Torc - Tóny Annwnu

Torc – Tóny Annwnu

Torc - Tóny Annwnu

Země: Česká republika
Žánr: black metal
Datum vydání: 1.3.2016
Label: Murderous Music Production

Tracklist:
01. Prodaní
02. Apel
03. Divize duchů
04. Co neslyšíme
05. …jako motýl
06. Vpřed
07. Imbas
08. Cesta
09. Ztraceni v sobě

Hrací doba: 34:31

Odkazy:
web / facebook / bandcamp / bandzone

K recenzi poskytl:
Torc

Torc je poměrně nová, leč agilní formace na domácí blackmetalové scéně. Z počínání spousty začínajících blackmetalových kapel je cítit jakési tápání a neschopnost se odpoutat od běžného žánrového klišé, což plodí všechny ty směšnosti jako Degoryen, Katarze a jim podobné. Torc jsou ovšem od začátku jiní než právě jmenované „perly“ a je u nich cítit, že mají schopnosti, ambice, nějakou hudební vizi a zjevně dokonce i chuť si najít „díru na trhu“ a přijít s oním pověstným vlastním ksichtem.

K té „vlastnoksichtnosti“ se ještě za chvíli vrátíme, protože nejprve je nutno se zastavit u jiné věci. Ony ty schopnosti a jakási vyhranost Torc totiž nespadly jen tak z nebe. Vedle faktu, že než se skupina dopracovala ke svému debutu „Tóny Annwnu“, tak o ní bylo slyšet v rámci koncertních aktivit, je tu ještě skutečnost, že se v Torc angažují lidé, kteří na scéně nejsou začátečníky. Hned několik členů, konkrétně zpěvák Chucky, kytarista Morion a baskytarista Samoht, v minulosti hrávalo v Sezarbil, prvního jmenovaného lze pamatovat také z již nefunkčních Ogmias a druhý jmenovaný se vedle Torc objevuje i v kultovních Inferno. Donedávna zde pak působil i kytarista Stick (Somnus Aeternus, Kandar, nakrátko se mihl také v Inferno a čerstvě i v koncertní sestavě Forgotten Silence), jenž se na tvorbě „Tónů Annwnu“ rovněž podílel, avšak krátce před vydáním sestavu opustil.

Jediným pro mě neznámým pojmem je tak bubeník Gulage, ale ani to nic nemění na tom, že sestava Torc už za sebou něco nesporně má a že to je výsledku cítit. Cítit v tom smyslu, že „Tóny Annwnu“ znějí do jisté míry ambiciózně a na takové úrovni, že díky ní není nutné se při hodnocení krýt lacinými berličkami typu „na debutující kapelu dobrý“.

Samotní Torc se vehementně prezentují škatulkou blackcore, která na první pohled může budit trochu nedůvěry, takže určitě bude záhodno to rozklíčovat. Rozhodně od „Tónů Annwnu“ nečekejte nějaký natlakovaný black / hardcore záhul na styl The Secret, Celeste nebo Hexis. Torc jsou totiž stále především black metal agresivního střihu, což je poloha, jež tvoří většinu hrací doby debutového CD. Onen core pak značí „jen“ to, že kapela svou produkci tu a tam oživí jakoby „hardcorovými“ škrkavými riffy a HC houpavostí. Uvozovky jsou na místě z toho důvodu, že Sick of It All nebo Agnostic Front to jakože fakt není.

Abych byl upřímný, tohle není zrovna kombinace, která by mě osobně vyloženě lákala k poslechu, ačkoliv právě tenhle přesah nad rámec základního žánru má na svědomí to, že Torc neznějí vyloženě tuctově. I s tímhle subjektivním přístupem však musím uznat, že na některých místech to funguje poměrně dobře, což je případ třeba hned úvodního tracku „Prodaní“. Po víceméně standardní blackmetalové vichřici Chucky zavelí „Blackcore!“ a už se na chvíli jede v rytmu „BMHC“ (dle vzoru NYHC). Neskáču z toho nadšením, ale ani nemám s tím problém, jak jsem se předem trochu obával. Na druhou stranu, ne vždy se ty přechody povedly vyloženě bez výhrad a kupříkladu ve druhé „Apel“ mi ty šlapavé pasáže přijdou naopak poněkud tupější.

