Trollfest - Brumlebassen

Trollfest – Brumlebassen

Trollfest - Brumlebassen
Země: Norsko
Žánr: folk metal
Datum vydání: 24.8.2012
Label: NoiseArt Records

Tracklist:
01. Brumblebassen
02. Böse tivoli
03. Illsint
04. Hevlette
05. Finsken, norsken og presten
06. Mystisk maskert
07. Apis mellifera
08. TrinkenTroll
09. Verboten kjærleik
10. Bråk
11. Sellout
12. Rundt bålet
13. Konterbier [bonus]

Hodnocení:
Ellrohir – 8/10
H. – 7,5/10

Průměrné hodnocení: 7,75/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

V současné rozjitřené atmosféře, kdy naší republikou hýbe aféra s jedovatým alkoholem a vláda přikročila k prohibici na silnější lihoviny, si nedovedu představit lepší album na recenzi než právě novinku norských Trollfest, z níž kořalka takřka stříká. Na videu k songu “TrinkenTroll” sice většina účastníků spláchla žízeň pivem, což je stále ještě povoleno i u nás, ale při poslechu téhle hudby by se člověk vůbec nebránil něčemu ostřejšímu. Pokud tedy jako já náhodou není abstinent.

Kupodivu ani to mi nezabránilo, abych si poslech “Brumblebassen” náramně užil. S pár promile v krvi a v kruhu podobně nachmelených kamarádů to sice může být ještě větší žůžo, ale já jsem zkrátka pro každou srandu, a tohle sranda nepochybně je. Ostatně stačí se podívat na libovolnou promo fotku kapely, aby bylo hned každému jasné, že tentokrát nemá co do činění s partou zachmuřeně vážných pánů, nýbrž se smečkou rozverných alkoholiků, kteří nás zásobují převážně nevážnou muzikou, která má za úkol bavit. Hudebním pojetím jsou poměrně blízko Finntroll, ovšem s tím rozdílem, že zmínění Finové jsou v porovnání s Trollfest těmi “zachmuřeně vážnými pány”. Tady je na prvním místě zábava.

Začíná to už na obale, kde vidíme nakresleného trolla převlečeného za poněkud přerostlou včelu, kterak upaluje s dvěma džbány medu s osazenstvem úlu v patách (autoři obrázku Jonas Darnell a Terje “Andy Wartroll”). Obrázky zevnitř bookletu také stojí za to. Už jen kvůli tomu bych chtěl mít album ve sbírce. Dle kusých informací o příběhu tohoto v podstatě konceptuálního díla (hezký zvyk dodržovaný kapelou), je úkolem hlavního hrdiny vařit medovinu pro trolly, do kteréžto úkolu se očividně s vervou pustil. Škoda, že příběh v plné kráse ocenit nedovedu, protože jednak neumím norsky, a i kdybych snad náhodou uměl, tak mi to nejspíš nepomůže, protože úředním jazykem Trollfest je “trollspråk”, neboli divoká směs germánských jazyků postrádající jakákoliv pravidla. Sem tam chytám nějaké slovo, ale význam rekonstruovat nedovedu. Co byste ale taky čekali od trollů?

Nezbývá tak než si vychutnávat jen samotnou hudbu. Prý jde o “pravý norský balkánský metal”, to abychom náhodou nezačali brát věci příliš vážně. Každopádně srovnání s Finntroll je poměrně na místě. Základem jsou zběsilé tóny v jednoduchém kytarovém rytmu, více či méně doprovázené a podbarvené dalšími nástroji (zde je to tahací harmonika, saxofon a banjo) a agresivní growl obstarávající zpěv, v refrénech občas dojde na sbory. Hlas hlavního vokalisty a frontmana Trollmannena je poměrně vysoko posazený a dodává mu to zdání určité afektovanosti, což ale ve výsledku není na škodu. Podobnost s Finntroll podtrhuje učinkování jejich zpěváka Mathiase Lillmånse, který se objevuje jako host ve skladbě “Finsken, norsken og presten”.

