The Unchaining - Ruins at Dusk

The Unchaining – Ruins at Dusk

The Unchaining - Ruins at Dusk
Země: Itálie
Žánr: atmospheric black metal
Datum vydání: 2.7.2014
Label: Behemoth Productions
Původní vydání: 6.10.2013, selfrelease

Tracklist:
01. Ruins at Dusk
02. Lord of the Autumnal Mist
03. The Awakening of Fangorn
04. On Wintry Trails
05. Marching from Beyond
06. Shadow Vest
07. Enshrined in Darkness

Hodnocení: 2,5/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Masterpiece Distribution

Víte o tom, že nuda čas od času není vůbec špatná věc? Traduje se sice opak, ale ve skutečnosti vůbec není od věci se tu a tam pořádně zanudit. Protože je mi jasné, že jste jistě všichni lidé, kteří mají spoustu kamarádů, umí se bavit, užívat si života a nudu ani nemáte ve slovníku, budu tak hodný, že vás teď chvíli budu nudit já. A jaký může být nudnější začátek recenze než to, že si představíme recenzovanou kapelu?

Projekt The Unchaining pochází z Itálie a doposud má na kontě tři alba – z loňského roku dva zářezy “Wandering Through the Landscapes of Mind” a “Ruins at Dusk”, letos pak přibyl do rodiny třetí kousek s názvem “Fornost Erain”. Pokud byste ovšem čekali, že si nyní povíme něco o posledním zmiňovaném, budu vás muset zklamat, protože předmětem naší skromné recenze je “Ruins at Dusk”. Nahrávka původně vyšla v říjnu 2013 vlastním nákladem… i když nákladem je trochu nadnesené slovíčko, protože šlo pouze o digitální podobu. Jenže co čert nechtěl, letos v červenci počin vyšel znovu, tentokrát už ovšem oficiálně a ve fyzické podobě.

Vydávání nepříliš nápadných, ale kvalitních undergroundových počinů na fyzických nosičích mi přijde jako záslužná činnost – opravdu ano. V tomto případě si ovšem myslím, že by se svět nezbořil, kdyby “Ruins at Dusk” zůstalo ležet ladem a nikdo si toho alba nevšímal, protože při vší úctě, dobré zrovna není. Upřímně by mě zajímala motivace firmy, proč zrovna tohle vydávat znovu… jestli se jim to opravdu líbilo, pak lze říct minimálně to, že se můj a jejich vkus nepotkal.

Projekt The Unchaining údajně produkuje cosi jako atmosférický black metal, což je formálně jistě splněno, nicméně realita vypadá asi tak, že ten počin zní strašně amatérsky a nějakou atmosféru na něm najdete jen s hodně velkými obtížemi. Část nahrávky tvoří jakési (asi atmosférické) nemetalové předěly, z nichž nejnápadnější je samozřejmě intro “Ruins at Dusk” a mezihra “Shadow Vest”, ale to jsou asi tak jediné momenty, kdy lze tvrdit, že hudba The Unchaining dává opravdu smysl. Obzvláště v prvním jmenovaném intru je pěkná pasáž, kdy se v pozadí ozve náznak folku. Není to žádná extra sláva, ale proč nakonec ne. Rozhodně je to na poslech schůdnější než to, co se děje, jakmile nastoupí onen black metal.

Při tónech intra člověk tak nějak nezaujatě čeká, jak se to bude vyvíjet. Když se ovšem rozjede první regulérní skladba “Lord of the Autumnal Mist”, úsměv velice rychle zamrzne, protože z celého počínání táhne amatérismus na sto honů. Já osobně mám podzemní black metalový zvuk zcela upřímně subjektivně rád a takové ty garážové včelíny, z nichž si všichni dělají srandu, úplně v klidu poslouchám, takže není pravda, že by se mi to nelíbilo kvůli tomu, že něco takového neumím ocenit. Nelíbí se mi to kvůli tomu, že zvuk “Ruins at Dusk” je jednoduše diletantství, což se někdy bohužel mylně zaměňuje za underground.

A co nezničí technická stránka věci, to dodělá hodně slabá muzika­… za příklad může opětovně posloužit “Lord of the Autumnal Mist”, jejíž riffy by mohly sloužit jako definice primitivnosti. Bohužel však v tomto ohledu není ojedinělým exemplářem na desce. O tom, že by bicí nebo vokál na tom byly lépe, se nemá cenu moc bavit… nejlépe z toho vychází ještě ten vokál, ale ani v jeho případě nelze tvrdit, že by dokázal celkový dojem nějak vylepšit. Jediná záležitost, jež drží “Ruins at Dusk” alespoň malinko nad vodou, jsou klávesy, které se čas od času ozvou a mají víceméně obdobný efekt jako v obou výše zmiňovaných mezihrách. Jejich podíl na celkové hrací době však stále není takový, aby dokázaly hodnocení alba nějak zvednout, a i kdyby jich tam náhodou bylo víc a byly fakt excelentní, ten zbytek by je stejně krutě táhnul dolů.

Docela jsem byl na “Ruins at Dusk” zvědavý, jelikož black metal mám prostě rád a s chutí si poslechnu každou další nahrávku, jenže to neznamená, že bych sežral úplně všechno. A právě to se týká i produkce The Unchaining, protože hudba tohoto projektu je jednoduše slaboučká a ani vcelku slušné využití kláves nemá šanci zachránit naprosto jalovou black metalovou složku. Ať se na to dívám z kterékoliv stránky, “Ruins at Dusk” mi prostě vychází jako strašně slabé album, s jehož poslechem nemá cenu ztrácet čas, a zároveň mi nedochází, proč někdo zrovna tohle musí vytahovat na světlo a vydávat oficiálně, když je ta hudba… prostě zbytečná.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.