Trivium - In Waves

Trivium – In Waves

Trivium - In Waves
Země: USA
Žánr: metalcore / heavy metal
Datum vydání: 8.8.2011
Label: Roadrunner Records

Tracklist:
01. Capsizing the Sea
02. In Waves
03. Inception of the End
04. Dusk Dismantled
05. Watch the World Burn
06. Black
07. A Skyline’s Severance
08. Built to Fall
09. Caustic Are the Ties That Bind
10. Forsake Not the Dream
11. Chaos Reigns
12. Of All These Yesterdays
13. Leaving This World Behind

Hodnocení:
Earthworm – 6/10
H. – 5/10

Průměrné hodnocení: 5,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Asi neznám kapelu, která by byla hodnocena rozporuplněji než Trivium. Skupina má na jedné straně legii fanoušků, ochotných za ni položit život, ale na druhé straně zase ohromnou grupu tzv. “haterů”, šířících nenávist ke kapele všude po světě. Já osobně se řadím k milovníkům těchto velikánů a poslední album “Shogun” je jedno z mých nejoblíbenějších vůbec. Trivium na desce předvedli velmi silné kompozice, dokonalé instrumentální i vokální výkony a atmosféru závanějící epičností. Ano, i předchozí alba byla výtečná, ale “Shogun” bylo dílo, jež nám ukázalo, že kapela opravdu dospěla. No, a nyní, po třech letech, kapela všechnu dospělost zahodila.

Zní to dost dramaticky, ale ve finále to tak děsivé zase není. Trivium stvořili dobré metalové album, bohužel absolutně rezignovali na skládání těch zajímavých kousků s atmosférou jako posledně a místo toho se pustili do chytlavých, ale tak trochu nijakých rádiových hitů. Je to záležitost, která jednoduše zůstane v hlavě, jenže kapela kvůli tomu tak trochu ztratila svou vlastní tvář a sama se poslala zpátky na hromadu s cedulkou “další úspešná metalová kapela”. Všechny postupy probíhající na albu působí silně samoúčelně, jako by tam prostě byly, protože na každém správném albu tohoto žánru jsou také. Mluvím o střídání čistého vokálu a screamu nebo o baladě “Of All These Yesterdays” – ta nenadchne ani neurazí. Baladu přece má na albu každá úspěšná kapela, ne?

I přestože kapela použila šablony pro úspěšné metalové album, dá se na “In Waves” najít pár menších experimentů. Jde tu hlavně o vokály – na místy až prasečí growl narazíte například v songu “A Skyline’s Severance”. Na druhou stranu tu máme použití počítače a auto-tuneru na čistém zpěvu ve skladbě “Inception of the End”. Nutno podotknout, že auto-tuner se tam absolutně nehodí a celý song, sám o sobě dost slabý, tím dokonale zruinoval.

Nevím, jestli se tomu dá říkat, že Matt Heafy zapracoval na zpěvu, ale ve prospěch prodejnosti ze sebe dokonce velmi často v čistě zpívaných pasážích udělal slaďouše – například v pomalé části uprostřed “Caustic Are the Ties That Bind” (mimochodem podle mě taky poměrně násilně přidaná část). A to je v kombinaci se špatnými a jednoduchými texty prostě zlé. Textovou část obvykle nehodnotím nebo jí nevěnuji větší pozornost, ale tentokrát musím udělat výjimku. Trivium se nikdy nehonosili silnou textovou stránkou a já jsem (jako u mnoha kapel) dělal, že o tom nevím, jenže na “In Waves” je to někdy tak stupidní, až to bolí.

Co se instrumentální části týče, je to, jako obvykle, kvalitní. Riffy jsou silně nářezové a efektní, kytarová sóla taky od minulého alba nezpomalila. Rytmická část je dobrá jen tak napůl. Bicí jsou excelentní, vládnou rychlostí a brutalitou, ty jsem měl na kapele vždy rád. Bohužel druhá polovina rytmické části pokulhává. Co pokulhává, ona prakticky chybí. Baskytaru najdete asi tak často jako lanýže na silnici. S dobrými sluchátky a ekvalizérem, který basy trochu zesílí se místy dá slyšet, ale jinak nic.

Stopáž okolo padesáti minut je na album podobného ražení akorát. Končí to zrovna ve chvíli, kdy už by mohla začít nastupovat nuda. Proto radím, nepořizujte si speciální edici, čítající o pět skladeb navíc. Poslouchat přes hodinu a čtvrt materiálu, který do sebe brzy začne splývat, může být ubíjející. Sám jsem album slyšel i s bonusovými skladbami a je toho opravdu moc. Pouze pro sběratele!

I přesto, že jsem novinkou zklamaný a recenze byla hlavně hanlivá, je “In Waves” silně chytlavé album a kvalitu mu upřít nemůžu. Nemůžu ji upřít ani přesto, že nejzajímavější kompozicí je intro “Capsizing the Sea” a nejlepší skladba je ta titulní, hned po intru. Ale když si poslechnu “Shogun”, slyším kapelu, která je prostě v úplně jiné lize a s úplně jiným cílem. Je to škoda, ale poslouchat se to pořád dá.


Další názory:

Mně osobně přišli Trivium vždy jako velmi a zcela zbytečně přeceňovaná kapela. Slyšel jsem snad všechna jejich alba, ale doposud jsem nepřišel na to, proč je všichni vyzdvihují pomalu až do nebes. Ani novinka “In Waves” mi na to odpověď nedala. Poslouchal jsem ji mnohokrát a důkladně, ale nejenže jsem na ní nenašel cokoliv zajímavého, já měl dokonce problém to i vůbec doposlouchat! Dokud ještě Trivium hrají sekané riffy s řevem, docela to ujde, ačkoliv mi to rozhodně nepřijde jako něco dostatečně poutavého na skupinu, která je mnohými považována za vůdčí představitele moderního metalu. Jak ale nastoupí ty čisté vokály… to mi neuvěřitelně trhá uši (viz například hned titulní kousek). Cožpak to nikdo z vás neslyší, že to prostě není dobré? Říkám si, kam ten svět jen spěje, že jsou naprosto nudné kapely se zaměnitelným soundem považovány za něco výjimečného… Za 5 a to jsem ještě hodný! Za pochvalu snad stojí jenom nádherný přebal, ale to mi přijde jako trochu málo…
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.