These New Puritans poster 2013

These New Puritans, oOoOO

These New Puritans, oOoOO
Datum: 20.11.2013
Místo: Praha, MeetFactory
Účinkující: These New Puritans, oOoOO

Alternativní hudby není nikdy dost. A dvojnásob to platí o té, která i přes naprosto odlišný přístup ke kompozici a velmi expresivní, neotřelé vyjadřování dokáže zaujmout širší publikum než pár zasvěcených hipsterů. A zhruba přesně to se dá tvrdit o středečním koncertu Britů These New Puritans v pražské MeetFactory.

Do zavedeného masokombinátu na Smíchově jsem zavítal vůbec poprvé, vůbec jsem nevěděl, co můžu od klubu čekat, a byl jsem zvědavý na jeho prostředí. Chladné, mírně odtažité industriální prostředí na mě udělalo slušný dojem, potěšil zákaz kouření i vratné kelímky a čisté prostředí vůbec, ale to i v pozdních hodinách bylo dáno spíše povahou obecenstva než správou klubu. Věřím, že halda džískařů na Lordi dokáže nadělat větší bordel než parta klidných intošů, která si jde užít hodinku experimentálního rocku.

Post předkapely vyfasovala one man show oOoOO Američana Christophera Greenspana. Popravdě, když jsem poslouchal jeho letošní (a zároveň vůbec první) řadovku “Without Your Love”, případně některé z jeho předchozích EPček, ani v nejmenším mě nenapadlo, že jeho performance bude víc než co jiného připomínat bizarní hip-hop. Pohodový ambient řízlý chillem a čímsi, čemu se říká witch house, zněl v živém podání zcela jinak, než jak jsem jej poznal na desce. Občas až přebasovaný zvuk dal písním jiný, akčnější rozměr, nutno ale dodat, že vzhledem k očekávání se v mém případě Chris příliš nezavděčil. Osobně bych uvítal čistší vyznění písní, na které jsem se popravdě docela těšil v jejich původní podobě, nový nádech mě nijak nenadchnul. Samozřejmě, pár songů podobného ražení existuje pod hlavičkou oOoOO už na albu, rozhodně jich podle mě ale není tolik, aby to vydalo na padesátiminutový set. Ani vystupování poněkud jednolitou hudbu nijak nevylepšilo, Christopher většinou jen postával a zpíval, občas se tvářil, že hraje na příruční klávesy nebo cosi usilovně šudlal na jakémsi pultu na ovládání samplů. Výsledek nijaký a poněkud rozplizlý.

Následovala zhruba půl hodina, kdy se na pódiu producírovala parta bedňáků, která připravovala pódium a ladila nástroje pro hlavní hvězdu večera. Příchod These New Puritans byl avizován na půl desátou, ovšem stejně jako u oOoOO se začínalo se zhruba dvacetiminutovým zpožděním. Extravagantní Britové, známí především díky neobvyklým skladatelským kreacím a neutuchající originalitě, přijeli s četnou posilou dalších hudebníků představit své letošní album “Field of Rieds”, z něhož poskládali zhruba dvě třetiny setlistu. Vedle frontmana Jacka Barnetta, jenž se vyjma zpěvu chopil rovněž baskytary, bubeníka George Barnetta a Thomase Heina, který se namísto kytary chopil samplů, kláves a elektronických bicích, představili “Puritáni” svoji novou zpěvačku Elise Rodriguez. Kromě ní se ale na pódiu objevila ještě jedna půvabná slečna obsluhující další pult se synťáky a klávesami, trumpetistka a hráč na lesní roh.

Hodinový set kapela odstartovala ambientní písní “Spiral”, na kterou plynule navázala silnou klavírní melodií “Fragment Two”. Já osobně jsem se nejvíce těšil na pecky z předchozího alba “Hidden” a i na ty se dostalo. Trojice “Three Thousand”, “Attack Music” a “We Want War” naprosto bez potíží rozhýbala zhruba dvousethlavé publikum a dala vystoupení patřičnou šťávu. I kapela působila opravdu živým dojmem, obzvlášť když se Thomas sám chopil bubenických paliček a jal se sekundovat Georgovi, který se schovával za skutečnými škopky. Zbylých zhruba čtyři, možná pět písní už bylo z aktuálního “Fields of Rieds”, z nichž hypnotická titulní skladba zazněla jako poslední. Právě ve skladbách jako “The Light in Your Name” nebo “V (Island Song)” v plné kráse vyniklo vrstvení jednotlivých nástrojů a naprosto famózně zpracovaná gradace skladeb. Nejvíce pozornosti na sebe strhával právě frontman Jack Barnett. Elegantně oháknutý, přesto od pohledu neskutečně skromný zpěvák dokázal intuitivně pracovat s publikem, které si dokázal získat prakticky bez hnutí prstu. Perfektní dikce i zpěv, precizní hra na baskytaru, nebylo co vytknout. Zbytek kapely sice nikterak nezaostával, bylo ale jasně vidět, kdo je onou duší, animem kapely.

Jako první se z pódia vypařila zpěvačka Elise, následovaná Jackem. Nakonec na pódiu zůstali jen ThomasGeorgem, kteří si dopřáli skoro pětiminutové rozloučení v podobě mírně noisové onanie a ukončili famózní vystoupení. Po zaslouženém a neutuchajícím aplausu se These New Puritans ještě naposledy vrátili, vysekli přídavek na rozloučenou – a to už byl opravdu konec. Kdo neviděl a neslyšel, může jen hořce litovat. První zastávka “Puritánů” na území naší malé republiky v jejich sedmileté existenci dopadla snad ještě lépe, než si kdo mohl představovat, a i já odcházel nadšen. Skvělé.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.