Země: Švédsko Žánr: death metal Datum vydání: 24.4.2015 Label: Nuclear Blast Records Tracklist: 01. A New Day Will Rise 02. They Came to Die 03. Defenders of Midgard 04. Where Is Your God Now? 05. The Bolt Thrower 06. Let the Hammer Fly 07. Where Churches Once Burned 08. Land of the Thousand Lakes 09. Dawn of the Nine 10. Welcome the Son of Thor! Odkazy: web / facebook / twitter

Při poslechu dvanáctého řadového alba severských válečníků Unleashed se v každém okamžiku člověku dere na mysl jedna hlavní myšlenka: poslouchám tady legendu švédského death metalu se vším, co k tomu patří. Ne snad, že by k tomuto konstatování byla novinka „Dawn of the Nine“ vyloženě zapotřebí, protože parta kolem Johnnyho Hedlunda již dlouhou dobu dokazuje, že za svou píli a nasazení si svou pozici zcela jistě vysloužila již dávno a právem, ale „Dawn of the Nine“ je ve všech ohledech naprosto profesionální produkt v dobrém slova smyslu, na kterém čtveřice nenechala nic náhodě a natočila ničivou desku hodnou svého jména.

Na Unleashed je mi v posledních letech strašně sympatické, s jakou grácií z rukávu borci sypou jednou skvělé album za druhým, a aniž by kolem sebe museli budovat mocnou vikinskou atmosféru jako styloví souputníci Amon Amarth, tak jejich desky nejsou jen jednoduchou death metalovou rubanicí bez atmosféry. Ta bojovnost a hymničnost je z jejich hudby stále stejně patrná a ani mi nepřijde, že by to byl vyloženě účel. Unleashed sice nijak netlačí na pilu, ale od „Midvinterblot“ ničí své posluchačstvo s pravidelností nájezdů vikinských válečníků do řad svých protivníků a jejich desky si udržují velmi vysoký standard, pod nějž neklesli ani s novým počinem.

S tou pravidelností se ruku v ruce váže fakt, že „Dawn of the Nine“ není počinem nijak překvapivým. To je nutno si přiznat bez keců hned v úvodu. Je to klišé, ale musím říct, že kdo slyšel „As Yggdrasil Trembles“, případně našlapaného předchůdce „Odalheim“, tak nemůže být hudebním směřováním nikterak zaskočen. Na první poslech je možná „Dawn of the Nine“ počinem rychlejším, nicméně jako ucelená kolekce death metalových hymen funguje přesně tak, jak se obecně očekávalo, takže vše je při starém. Léta neměnná sestava čítá krom hromotluka Johnnyho za mikrofonem a s baskytarou v prackách, sehraný kytarový tandem Tomas Olsson a Fredrik Folkare a konečně bubenickou jistotu Andrese Schultze se všemi těmi bicími výjezdy a sypačkami. Klasický hutný zvuk s chrastivými riffy a útočnou rytmikou je samozřejmostí a silný řev Johnnyho nijak neztrácí na síle a zůstává jedním z poznávacích znamení tvorby Unleashed. Tvorby, která je sice zajetá ve stylových kolejích, ale s desítkou silných skladeb v zádech tohle kapele nelze zazlívat.

Tak nějak přemýšlím, jestli má smysl nějak podrobně rozebírat seznam songů „Dawn of the Nine“ stylem skladba po skladbě, protože jakkoli jsou ty jejich bojovnou náladou načichlé songy chytlavé a od sebe celkem bez problémů rozeznatelné i po krátké době, tak mají určitou neměnnou strukturu, která se liší v tempu a nerad bych tak vyvolal mýlku, že se jedná o desítku totožných písní s nedostatkem vzrušujících momentů. Síla Unleashed je v tlaku, který na posluchače přenáší spolu s atmosférou, jež takřka pumpuje adrenalin do žil, takže jakmile to seveřané odpálí prostřednictvím „A New Day Will Rise“, tak je nutné se připravit na tři čtvrtě hodinu riffové smrště s dostatkem melodických kytarových motivů, díky nimž jsou i tak přímočaré skladby jako „Land of the Thousand Lakes“ a „Where Is Your God Now?“ stále svěží a v rámci vysoké kvalitativní laťky se rozhodně neztratí.

Ačkoli rychlé tempo se svižně cválajícími bicími převládá, tak Unleashed umí taky pěkně zpomalit, což na novince předvedli v rozmáchlejší skladbě titulní a dvojici „Defenders of Midgard“ a „The Bolt Thrower“, kdy poslední dvě se nesou spíše ve středním šlapavém tempu. To „Dawn of the Nine“ nemá daleko k doom metalu, což umocňuje táhlý kytarový riff a hmatatelná sabbathovská atmosféra. Na závěr se tenhle vál skvěle hodí, a pokud se někdo bojí, že po 40 minutách nepotáhne tak dobře jako třeba závěrečná hymna „Welcome to Son of Thor!“, tak je na omylu. Uznávám, že mně osobně se ty svižnější skladby typu „Where Is Your God Now?“ a „A New Day Will Rise“ zamlouvají o něco více, ovšem neznamená to, že by Unleashed jedoucí na nižší rychlostní stupeň neměli co nabídnout.

Není pochyb, že „Dawn of the Nine“ je určeno milovníkům starého evropského death metalu, kde není na nečekané elementy a zvraty místo. Unleashed jsou si vědomi, že jejich největší síla je v drtivém přístupu a přesně tak jejich dvanácté album taky dopadlo. Novinka je vyrovnaná a energií napěchovaná deska, která je přesně tím prototypem počinu, který si člověk od death metalové legendy může přát. Ačkoli je zahleděná do hluboké minulosti svých slavných předchůdců, tak nezní jako laciný kalkul vůči vlastním posluchačům, což je problém, který mám u Amon Amarth, jejichž tvorba a napumpovaný sound je výrazivu Unleashed velmi blízký, ovšem tam, kde Johan Hegg a spol. sází hlavně na image a mytologickou auru, kterou kolem sebe šíří, jsou Unleashed zaměření na samotnou hudbu, takže rozdíl je slyšitelný hned na první dobrou a jsem rád, že u „Dawn of the Nine“ to platí i nadále.