Usurpress / Bent Sea - split

Usurpress / Bent Sea – split

Usurpress / Bent Sea - split
Země: Švédsko / international
Žánr: death metal / crust / grindcore
Datum vydání: 15.12.2013
Label: Selfmadegod Records

Tracklist:
01. Usurpress – Eternity Denies History
02. Usurpress – A Tidal Wave of Fire
– I. Empty Triumphalism
– II. Carved in Filth
– III. The Styx Runs Dry
03. Usurpress – City of the Nomads
04. Bent Sea – Double Standards
05. Bent Sea – I Am Become Lust
06. Bent Sea – Fashion Victims
07. Bent Sea – At Any Cost
08. Bent Sea – Animalist
09. Bent Sea – Nature of the Blast
10. Bent Sea – Relentless
11. Bent Sea – See-Through

Hodnocení: 7/10

Odkazy Usurpress:
web / facebook / bandcamp

Odkazy Bent Sea:
web

K recenzi poskytl:
Selfmadegod Records

Přestože sám sebe nepovažuji za fanouška split počinů, respektive neřadových zářezů obecně, řekl jsem si, že nastal čas, abych i já dal šanci něčemu, co neposlouchám denně, takže správně tušíte, že tady je výsledek. Dvacetiminutový bezejmenný nářez, kde se v rámci jedenácti skladeb setkává dvojice Usurpress a Bent Sea, je v plné parádě připraven zaútočit na sluchovody případných posluchačů, protože tohle je agresivní, nesmlouvavá a hlučná jízda bez špetky slitování, na níž se dohromady spájí severský death metal a grindcore v té nejryzejší podobě.

Přestože hudebně jsou si obě party hudebně relativně příbuzné, tak pokud posluchač poodkryje jejich personální a biografické zákulisí, tak už to s tou příbuzností nebude tak žhavé. Usurpress je svým způsobem běžná severská death metalová čtveřice, která funguje čtvrtým rokem a mimo předloňského debutu “Trenches of the Newtherworld” mají za sebou nějaká ta EP a splitka. V jejich hudbě se to hemží chrastivými kytarami, a dokud tato parta nesklouzne trošku jiným směrem, o čemž ještě bude řeč, tak by se dala s přehledem zaměnit s klasiky švédského death metalu. To Bent Sea sice na svůj plnohodnotný debut čekají, protože po EP “Noistalgia” je toto druhý počin stejného zaměření, nicméně by se dali s přehledem považovat za superkapelu. Považte sami. Zakladatelem této formace, jejím bubeníkem a rovněž studiovým kytaristou, je Dirk Verbeuren ze Soilwork, na basu jej doprovází Shane EmburyNapalm Death a mikrofonu se chopil jistý Sven “Svencho” de Caluwé z death/grindových Aborted. Minimálně první dva borci jsou natolik profláklé ksichty, aby se můj barometr očekávání ocitl ve zcela jiných hodnotách.

Začnu chronologicky s Usurpress, jejichž tři kousky splitko otevírají. Intro “Eternity Denies History” toho ještě moc nenapoví, takže prvním regulérním songem je “A Tidal Wave of Fire”. Se svou sedmiminutovou stopáží je s přehledem nejdelším flákem kotoučku. Po krátkém blackovém infernu se přechází do skálopevných death metalových vod plných těch nejhustších kytar, growlingu ve stylu klasických řvounů scény a dost přímočaré rytmice, která tlačí Usurpress až někam ke crustovému grindu, takže se nemusíte bát, že by sedm minut jelo celou dobu dle zaběhlých formulek. Přesně v půlce hrací doby se nástroje najednou stáhnout do pozadí a začíná doomová hra, kdy se vokál Stefana Petterssona dotkne klasických sabbatovských alb, ovšem jen do chvíle, než se v samotném závěru opět spustí nekompromisní řežba. To jejich druhá skladba “City of the Nomads” už se s tím nepaře. V necelých třech minutách si zřejmě dala za úkol usadit na prdel svou zemitostí. Taková spojení kytarových riffů a hlubokého řevu sice fungují už hezkých pár dekád, ale dokud to bude šlapat takhle parádněu jako “City of the Nomads”, tak nelze nic namítat.

Co přijde s Bent Sea, lze očekávat už při faktu, že jejich osmička válů má dohromady necelých jedenáct minut, takže se připravte na hodně rychlou, agresivní grindovou salvu. Co jiné taky očekávat od věcí jako “Fashion Victims”, “At Any Cost” a “Relentless”, jež ani nedosáhnou na hranici jedné minuty. Kdyby část vyhrazené pro Bent Sea uháněla po celou dobu v tomto neúprosném tempu, tak by to zřejmě začala být docela brzy hezká nuda, což trojice nejspíš tušila, takže zařadila na počin i skladby typu “I Am Become Lust” a “Nature of the Blast”, jež se od neúprosného grindu, proti němuž obecně nic nemám, odprošťují. “Nature of the Beast” sází na pomalejší bicí, čímž Bent Sea ve spojení s řízným riffem úplně opustili grindem vymezené prostory´, a já měl pocit, že poslouchám docela jinou kapelu. Prvně jmenovaná pak překvapí velmi pomalou noisovou pasáží, která dává čas odpočinout si od agresivních kytar, bicích sypaček a neidentifikovalného vokálu, jehož tvůrce nezapře svá dřívější působiště, takže to není úplně klasický grindový řev na hranici jekotu, ale nejednou zabrousí do hlubších poloh, kdy teprve dostávají uši posluchačovy řádně zabrat. Dvacet minut je pryč rychleji, než byste řekli švec, a po nějakých pochybnostech o nezáživnosti materiálu ani stopa.

Závěrečné hodnocení vlastně ani nemůže být špatné. Obě party předvedly ty nejosvědčenější postupy, jaké si jen lze představit, takže proč na tom hledat mouchy, když si lze užívat přímočarého hudebního nářezu, který je tak uvěřitelný a upřímný, jak jen si lze představit. Osobně mi nakonec byli bližší Usurpress, kteří mohli přihodit ještě nějaký ten kousek, ale budiž. Bent Sea by zasloužili víc skladeb typu “I Am Become Lust”, protože ačkoli za běžných okolností uhání jako lokomotiva, tak písně, kde se toho děje o malinko víc, to je jiná paráda. Matematickým průměrem mi z osmičky pro Usurpress a šestky pro Bent Sea vychází sedmička, která je, myslím si, adekvátní celkovému dojmu, jež ve mně toto splitko zanechalo.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.