Unisonic - Light of Dawn

Unisonic – Light of Dawn

Unisonic - Light of Dawn
Země: Německo
Žánr: power metal / hard rock
Datum vydání: 1.8.2014
Label: earMUSIC

Tracklist:
01. Venite 2.0
02. Your Time Has Come
03. Exceptional
04. For the Kingdom
05. Not Gonna Take Anymore
06. Night of the Long Knives
07. Find Shelter
08. Blood
09. When the Deed Is Done
10. Throne of the Dawn
11. Manhunter
12. You and I

Hodnocení: 6/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Když před dvěma lety Unisonic vydali svůj eponymní debut, podařilo se jim přesně to, v co doufali snad všichni fanoušci Michaela Kiskeho dlouhé roky – nahrát povedenou desku, která nejen že zpečetila Kiskeho návrat na metalovou scénu, ale také dokázala, že když se chce, i v 21. století jde podle keeperovského receptu vyrobit zcela současný a svěží materiál. Na obloze melodického metalu tak jasně zazářila další hvězda a bylo jen otázkou času, kdy tenhle all-star team zúročí úspěch debutu dalším řadovým zářezem. Ten čas je tady.

“Light of Dawn” pokračuje přesně tam, kde “Unisonic” skončilo, a i přes lehkou obměnu studiového personálu jede dál bez jakýchkoli viditelných změn – poněkud svérázným motivem přebalu počínaje a soundem nahrávky konče. Je to dílo vyhraných mazáků s hromadou zkušeností z první ligy a také podle toho zní, což je znát na první poslech. Dojem z “Light of Dawn” je kompaktní, a to navzdory tomu, že se na desce prakticky pořád něco děje. Co se instrumentální stránky alba týče, první housle hraje samozřejmě kytarový tandem Mandy MeyerKai Hansen a oba pánové se činí vskutku poctivě. Riffy, sólíčka, vyhrávky – je tu všechno, je toho hromada, má to úroveň a pohromadě to funguje tak, jak by mělo. Prostě profi práce.

Zbytek sestavy samozřejmě nijak nezaostává, ale jak už to tak bývá, rytmická sekce je trochu v pozadí. To ovšem nelze říct o tváři a především hlasu kapely – Michaelu Kiskem. Ten stejně jako minule prokazuje, proč mezi zpěváky melodického metalu platí za legendu číslo 1. Jo, sem tam z toho sice kouká nějaká ta počítačová korektura, ale sametový hlas Kiskemu nikdo neodpáře a i “Light of Dawn” je po vokální stránce nesmírně zvládnutou záležitostí a je to především Michaelův hlas, který člověk poslouchá, když mu album hraje do uší.

Navzdory tomu, že to podle toho, co jsem zatím napsal, vypadá na solidní pecku, to ale ve výsledku žádná velká sláva není. Sice je to ve všech směrech dotažená, promakaná a profesionální deska, jenže to na mě dělá trochu dojem, jako by pánové po zdařilém debutu poněkud zlenivěli, na desku nasypali nějakou tu muziku, aby se neřeklo, a skutečně dobré nápady si až na pár výjimek odpustili, protože se jim prostě nechtělo přemýšlet. Dobře dvě třetiny “Light of Dawn” totiž tvoří materiál, který svou ohranost a klišovitost neschová ani za hradbu zkušeností a řemeslné zručnosti, s jakou ho Unisonic dali dohromady.

Tím nechci říct, že by tam fakt dobré věci nebyly. “Exceptional” a “For the Kingdom” mají vyloženě výtečné sloky, “Throne of the Dawn” zase refrén, “When the Deed Is Done” a “Night of the Long Knives” jsou solidní tak nějak celé a na začátku druhé jmenované navíc Kiske vytáhne absolutně parádní výšku, která jak by vypadla z raných Helloween. Problém je ale v tom, tyhle dobré momenty zase táhne dolů tu lepší, tu horší, ale většinou dost průměrný zbytek, díky kterému všechno to dobré přichází vniveč a výsledný dojem je poněkud rozmělněný. Navíc tu chybí vyložené pecky jako “Unisonic”, “I’ve Tried” nebo “King for a Day” z debutu, takže to celá zabředá v jednotvárnosti, z níž to při takřka 55minutové délce nemá šanci vytáhnout ani to dobré, co se zde sešlo.

“Light of Dawn” rozhodně není špatné album – poslouchá se dobře, místy příjemně potěší a Michael Kiske je opět skvělý. Jenže na to, abyste natočili fakt dobré album, si holt nevystačíte se skvělým Kiskem, několika parádními nápady a pak už jen spoustou pohodové vaty, která neurazí. A přitom Unisonic na to fakt dobré album rozhodně mají – akorát by to chtělo producenta, který nad nimi bude stát s bičem, dokud toho z nich nevymlátí násobně víc, než kolik toho pánové vypotili na “Light of Dawn”. Jasně, průměrný konzument power/speed metalu nebude mít nejmenších námitek a na desce si určitě náramně pochutná – a nic proti tomu, protože je to sice klišé, ale slušně zpracované. Pokud ale někdo doufal, že by Unisonic navázali na to nejlepší z minulé desky a nahráli nástupce, který vyškolí celý žánr, tak může doufat dál, protože na něco takového “Light of Dawn” přes všechnu svou úroveň nemá ani zdaleka.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.