Země: Velká Británie Žánr: pagan metal Datum vydání: duben 2011 Label: Godreah Records Tracklist: 01. Intro / This Mighty Isle 02. The Wolves of Avalon 03. Enchanted Spirits of Warriors Slain 04. Lost Gods We Call Upon You 05. British Tribes Unite 06. The War Song of Beli Mawr 07. The Siege of Badon Hill 08. The Last Druid 09. Carrion Crows Over Camlan 10. Britain Is Fallen 11. Ravens Over Dumonia 12. Song of the Graves Hodnocení: 8/10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Petra Jadrná / The Wolves of Avalon

Náhoda tomu chtěla, že už třetí album v řadě, které recenzuji, spadá do šuplíku pagan metalu, ale zároveň se i tentokrát jedná o jeho diametrálně odlišné pojetí, byť stejně jako v případě Primordial zůstáváme na Britských ostrovech. Že vám jméno The Wolves of Avalon nic neříká? Není se za co stydět, kapela (nebo lépe řečeno projekt) vznikla teprve v letošním roce a “Carrion Crows Over Camlan” je vůbec první počin, který kdy z její dílny vzešel. Já sám jsem o existenci The Wolves of Avalon ještě před pár týdny neměl jakékoliv tušení. Což o to, různé projekty a nové kapely se rodí pomalu každým dnem, tak proč vlastně věnovat pozornost zrovna tomuhle? Já osobně jsem začal větřit v době, kdy jsem dostal echo na e-mail, kde jsem se mimo jiné dozvěděl, že v The Wolves of Avalon nemá prsty nikdy jiný než Metatron, zpěvák experimentálně black metalových šílenců The Meads of Asphodel (možná někteří v z vás v paměti vyštrachají recenzi na loňskou desku “The Murder of Jesus the Jew” – to je přesně ono).

The Wolves of Avalon vznikli z jednoduchého podnětu – v Metatronově mozkovně se vylíhla muzika, která dle názoru svého tvůrce nezapadala do konceptu jeho domovské kapely. Její prezentace pod hlavičkou nového projektu je přímo nasnadě. K realizaci “Carrion Crows Over Camlan” si Metatron se svým kumpánem Alanem Daveym (rovněž The Meads of Asphodel) přizvali početnou řádku hostů, mezi nimiž nechybí kupříkladu taková esa pagan metalové scény jako Roibéard Ó Bogail z Mael Mórdha, Magnus O. Wohlfart z Yggdrasil nebo sám kontroverzní Rob Darken z Graveland a Lord Wind, jenž si zařval v titulním songu; našinec mezi hosty jistě nepřehlédne ani jméno Petry Jadrné z Cruadalach, která se objevila hned ve čtyřech skladbách. A to zdaleka není konečný seznam – na albu hraje celkem 13 osob. Výsledkem snažení všech zúčastněných je právě “Carrion Crows Over Camlan”…

Nebudu vás nijak napínat a vybalím rovnou, že “Carrion Crows Over Camlan” je velice povedená deska. Pokud to chcete slyšet po lopatě, tak ano, rozhodně stojí za poslech a rozhodně ne jenom za jeden. The Wolves of Avalon nabízejí přesně to, co já osobně plus mínus očekávám od dobrého pagan metalu – posluchačsky velice přitažlivou, výtečnými nápady přecpanou a na atmosféře postavenou muziku s hojným využitím folkových nástrojů (což ovšem ne vždy musí být podmínkou) a v neposlední řadě také – a na tom posledních pár let kvůli směru, kterým se žánr ubírá, opravdu bazíruji – nesmí jít o nic hopsa-hejsa veselého (pomalu, ale jistě zjišťuji, že na to začínám obzvláště háklivý), právě naopak – čím temnější, tím více to mému osobnímu vkusu vyhovuje (byť nějaká deprese to zase být nemusí, od toho přece jenom máme trochu jiné žánry).