Být to ovšem jen třičtvrtěhodinka podobné hudby, možná by to přes veškerou srandu začalo být brzo nudné. Naštěstí se však Trollfest podařilo vnést do alba řadu ozvlašťnujících prvků. Jedná se hlavně o trojici kratších a (povětšinou) akustických vsuvek – “Hevlette”, “Mystisk maskert” a “Rundt bålet”. Každá je trochu jiná – první klidná sborová hospodská odrhovačka pomalého tempa, druhá “balada” a třetí opět sborová hospodská odrhovačka, tentokrát tak zběsilá, že se při ní třesou poličky a padají z nich hrnečky – ovšem každá spolehlivě zaujme a celkově jde o vynikající zpestření.

K tomu si mě hoši naprosto a definitivně získali songem “Sellout”, jehož začátek sice ještě nevěstí nic překvapivého, snad krom toho, že je nečekaně a výjimečně anglicky, ovšem jeho následující pojetí, kdy se v refrénu dostáváme až někam k nesnesitelně nechutnému popíku (mimochodem v líbezném podání Mariangely Demurtas, posledních pět let zpěvačky gothic metalové Tristanie), tak to teprv začíná být opravdu zajímavé. Byť je onen “popík” rozmělněn zuřivým Trollmannenovým growlem, je stejně až s podivem, že věc, ze které bych normálně zřejmě zvracel a pachatele zatracoval do nejhlubších pekel, mi v tomto podání a od této kapely naopak přijde jako naprosto skvělá. Ona jakási veselá drzost, se kterou Trollfest proplouvají metalovými vodami, vskutku nezná hranic. A to se mi líbí. “Give us all your Euros!” As you wish, my masters!

Když k tomu všemu přidáme ještě takřka Shakespearovsky dramatický vokální projev v akustické baladě “Verboten kjærleik” a hromadu dalších dalších drobných detailů, které prostupují a oživují jednotlivé songy, dostáváme výsledný mix, který musí bavit a rozveselit zachmuřenou duši i toho nejvíc smutného a vážného metalisty.

Všiml jsem si, že ne úplně všichni mé nadšení pro Trollfest sdílejí. Zejména ohlasy na starší alba nebyly vždy skvělé. Je ale klidně možné, že se kapele s albem “Brumblebassen” konečně podařilo terno, které zacpe ústa kritikům. Tedy popravdě ano – není to žádná galapřehlídka hudební geinality, není to deska úpící pod tíhou hlubokomyslných metafyzických úvah a poselství světu. Je to “jen” dílo partičky alkoholuchtivých trollů, kteří se chtějí bavit, a my se můžeme pobavit s nimi. A za to ode mě dostávají rovných osm bodů.


Další názory:

Sice většinou rozhlašuju, že nemám příliš v lásce veselý a skočný chlastací folk metal, ale byl by v tom čert, aby se nenašla výjimka. Trollfest se však vůbec neberou vážně, v jejich muzice je spousta nadsázky, navíc se nikomu nesnaží věšet bulíky na nos nějakými kecy o pohanství či národních tradicích, naopak nijak neskrývají fakt, že je prostě a jednoduše čistá prdel, kam se hudebníci chodí vyřádit – a to doslova, protože když se podíváte do sestavy, najdete zde lidi, kterí působí či působili třeba v Pantheon I, Urgehal nebo Sarkom, což jsou ve všech třech případech pěkné ostré sebranky. Samotní Trollfest jsou ovšem se svou šibnutou kombinací nakažlivé nálady, poťouchlých nápadů, hutného metalového spodku, balkánských rytmů a jazykového paskvilu bez gramatických pravidel tak blbí, až jsou vlastně dobří a neuvěřitelně zábavní. Sorry, ale mně se to prostě líbí, “Brumlebassen” nevyjímaje…
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.