Nicméně i přes tyhle výlety zůstává hlavní náplní „Tónů Annwnu“ agresivní black metal. Torc se jej sice snaží pojmout ne úplně bezhlavě, pomáhají si změnami tempa i vkusným zapracováním melodií, Chucky se taktéž pokouší o trochu variabilnější projev a vedle standardního štěkotu nabízí i jiné hlasové polohy, ale ani to nakonec nezabrání tomu, že především ve střední části desky mezi sebou písně trochu… no, nechci říct, že přímo splývají, ale žádná z nich moc nevyčnívá. I přesto se však „Tóny Annwnu“ poslouchají bezproblémově a situace, kdy člověk odpočítává minuty do konce, se naštěstí nekoná.

Jestli lze něco obecně pochválit, jsou to především zmiňované kytarové melodie, které nahrávku táhnou kupředu, a i když Torc nejsou nějakou melodickou kapelou, právě zde tkví asi jejich největší síla. Na druhou stranu, i navzdory tomu bych po větší melodičnosti nevolal, protože všeho moc škodí a zase by mohlo dojít k přesycení – v takovéhle míře je to tak akorát. Vedle kytarových vyhrávek jsou pak opravdu povedená i sóla, z nichž většina mě upřímně baví – ostatně hned v úvodním kusu „Prodaní“ je to dobře slyšet. Co mi naopak hodně, hodně nesedlo, to jsou pokusy o mluvené slovo na konci „Divize duchů“ a na začátku „Vpřed“. Jestli bych si něco já osobně pro příště odpustil, tak je to jednoznačně tohle.

Torc

Skutečně osvěžující a vlastně asi i nejlepší skladby se nacházejí až v samotném závěru „Tónů Annwnu“. Možná je trochu škoda, že je dramaturgie desky takováhle a oba vybočující kusy se nacházejí až na konci, protože naředění agresivněji orientovaného středu by dle mého mohlo jenom pomoct, ale pořád lepší, než kdyby tam něco takového nebylo vůbec. Asi úplným vrcholem je předposlední „Cesta“, jež sice také dokáže nabídnout sypací pasáže, to zase ne že ne, ale v kontextu celé nahrávky se jedná o mnohem melodičtější věc a zejména baladická vyhrávka se hodně povedla. Vedle toho se zde objeví i regulérně čistý zpěv – jak mi zapracování mluveného slova přišlo trochu jalové, tak zpěv je na tom přímo opačně, protože tam sedí naprosto přirozeně a vážně se mi líbí.

Ve finální „Ztraceni v sobě“ se pak Torc pokusí o lehce strukturovanější skladbu, čemuž ostatně napovídá i přidělená minutáž, protože zatímco všechny ostatní tracky se pohybují v rozmezí tří až čtyř minut, finální kousek se vyšplhal na šest. Po vcelku standardnější první třetině, jež nijak zvlášť nevybočuje ze zbytku alba, se Torc opětovně pustí do výraznějších melodií, delších sólových linek a vůbec poprvé se také objevuje nějaká hmatatelnější atmosféra. Jak vidno, zjevně tu je potenciál i na víc než jen na hoblování, když se chce.

Celkově vzato jsou „Tóny Annwnu“ poměrně povedenou a lehce nadprůměrnou nahrávkou. Poslouchá se to úplně samo, díky střízlivé stopáži to příjemně utíká, a i když se rozhodně nejedná o něco geniálního, ani nepůjde o nejlepší letošní album na scéně, pořád je to, navzdory pár výhradám, poměrně dobrá placka. Až je trochu škoda, že se ji Torc rozhodli propagovat skrze hloupé trailery plné patetických tlachů. Třeba mě osobně to od poslechu víc odrazovalo, než aby mě to nalákalo, což si to album zase nezaslouží, neboť po hudební stránce to nějakou myšlenku má.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.