Co se týče konkrétně The Wolves of Avalon, debut “Carrion Crows Over Camlan” něco vskutku je něco podobného; dýchá drsnou atmosférou dávných dob (příběh je datován na přelom 5. a 6. století našeho letopočtu, ale k tomu se ještě dostaneme) se spoustou vypjatých momentů a opravdu excelentních nápadů – některé folkové linky jsou až neuvěřitelně působivé, viz např. výtečná pasáž v “The Wolves of Avalon”, která začíná okolo pěti a půl minut a pokračuje až do konce skladby, nebo ve třech minutách začínající intermezzo v “The War Song of Beli Mawr”, končící v keltském kvapíku; tím ale výčet zdaleka nekončí. Nad tím vším visí jako těžký mrak jméno The Meads of Asphodel, což je vzhledem k tomu, kdo tu hudbu skládal, logické, ale přece jenom je každou vteřinu cítit, proč tenhle materiál nemohl skončit u domovské skupiny. Nejen díky keltskému vyznění… materiál na “Carrion Crows Over Camlan” je přece jenom na desku The Meads of Aspohodel málo experimentální a moc normální (smích). Na druhou stranu ale díky tomu dokáží The Wolves of Avalon zaujmout širší posluchačskou obci, aniž by ztratili pozornost náročnějšího fanouška.

I přes všudypřítomnost nemetalových nástrojů – pokud sem správně počítal, ke slyšení je akustická kytara, píšťala, mandolína, dudy, šalmaje a housle – ani na chvilku nezapomenete, že to, co právě posloucháte, je pořád metal (na čemž nic nezmění ani dvě akustické položky “The Last Druid” a “Britain Is Fallen”). Zdá se mi, že když už se Metatron vybíjel od experimentálních tendencí ve své domovské kapele, vzal to rovnou hopem a kromě očividných folkových choutek je na “Carrion Crows Over Camlan” cítit i vliv starého dobrého oldschool metalu, čemuž napomáhá i hezky syrový zvuk. Je pravda, že kopáky a vlastně i celé bicí znějí lehounce utlumeně a dutě, ale nemůžu říct, že by to mě osobně nějak rozčilovalo – alespoň to má na rozdíl od sterilní dokonalosti své kouzlo.

Už jsem výše naťuknul příběh desky a rozhodně to nehodlám nechat nedořečené, jelikož právě textová stránka je dle mého názoru jednou z největších předností “Carrion Crows Over Camlan” a jistě se vyplatí jí věnovat svou pozornost. Sám za sebe mohu prohlásit, že po přečtení textů se mi samotná muzika začala zamlouvat ještě více. Na “Carrion Crows Over Camlan” ožívá příběh bitvy na Mons Badonicus, která je považována za jeden z nejdůležitějších historických momentů v 5. a 6. století na území dnešní Británie (nejčastěji je uváděn rok 495 n.l., avšak přesný rok a dokonce ani přesné místo nejsou známy). Britští keltové (které podle dostupných pramenů vedl král Artuš) v této bitvě porazili vojsko Anglosasů a v podstatě tak zastavili jejich expanzi na Britské ostrovy. Co kromě výborně napsaných textů oceňuji, je fakt, že jsou přímo propojeny i se samotnou hudbou, čili že nálada muziky přesně odpovídá tomu, co se v příběhu právě děje. A to, ruku na srdce, není zrovna samozřejmost, protože většina takzvaně koncepčních alb je koncepční pouze v lyrické stránce, hudba si jede to svoje. The Wolves of Avalon naštěstí není tenhle případ. V tomto ohledu obrovská pochvala.

Díky přítomnosti několika persón, jejichž hudbu mám opravdu rád (především jde o Darkena, protože muziku Graveland i Lord Wind mám i přes lehce nestandardní názory jejího autora ve velké oblibě, a samotného hlavního protagonistu Metatrona), jsem se na poslech “Carrion Crows Over Camlan” velice těšil, netroufal jsem si však předem odhadovat, jak by to mohlo znít. Poslech mě ale přesvědčil, že to zní sakra výtečně a bezesporu jde o skvělou celtic/pagan metalovou nahrávku, kterou nemůžu nedoporučit. Určitě sehnat – H. approved!