The Ruins of Beverast - Blood Vaults

The Ruins of Beverast – Blood Vaults – The Blazing Gospel of Heinrich Kramer

The Ruins of Beverast - Blood Vaults - The Blazing Gospel of Heinrich Kramer
Země: Německo
Žánr: atmospheric black / doom metal
Datum vydání: 6.9.2013
Label: Ván Records

Hodnocení: 9/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

Letošní rok byl na (kvalitní) desky velkých black metalových jmen poměrně chudý, ale že by fanoušek stylu neměl co poslouchat, to se tvrdit rozhodně nedá, jelikož undergroundová frakce žánru jede na plné obrátky a vzešlo z ní hned několik fenomenálních počinů – a “Blood Vaults – The Blazing Gospel of Heinrich Kramer” od německého projektu The Ruins of Beverast pod vedením Alexandera von Meilenwalda zcela jistě patří mezi ně.

Svítivě modrý obal možná ve fanoušcích black metalu nevzbudí úplně nejpozitivnější očekávání… a vlastně možná ani samotná hudba ne, jelikož na “Blood Vaults – The Blazing Gospel of Heinrich Kramer” ortodoxní podobu stylu vážně nenajdete. The Ruins of Beverast se pohybují převážně ve středním až pomalém tempu se znatelnými vlivy doom metalu. Deska je plná mohutných a impozantních riffů, které svým postupným růstem v rámci dlouhých kompozic tvoří zádumčivou a až osudovou atmosféru. Co však z téhle nahrávky dělá tak fantastickou záležitost, to je další vrstva hudby schovaná pod nimi. Jedná se o zdánlivě jednoduché prvky jako majestátní sbor, doteky kláves nebo jednoduchá vybrnkávaná melodie, avšak Alexander von Meilenwald z těchto motivů dokáže vytřískat naprosté maximum a výsledek je tak neuvěřitelně působivý. Vůbec nevadí, že “Blood Vaults – The Blazing Gospel of Heinrich Kramer” trvá téměř 80 minut a je složeno ze skladeb delšího rázu (až čtvrt hodiny), což by mohlo vypadat na jistou nestravitelnost – jedná se totiž o záležitost, jež umí pohltit takovým způsobem, až si po konci těch 80 minut člověk řekne, že by si dal klidně ještě víc.

Nejen vzhledem k délce, ale především vzhledem k hudební náplni se pro popis “Blood Vaults – The Blazing Gospel of Heinrich Kramer” vkrádá na jazyk jedno konkrétní slovo, které je nakonec shodou okolností i názvem závěrečného opusu desky – monument. Pro mě osobně je tohle minimálně v první desítce všech alb, která letos vyšla.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.