dostanou nějaký nápad, tak jej prostě použijí, zaběhlým žánrovým konvencím navzdory. Tahle kapela si sama na sebe hranice opravdu neklade a právě v tom tkví v jistém slova smyslu problém, protože „The Murder of Jesus the Jew“ se tak stává záležitostí, kterou průměrný metalový posluchač (a vlastně i jakýkoliv jiný posluchač) zřejmě nebude s to takříkajíc pobrat. Zvláště ortodoxní nechť se téhle desce vyhýbají jako čert kříži, jinak je sklátí mrtvice. Jenže pro tohle všechno, díky čemu budou jedni desku bez váhání splachovat do té nejhlubší toaletní mísy, ji druzí naopak budou milovat…

Jak jste ochotni na hru The Meads of Asphodel přistoupit a přenést se přes fakt, že do vás někdo bude hustit hudební kombinace, na které se ve slušné společnosti ani nemyslí, otevře se před vámi album vpravdě neobyčejné, i když chápat jej nejspíše nebudete ani tak. Ale i ta nepochopitelnost patří ke kouzlům „The Murder of Jesus the Jew“. Pokud překonáte úvodní šok, trochu se do toho zaposloucháte a začnete o tom přemýšlet, zjistíte, že to není jen vyhulený cirkus a samoúčelné honění trika, nýbrž jistým zvráceným způsobem zatraceně svojská věc, která si žije svým vlastním životem a má svůj vlastní vnitřní řád. Jeden člověk z deseti tento přístup bude kvitovat a nahrávku si užije, dalším devíti posluchačům se z toho zvedne kufr – to už je čistě vaše volba. Jedna věc je ale jistá – notná dávka úchylnosti je při poslechu výhodou!

Abych vám nabídl svůj osobní pohled na „The Murder of Jesus the Jew“ a dostál tak pravé podstatě toho, o čem by recenze měly být, tedy o subjektivním pohledu recenzenta (ne, děkovat mi opravdu nemusíte – mám to v popisu práce), musím se přiznat, že mně se to líbí. A to moc. Ačkoliv jsem zvyklý poslouchat ledajaké šílenosti, má první reakce se nesla ve stylu „co to zase kurva má být?“, následovaly úvahu o duševním zdraví muzikantů a nakonec protáčení panenek spojené s výbuchy mozkových center normálního smýšlení. Jelikož mi je ale přístup, jaký The Meads of Asphodel v hudbě praktikují, velice sympatický, netrvalo dlouho a deska mi sakra zachutnala. Po zralé úvaze a několikanásobném pečlivém poslechu tedy hodnotím ryze subjektivní osmičkou (nebo by možná spíš více sedělo 8,5?), nepochybuji ale o tom, že mnozí z vás by tomu bez váhání šoupli nulu. Budu se muset opakovat – prostě a jednoduše se váš názor na „The Murder of Jesus the Jew“ bude odvíjet v závislosti na vašich hudebních choutkách (což samozřejmě platí i obecně, ale zrovna u The Meads of Asphodel to platí ještě dvojnásob) – jestli jste jako posluchači schopni a ochotni věnovat svůj sluch nevázané avantgardnosti, jste na správné adrese, pokud ne, jste bez šance.

A že jste se toho moc z téhle recenze nedozvěděli? Že jsem nezmínil nějaké vrcholy či nejpovedenější skladby? Ale kdeže, co vás nemá… přece bych vás neobral o to slastné objevování, která z těch všech ujetostí je na „The Murder of Jesus the Jew“ ta nejujetější. Příjemnou zábavu, a kdyby vám to náhodou vysmažilo mozek z hlavy jako mně, potkáme se u doktora Chocholouška.

The Meads of Asphodel


Další názory:

Jedním slovem? Šílenost. Ale v dobrém slova smyslu. Tato parta dokázala zkombinovat tolik žánrů, ale i přesto se to skvěle poslouchá. Chvílemi tam zní hudba, která by se neztratila ani v cirkuse, poté následuje čistý black metal, který se proloží akustickou kytarou, a pak zase jede opět něco jiného. Skvěle v tom fungují i prvky folk metalu. The Meads of Asphodel dali dohromady opravdu unikátní hudbu, kterou stojí za to minimálně vyzkoušet. Má nejoblíbenější je „Addicted to God“ s velice zábavným textem, který je podán v ještě zábavnější formě. A když potom všem opět jede vynikající black? Není co řešit, vysoké hodnocení je na místě.
Seda


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.