V/A - Unveiling the Signs

V/A – Unveiling the Signs

V/A - Unveiling the Signs
Země: Polsko / Belgie / Česká republika / Velká Británie
Žánr: doom metal / funeral doom metal
Datum vydání: prosinec 2010
Label: Redrum 666

Tracklist:
01. Kostas Panagiotou – Overture: The Madness of Crowds
02. Gallileous – Zabobon
03. Wijlen Wij – The Wall of Life
04. Dissolving of Prodigy – Zlodějská světélka
05. Pantheist – Barock

Hodnocení: 7/10

Odkazy Gallileous:
facebook / bandcamp

Odkazy Wijlen Wij:
web / facebook

Odkazy Dissolving of Prodigy:
facebook / bandzone

Odkazy Pantheist:
web / facebook

Nejprve si odpovězme na otázku, proč vlastně někdo vydává split alba. Nemusíme ani moc dlouho dumat, abychom se dopídili závěru, že v drtivé většině případů jde o jakési zpečetění přátelství či spřízněnosti mezi dvěma (a více) kapelami. Nezřídka se můžeme setkat i s tím, že společným splitem pomáhá známější skupina ke zviditelnění svým ne tak proslulým druhům. Ale že by se na jednom nosiči sešly čtyři formace, aby uchopily jednotný koncept ze čtyř úhlů pohledu? To už tak časté není, ba právě naopak. Netvrdím sice, že je “Unveiling the Signs” prvním svého druhu, ale takhle z hlavy si nevzpomenu na podobně laděný split…

Pantheist z Velké Británie, Wijlen Wij z Belgie, Gallileous z Polska a Dissolving of Prodigy z České republiky – to jsou čtyři kapely, čtyři (funeral) doom metaloví bardi, čtyři rozdílné země, čtyři odlišné pohledy na lidové pověry z dané oblasti – toť bilance “Unveiling the Signs”.

Celou nahrávkou se prolíná jméno Kostase Panagiotoua, který nejenže hraje hned ve dvou zúčastněných kapelách (Pantheist a Wijlen Wij), ale postaral se i o instrumentální intro “Overture: The Madness of Crowds”. Pod pojmem intro si však nepředstavujte nějakou minutovou etudu odlišnou od stylu nahrávky, jak tomu tak u inter nezřídka bývá. Především se pohybujeme v doom metalu, kde se opravdu nikam nepospíchá, tudíž předehra o téměř sedmi minutách by neměla nikoho překvapit. Hlavní však je, že tato pomalu plynoucí klávesově-samplová elegie člověka plně navnadí na věci následující…

Poláci Gallileous se na “Unveiling the Signs” vytasili s uřvaným (hlavně zpočátku), táhlým kouskem. O pomalém tempu snad ani nemá cenu ztrácet slova, to je snad v (v tomto případě) funeral doomu asi samozřejmost. Co však zmínit nutné je, jsou bezesporu zpěvy, neboť právě po vokální stránce se “Zabobon” extrémně vyvedla. Vpravdě výtečné jsou sbory i hlavní vokál, který chvílemi zavání dokonce black metalem. Moc povedené je to však celkově. Druhá skladba “The Wall of Life” od Wijlen Wij je oproti hrubějším Gallileous epičtější. Zpěv se nese v pro funeral doom metal obvyklejším growlingu, avšak v porovnání s Poláky není tím hlavním tahounem. “The Wall of Life” dominuje především klávesová práce Kostase Panagiotoua a rovněž i četné kytarové melodie, díky nimž ani značně monotónní tempo nenudí.

Netuším, zdali to není dáno mým “českým” úhlem pohledu, ale právě příspěvek domácích Dissolving of Prodigy mi přijde jako vrchol “Unveiling the Signs”. “Zlodějská světélka” se jeví jako hodně dřevní skladba, a to nejen po hudební stránce, ale i zvukové, flétna tomu dodává jakýsi nádech melancholie a osudovosti. Z pohledu kompozice a struktury jsou “Zlodějská světélka” možná tím nejproměnlivějším dílkem celého splitu – vždy jako by v určitých intervalech skladba nabývala na síle, rostla a gradovala, aby vás posléze zase zpátky vrhla do lepkavého doomového bahna. Nemůžu si pomoct, ale už jen kvůli tomuto čtvrthodinovému umíráčku stojí za to si “Unveiling the Signs” zařadit do sbírky. Já osobně si tu poslech vyloženě užívám.

Celkem paradoxně mě ta nejprofláklejší zúčastněná akvizice – Pantheist – baví možná nejméně. Některé pasáže v “Barock” jsou skvostné (např. hned ta, co začíná hned v čase 01:10), rozhodně netvrdím, že ne, ale stejně tak mi některé kousky přijdou trochu hlušší. Možná to bude dáno tím, že ani z vlastních desek mě Pantheist nikdy zas tolik neoslovolali. Nechci samozřejmě snižovat kvality téhle kapely, ale ne úplně každý doom metal musí být můj oblíbený (smích). Docela zajímavý se mi jeví fakt, že zatímco u Wijlen Wij jsou Kostasovy klávesy právě to, co mě tam baví, u Pantheist mě naopak zas tolik neberou. Ale jak říkám, možná je to jen můj osobní pocit… kolega Seda mi naopak tvrdil, že právě mnou vychvalování Dissolving of Prodigy jej baví nejmíň. Holt otázka vkusu.

Tak či onak, “Unveiling the Signs” má ještě jednu nespornou výhodu. Zatímco pro nezasvěceného posluchače trpí spousta doom metalových nahrávek přílišnou monotónností, tento split je díky setkání čtyř pohledů na žánr deskou veskrze dynamickou a rozhodně nenudící. Sesumírováno, jedná se kvalitní a do jisté míry i velice osobitý počin, i když způsobem, který ocení především hltači textů, avšak i po čistě hudební stránce má toho “Unveiling the Signs” hodně co nabídnout. Díky lidové ceně (žádná nadsázka) není důvod si to nepořídit.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.