Země: Estonsko Žánr: ambient black metal Datum vydání: 13.9.2013 Label: Talheim Records Tracklist: 01. The Night-Wind 02. Her Vivien Eyes 03. The Wind of Winter 04. The Wood Water 05. Rose Leaves When the Rose Is Dead – Part I Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Lugga Music Productions

Jméno estonského black metalového tria Thou Shell of Death by českému posluchači, který se nebojí sledovat i undergroundovou scénu, nemuselo být neznámé, protože kapela byla již několikrát hostem na našich domácích pódiích – v loňském roce se tu objevila na několika klubových koncertech a ještě rok předtím si pak zahrála na festivalu Hell Fast Attack. V loňském roce Thou Shell of Death vydali po jednom demosnímku a split albu s německými Wedard také svou první dlouhohrající desku s názvem “Sepulchral Silence” – nyní se podíváme na to, jak to vypadá.

Co se hudební náplně týče, rozhodně se nejedná o nic vyloženě složitého nebo dokonce dříve neslyšeného. Ten model black metalu, s nímž se Thou Shell of Death jali sami sebe prezentovat, v zásadě rozhodně není ničím vysloveně originálním. Jaký ten recept tedy je? Muzika plyne povětšinou ve velice pomalém tempu, které se svým pojetím blíží až doom metalovému výrazivu, její základ tvoří táhlé kytarové riffy, rytmika rovněž nikam nepospíchá ani v nejmenším. Zpěv se nese v duchu klasického a obligátního black metalového skřehotu, byť se asi sluší dodat, že nejde o nějaký vyloženě vysoký a agresivní jekot – Ingmar se ve svém vokálním projevu taktéž plně podřizuje vlastní instrumentální náplni.

Aby byl výčet toho, co se na “Sepulchral Silence” děje, kompletní, zbývá nám dodat ještě jednu věc, jež by ovšem vzhledem k výše nastíněné náplni alba neměla nikoho z vás nějak výrazněji překvapit. Samozřejmě je jí ambientní podkres samotné black metalové hudby. Nic nečekaného. Ambientní pozadí se prolíná úplně celou hrací dobou “Sepulchral Silence” a neutichne snad vůbec. V pár momentech, kdy se utiší black metalová složka, tu ambient stále je – a musí se nechat, že je v podání Thou Shell of Death opravdu výtečný, mrazivý a nebojím se říct, že do jisté míry i působivý, dle mého skromného názoru je tím nejzajímavějším, co Estonci na své velké prvotině nabízejí. Vlastně když tak o tom přemýšlím, tak bych možná i řekl, že je to právě ambient, který tvoří nosné motivy skladeb a je tím dominantním prvkem v hudbě Thou Shell of Death, zatímco black metal je v roli onoho podkresu.

Tak jako tak vám už asi nyní musí být naprosto jasné, o co jde v muzice Thou Shell of Death především, a to aniž bych musel dodávat, že skupina sází na dlouhé kompozice (nejkratší kus na “Sepulchral Silence” má osm a půl minuty), v nichž se právě to, co je tu tím hlavním, může pořádně rozvinout. Ano, samozřejmě se nejedná o nic jiného než atmosféru, jíž je podřízeno naprosto, ale naprosto vše, co na “Sepulchral Silence” najdete. Co si budeme povídat, ten black metal v podání Thou Shell of Death není nic objevného, je to vlastně velice triviální záležitost. V ambientní složce už je těch nápadů sice víc a rozhodně je rozmanitější, nicméně by to pořád na dobré album nestačilo… pokud by to nemělo onu atmosféru, ten pověstný feeling, o němž se v black metalu neustále hovoří. A přesně ten tu je. A je to jenom dobře, protože jinak by šlo o desku zcela zbytečnou.

A zbytečná deska to podle mého skromného názoru rozhodně není. Osobně si nemůžu pomoct, ale i když jsem podobných nahrávek slyšel už tuny, jednoduše mě takováhle monotónní atmosférická muzika vždycky bavila a baví neustále, takže je asi jasné, že i prvotinu Thou Shell of Death nakonec budu hodnotit kladně. Nebudeme si ovšem nic nalhávat, “Sepulchral Silence” je ten typ alba, které někomu přijde zbytečné, i kdyby ta atmosféra byla jakákoliv, protože podobnou muziku jednoduše musíte rádi. Pokud podobně jako já máte, pak se vám “Sepulchral Silence” bude jistě líbit, pokud vám to nic neříká, ani Thou Shell of Death vás v žádném případě neosloví.