Van Canto - Break the Silence

Van Canto – Break the Silence

Van Canto - Break the Silence
Země: Německo
Žánr: a capella power metal
Datum vydání: 23.9.2011
Label: Napalm Records

Tracklist:
01. If I Die in Battle
02. The Seller of Souls
03. Primo Victoria [Sabaton cover]
04. Dangers in My Head
05. Black Wings of Hate
06. Bed of Nails [Alice Cooper cover]
07. Spelled in Waters
08. Neuer Wind
09. The Higher Flight
10. Master of the Wind [Manowar cover]
11. Betrayed [bonus]
12. Bad to the Bone [Running Wild cover; bonus]
13. A Storm to Come [bonus; z projektu peer-returns.com]

Hodnocení:
Madeleine Ailyn – 8/10
Ellrohir – 4,5/10

Průměrné hodnocení: 6,25/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Jeden ze členů Van Canto, Stefan, v rozhovoru pro francouzský rockový magazín prohlásil asi toto: “Kdybychom se dříve zeptali sta lidí na jejich názor na projekt, který jsme chtěli zkusit, sto jedna by odpovědělo, že to nebude fungovat.” Teď už to není jen projekt, nýbrž rovnoprávná kapela, která v září vydala svoje čtvrté album s názvem “Break the Silence” a prolomila tak nejen ticho, ale zrodila i novou vlnu diskuse, která je technicky o ničem a o všem zároveň. Jako by šlo o samotné základy a myšlenky metalu a zároveň nekráčelo o nic míň než bandu zpívajících “šašků”. A tak se nám vynořuje jedna otázka: že by přeci jen ten “hloupý” a capella metal mohl žít?

Už předchozí “Tribe of Force” bylo znakem toho, že tahle šestice nám má co říct a že dokáže vytvořit něco, co se dá nazývat plnohodnotným cédéčkem kapely a ne jen shlukem dobrých písniček a coverů, jak tomu bylo u předcházejících. A nové album je takovým volným navázáním, ale zároveň se značně odlišuje v detailech. V detailech, kterých si všimnete, už když tu placku poprvé vložíte do přehrávače. Van Canto nejsou zbytečně agresivní a nejsou ani zbytečně přítulní. Van Canto jsou Van Canto. Je hřích je s kýmkoliv srovnávat. Oni jsou originál, i když uznávám, že pro někoho může být jejich neotřelost moc. Já jsem ovšem duše značně volnomyšlenkářská, zavřu oči, poslouchám, a jak se říká, všechny věci prověří jen čas.

Písně na “Break the Silence” mají všechny něco společného. Van Canto si chtě nechtě potrpí trochu na okázalost, a to nejen hudebně, ale i textově. Žádné uplakané dojáky, ale “pohledy do budoucnosti”. Vždyť ono to začíná už tím, jak hrdinně chtějí umřít v bitvě. Pravda, ze začátku nás o tom přesvědčují trochu nerozhodně, ale zato velice elegantně. Vlastně koho by taková dáma, jako je Inga, nakonec nepřesvědčila? Tahle píseň by mohla charakterizovat další pohled na Van Canto, protože pokud jste si mysleli, že už to “rakka takka” znáte, tak jste se možná pletli.

Možná jste se ostatně pletli i v jiných věcech. Jeden můj kamarád mi totiž řekl, že Van Canto jsou snadno pochopitelní a že je to stále o tom samém. Dobře, dám ruku do ohně za každého, kdo mi dokáže vysvětlit rozumně pravý záměr “hitovky” “The Seller of Souls” slovo od slova. Asi to nebude tak jednoduché, jak by se zdálo. Texty spotřebovaly značnou řádku textařovy výřečnosti.

Podívejme se ještě na ty prokleté covery, které je tak proslavily. Moje učitelka hudební výchovy vždy tvrdila, že hlas je ten nejkrásnější hudební nástroj, že jako jediný vyjadřuje přímo pocity. To je to, co mě přesvědčilo o tom, že Sabaton jsou sice dobří hoši, ale vancanťácké “Primo Victoria” mi sedí více. Jde o to, zda spíš vidíte slavné plány, nebo muže, kteří za nimi stojí. Van Canto jsou prostě více živoucí.

A celou řadu vítězství, jako jsou nepochybně i “Black Wings of Hate” a “The Higher Flight“, kazí jen dva songy. U prvního se ptám, jestli nebylo moc brzo si tak důvěřovat a přidat píseň ve svém rodném jazyce, protože mně se zdá, že by “Neuer Wind” přece jen seděl anglický kabátek a němčina se trochu s celou skladbou bije. Dalším pochybně slabým místem je “Master of the Wind“. Nerada slyším stesk a ještě méně ráda slyším piano. Jako by nevěděli, co s aranžmá, a snížili se k takové hlouposti, jako jsou bílé a černé klávesy. Když už, tak už, jak se říká v naší rodině. Klavír tomu celému dodává víc sentimentality, než si cover zaslouží.

Jinak je však album “Break the Silence” koncertem pro moje chuťové buňky. Ohromuje mě svým sebevědomím a mírnou rafinovaností. Samozřejmě chápu, že ne všichni se mnou musí souhlasit a že ne všichni dokážou pojmout dvojsmysly, které obsahuje. Někoho to prostě nebaví. Když už si ho neposlechnete jako fanoušci, zkuste ho aspoň jako raritu. A pak si na něj plivejte, jak je libo, protože myslím, že Van Canto nejde jen tak uznávat, jen milovat nebo nenávidět jako osinu v zadnici.

P.S.: Malý vzkaz k hodnocení redakce. Jediná “hysterie”, kterou Van Canto vyvolávají, nepochází ze songu “Primo Victoria”, ale z davu fanoušků na jejich koncertech.


Další názory:

“Hystery’s written today.” Tohle skutečně zazní během coveru “Primo Victoria” – zpěvák Sly si taky úplně netyká s anglickou výslovností… Každopádně toto kouzlo nechtěného dle mého docela vystihuje situaci kolem téhle “kapely”. Já když Van Canto slyšel poprvé, což už bude nějakou chvilku, tak jsem jimi byl unešen a nechápal jsem, jak je může někdo z “metalových harcovníků” kritizovat. Jenže Van Canto je třeba dávkovat opatrně a v malém, jakmile má člověk to “rakataka dum dum” poslouchat déle, nadšení opadne. Bohužel jejich obliba roste, tím pádem se objem toho, co od nich člověk slyší, spíš zvětšuje. A u mě to jde na úkor kvality a oblíbenosti. Navíc si myslím, že songům, jejichž jsou přímo autory (i když se asi proslulejší stali díky všemožným coverům), by mnohem víc slušel “klasický” power metalový kabátek, ať už to je třeba starší “Speed of Light” nebo z aktuální desky “If I Die in Battle“. Nemůžu taky opomenout a ve svém hodnocení nezohlednit, že některé tracky z nové desky jsou vyloženě špatné už po stránce autorské…
Ellrohir


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.