Triumph, Genus - Všehorovnost je porážkou převyšujících

Triumph, Genus – Všehorovnost je porážkou převyšujících

Triumph, Genus - Všehorovnost je porážkou převyšujících
Země: Česká republika
Žánr: black metal
Datum vydání: 2.9.2013
Label: Iron Bonehead Productions

Hodnocení: 8/10

Odkazy:

Domácího scéna toho nejundergroundovějšího black metalu, který většina lidí ani nevidí a nevnímá, je vlastně poměrně košatá a nachází se na ní relativně dost hodně zajímavých smeček, projektů a formací. Stále ještě poměrně nová akvizice Triumph, Genus patří právě mezi podobné zajímavé spolky, byť ti, kteří vyloženě nevyhledávají každou vlaštovku metalového podzemí, o kapele asi nejspíš ještě neví. Fajnšmekři si tohoto jména možná poprvé všimli už loni na společném splitu se Sator Marte a německým projektem Vindorn; zasvěcení také jistě vědí, že za Triumph, Genus stojí jeden člen právě ze Sator Marte, kytarista Svar (zde všechny nástroje), jehož pak do konečného dua doplňuje jistý Jaroslav na vokálu. A nutno uznale pokývat hlavou, že jejich dlouhohrající debut “Všehorovnost je porážkou převyšujících” se nadmíru povedl.

“Všehorovnost je porážkou převyšujících” nabízí půl hodiny hodně syrového black metalu. Víceméně by se dalo říct, že Triumph, Genus produkují vesměs klasickou podobu svého žánru, ale i přesto je to dostatečně své a rozhodně se nedá tvrdit, že by mělo jít o kopírku starých klasik. Jestli někoho muzika Triumph, Genus připomíná, je to jiný podobný domácí projekt Kult ofenzivyTriumph, Genus je sice co do technické stránky pro běžného smrtelníka poslouchatelnější a samotná muzika je rozmanitější, ale atmosférou, filozofií a dokonce i prkotinami jako cca stejná délka desek nebo obdobný styl obálky jsou si obě skupiny docela podobné. To je však docela logické, protože za oběma kapelami údajně stojí alespoň zčásti stejní lidé (jen údajně proto, že sestava Kultu ofenzivy oficiálně není známa).

Vzhledem ke své půlhodinové stopáži a také i díky vyrovnanému materiálu nemá deska šanci nudit. Pokud bych ale musel volit vrcholy, byly by to dvě asi nejmelodičtější věci – titulní “Všehorovnost je porážkou převyšujících” a “Což ke mně vše promlouvá jinak?”. Ale i zbylé kusy jsou tak silné, že jsem neměl problém album otočit třeba i pětkrát (!) za sebou a bavilo mě to.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.