The Prophecy - Salvation

The Prophecy – Salvation

The Prophecy - Salvation
Země: Velká Británie
Žánr: doom / death metal
Datum vydání: 21.1.2013
Label: Code666 Records

Tracklist:
01. Salvation
02. Released
03. Reflections
04. In Silence
05. Redemption

Hodnocení:
Kaša – 5,5/10
H. – 8/10

Průměrné hodnocení: 6,75/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

K recenzi poskytl:
Aural Music / Code666 Records

“Salvation” je čtvrtým albem doomové sebranky The Prophecy a pokud budu mluvit sám za sebe, tak za normálních okolností bych na ně nejspíš vůbec nenarazil, protože v rámci doom metalového žánru mám sice několik svých oblíbenců, které s radostí sleduji, ale novým kapelám věnuji pozornost až na základě doporučení, protože, přiznejme si, je jich jako hub po dešti a ne vždy je o co stát. Abych pravdu řekl, tak probírat se obrovským množstvím průměru a nudy se mi zrovna dvakrát nechce. Tím teď nechci těmhle Britům nějak křivdit, nebo na jejich tvorbu nahlížet negativně již v předstihu, ale takhle to mám. Otázka tedy je, zda se The Prophecy zařadí po důkladném náslechu mezi první či druhou kategorii těchto kapel.

Velkoryse přejdu nezáživný cover, který mne nezaujal a přestože by měl plnit (minimálně u nových posluchačů) funkci reklamního poutače, který mě donutí vzít album do ruky, tak u “Salvation” se tak neděje a průměrný zážitek z celého alba může odstartovat právě zde. Už na počátku recenze jsem nastínil, že The Prophecy hudebně zakotvili v přístavu zvaném doom metal, což asi není potřeba nikterak rozvádět, protože každý zasvěcený ví, odkud vítr vane. Možná bych ještě doplnil, že krom toho se v hudbě čtveřice z Halifaxu objeví momenty ne příliš vzdálené progresivním partám. Čistý zpěv Matta Lawsona s občasným, skoro až orientálním nádechem, převládá nad growlingem, jehož je použito po čertech málo, a musím říct, že to není vůbec špatný tah, protože v rockových pasážích s výraznou rytmikou působí kapela o něco soudržněji, než v těch ostřejších, na riffech postavených. Najdou se samozřejmě výjimky potvrzující pravidlo, to jen tak pro pořádek.

Pět skladeb při asi padesátiminutové stopáži prozradí, že se nejedná o krátké, leč zdravě utahané žalmy, nýbrž o detailně vystavěné kompozice, ve kterých se toho děje dost, nebo alespoň se tak nahrávka snaží přetvařovat. Ať působí tvorba The Prophecy teoreticky zajímavě, tak mám s jejich aktuální deskou dva problémy. Chybí mi trošku osobitější přístup k hudbě, kterou se prezentují, protože ať jsem se zaposlouchal do klidnějších, tak agresivnějších momentů, tak jsem si nemohl pomoct, ale britové se dost okatě inspirovali u klasiků žánru, takže místy slyším My Dying Bride, jinde zase Katatonii a občas Porcupine Tree, kteří sice s doomem nemají nic společného, ale v určitých náladách jsou jim The Prophecy náramně podobní. I kdybych se dokázal povznést nad tento “nedostatek” s tím, že to vlastně dělá každý a jako výše zmíněné legendy dnes zní kdejaká kapela, tak se dostávám k závažnějšímu problému “Salvation”, a sice že obsahuje dost slabých míst, které mě prostě nebaví a doposlouchat desku do konce nebylo takovou samozřejmostí, jak jsem si při prvním poslechu během úvodní písně myslel.

Tu bych jen tak mimochodem doporučil jako nejlepší skladbu alba. Minimálně první půlka titulní “Salvation” dobře graduje a zaujala mne prací s různými náladami, což se však bohužel nedá říci o ostatních položkách hubeného tracklistu. Třeba závěrečná “Redemption” mi v celé své délce tak nějak nesedla. Jsem totiž toho názoru, že aby se v deset minut dlouhé kompozici dalo mluvit o vzrušení či momentu překvapení, tak by musela obsahovat víc zajímavých momentů než chytlavou vokální pasáž v páté minutě. Výjimkou, tentokrát však v pozitivním slova smyslu je hned druhá “Released”, jejíž teskná atmosféra a progrockové kytarové sólo si mne získalo, ale v kontextu celého alba působí povedené prvky osamoceně a v záplavě zbylých písní se ztrácí, protože ty nejsou nic víc než takový ten standard, který nenadchne, ani neurazí a jenž dostanete téměř všude, bohužel pro The Prohecy často s vyšším kvalitativním indexem. Technická dokonalost nahrávky, která zahrnuje vypiplaný zvuk a precizní muzikantské výkony, je samozřejmosti, ale je málo platná, protože nezakryje skladatelskou impotenci ústřední čtveřice.

Z výše popsaného je asi zřejmé, že se k “Salvation” zpětně hrnout nebudu. Na můj vkus jsou skladby zbytečně roztahané, a i když se najde několik opravdu skvělých momentů, tak celou nahrávku nejsou schopny utáhnout. Je to jako když kapku toho nejlepšího a nejhustšího sirupu zalijete galónem vody. Ta chuť tam sice je, ale je roztahaná a značně vyčpělá, což je neodpustitelná chyba. Za mě osobně není “Salvation” nic víc než průměrná deska, která balancuje na hranici doom metalu a atmosférického rocku, což je sice samo o sobě kombinace zajímavá, nicméně tady to tak nějak nefunguje dohromady a tomu odpovídá výsledné hodnocení.


Další názory:

Upřímně se kolegově kritice docela divím, jelikož mně osobně se “Salvation” naopak velmi trefilo do noty. The Prophecy jsem dříve neznal a k jejich novince jsem přistupoval bez jakéhokoliv očekávání, výsledek mne ovšem velmi mile překvapil. Minimálně první tři skladby jsou bez sebemenšího přehánění naprosto skvělé, obzvláště druhá “Released” a třetí “Reflections” (i přes krátkou hrací dobu oproti zbytku dost dobře možná vrchol nahrávky), a jenom za ně bych z fleku ochoten vysolit 8,5/10. Je pravda, že závěrečná dvojice “In Silence” a “Redemption” už jde oproti úvodní trojici trošku dolů, ale obecně jde jinak o stále výbornou muziku. Ačkoliv se tomu sám divím, nejvíce si užívám ty klidnější momenty, které místy sahají až někam k progu, velmi mi chutná tepající rocková rytmika, která se kolikrát přelévá třeba až do čistého doom metalu a zase zpět. Nesmím zapomenout ani na docela netradiční posmutnělou atmosféru, která není vzhledem k základnímu žánru příliš ponurá, spíš taková hořkosladká, a ačkoliv to zní trochu divně, stejně jako kolega v ní místy cítím nádech orientu, což by asi hned tak někdo nečekal. Jasně, uznávám, že je na “Salvation” rozhodně cítit inspirace jinými skupinami, přesto The Prophecy dokázali desku vybravit velmi poutavě a rozhodně ne nezajímavě. Nebojím se jít s hodnocením relativně vysoko, protože mě “Salvation” opravdu upřímně baví.
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.