Vintersorg - Orkan

Vintersorg – Orkan

Vintersorg - Orkan
Země: Švédsko
Žánr: viking / folk / progressive metal
Datum vydání: 29.6.2012
Label: Napalm Records

Tracklist:
01. Istid
02. Ur stjärnstoft är vi komna
03. Polarnatten
04. Myren
05. Orkan
06. Havets nåd
07. Norrskenssyner
08. Urvädersfången

Hodnocení: 8,5/10

Odkazy:
facebook

Kdo se alespoň okrajově zajímá o skandinávskou post-black metalovou a progresivní scénu, ten určitě se jménem Vintersorg minimálně přišel do styku. Pro ty ostatní – za tímto pseudonymem se skrývá multiinstrumentalista Andreas Hedlund, který patří k těm muzikantům, kteří mají co do činění s většinou žánrových kapel, co jich tato scéna jen nabízí. Jméno Vintersorg se však skloňuje také ve spojitosti s projektem, pod jehož hlavičkou s Hedlundem již dlouhých třináct let spolupracuje kytarista Mattias Marklund. A jako už v minulosti pětkrát, tihle dva pánové dali hlavy dohromady a výsledkem je album “Orkan”, které po pouhém roce navazuje na svého předchůdce “Jordpuls”.

A ještě než se pustím do samotné novinky, pokusím se trochu nastínit, z jaké pozice vlastně hodnotím, protože mám dojem, že to bude mít na závěrečný verdikt podstatný vliv. Tak předně – Vintersorgovy hudby jsem si vždy nesmírně vážil od doby, kdy mi učarovala deska “Cosmic Genesis”. To však nic nemění na tom, že další průzkum početné diskografie vždy ztroskotal na tom, že jsem tu kterou ukázku buď nebyl s to pojmout, nějak mi neseděla, nebo to byl mix obou těchto důvodů. Proto u mě celkem propadla i tehdy aktuální deska “Jordupls”, jíž jsem marně porovnával s “Cosmic Genesis”, kterou jsem si mezitím prakticky idealizoval a čekal, že se ostatní Vintersorgovy počiny ponesou v podobném duchu. Jenže časy se mění, a když jsem si “Jordpuls” pustil znovu, najednou to začalo fungovat, a to z jednoho prostého důvodu – nesrovnával jsem s “Cosmic Genesis”, protože mi došlo, že i při zachování typických poznávacích znaků Vintersorgovy tvorby jde o tak odlišné desky, že jejich vzájemné srovnání je dost bezpředmětné. A stejně nešťastně jsem nahlížel i na “Orkan”, než jsem se oprostil od stigmatu “Cosmic Genesis”

Jaké tedy “Orkan” předsudky nezatíženou optikou vlastně je? Jednoznačným jednotícím prvkem je sound alba, který vychází z “Jordpuls”. Tento základ novinka decentně, leč znatelně rozvíjí a vrchem přidává vlastní typické znaky, které zajišťují svébytnost, takže stačí pár minut a člověk, který má jakýs takýs přehled o posledních Vintersorgových albech, dovede bezpečně případnou ukázku zařadit. Nevím, jak to přesně popsat, ale je to slyšet všude – v melodiích, stavbě riffů, zvuku kytar… Jasný Vintersorg, ale je to zase trochu jinačí. Dobrou zprávou tedy je, že Vintersorg nestojí na místě a pořád se vyvíjí. Na druhou stranu si dovedu živě představit, že to asi nebude úplně všem po chuti, protože drtivá většina skladeb, které jsou na “Orkan” k nalezení, je leccos, jen ne chytlavá na první poslech. A kdybych mě vynášet soudy právě po první poslechu, asi by to nebyla žádná sláva, protože bych musel popisovat album, kde se kytary často tlučou s klávesami, občas do toho zasáhne mírně řečeno zvláštní zpívaná melodie a pár zajímavých momentů to určitě nezachrání. To bych však udělal velkou chybu, protože bych opomenul některé skvostné harmonie, které není vůbec jednoduché objevit, naprosto exkluzivní přechody mezi různými částmi skladeb, parádní melodické obraty a vůbec spoustu drobných detailů, které posouvají celé dílo na další úroveň.

A jsou to právě tyhle detaily, nenápadné drobnosti a chytré postupy, které sice netlučou do očí, ale kterým “Orkan” vděčí za moji přízeň. Vintersorg sice experimentuje, pouští se do velmi odvážných producentských pokusů skladatelských etud, u kterých nemá jistotu, že na ně lidé zaberou, neštítí se melodií, které mu ortodoxní metalisté asi budou mít za zlé, a občas to dokonce zní, že opravdu trochu přestřelil, ale stačí věnovat téhle muzice trochu více pozornosti a najednou začnou vyplouvat na povrch drobnosti, které sice nevydrží v permanenci nikterak dlouho, ale posluchače naplní uspokojením, které vystačí, než přijde další taková drobnost. A může to být opravdu cokoli – ať už nepatrný příspěvek flétny, pomalu jazzové sólo nebo jemný ženský vokál (který si střihla Vintersorgova dlouholetá kolegyně z kapely Otyg, Cia Hedmark). No, a když si vezmete, že vedle detailů funguje i zbytek alba dobře, místy skvěle, není důvod k nespokojenosti.

A víte, co je na tom všem největší paradox? Když o tom tak přemýšlím, všechna ta nejistota, kterou jsem ve vztahu k “Orkan” donedávna trpěl, všechny ty místy zvláštní melodie a všechny ty podivné a na první poslech nikterak zdařilé momenty nebo celé pasáže nakonec v kontextu celku dávají dokonalý smysl. Jsou totiž zdrojem jedinečné atmosféry, kterou album oplývá a která (alespoň myslím) je tím, čeho chtěl Vintersorg dosáhnout. Je to atmosféra divoké přírody, živoucí a nespoutané energie, a když jí člověk dá šanci, z dříve nenápadných náznaků vyroste v mocnou složku, která nakonec celé album definuje. Právě to je ta odlišnost proti předchozím Vintersorgovým albům a nyní již nemám sebemenších pochyb, že to ani náznakem není změna k horšímu. Pánové Hedlung a Marklund předvedli, že je na ně spoleh, a to i v případě, kdy mají na skládání poměrně málo času, který je navíc omezen Vintersorgovým angažmá v dalších kapelách a projektech, Borknagar především. Pokud se tedy vyvarujete nemístného srovnávání a k “Orkan” přistoupíte jako tabula rasa, dříve nebo později uznáte, že máte co do činění s vyzrálým dílem velmi nadaných skladatelů, jakých po světě nechodí zas tak moc, takže by byla náramná škoda nechat se od jejich tvorby odradit povrchními prvními dojmy.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.