Země: Ukrajina Žánr: folk / industrial metal Datum vydání: 1.9.2012 Label: Metalism Records Tracklist: 01. Wool Fish Love (Mountain Valley, Mountain Hills) 02. The Night Is So Moonlit 03. Marichka 04. For the Fire 05. Springtime 06. Diving Deep 07. Cold and Frozen 08. Viter 09. Day Eats Day 10. Two Colors Hodnocení: 7,5/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Folk metalových kapel v současnosti po světě běhají stovky, ne-li doslova tisíce, času i prostoru je ovšem pohříchu málo, pročež vás možná napadne otázka, proč se tu již podruhé během tří dnů objevuje recenze na debutující žánrovou skupinu. V případě Viter k tomu ale důvod opravdu je a týká se personálního obsazení. Znalcům východoevropské scény by mohl napovědět již samotný název Viter, který by možná někomu mohl připomenout jméno Viterzgir. Pokud se tak stane, jste rozhodně na správné stopě, jelikož za Viter stojí právě tento dnes již bývalý člen ukrajinské black/folk metalové veličiny Крода. Po svém odchodu v roce 2010 zformoval právě projekt Viter, k němuž si přizval jinak doposud v podstatě neznámé hudebníky…

Ačkoliv by se mohlo zdát, že to Viter trvalo poněkud dlouho, než se ke svému dlouhohrajícímu debutu “Springtime” dohrabali, ve skutečnosti během těch dvou let nezaháleli a vydali mnoho neřadových nosičů, mezi nimiž hraje prim především obrovské množství singlů, jediný zajímavý materiál však z mého pohledu nabízí pilotní EP “Джерело”, jímž se Viter prezentovali hned v roce 2010. Tento kraťas nabídl opravdu výbornou atmosférickou muziku, o níž by se dalo do jisté míry říct, že vesměs pokračovala v podobném duchu, jaký byl od Viterzgira znám už z Крода, přestože šlo o poněkud přístupnější formu s mnohem menším vlivem black metalu. Pro někoho by však mohlo být překvapením, že “Springtime” stylově uhýbá dosti jiným směrem, což může být pro mnohé zklamáním, já osobně si však myslím – přestože se mi “Джерело” velice líbí – že by byla škoda “Springtime” kvůli tomuhle s předstihem zavrhnout, i když by se – srovnáme-li oba nosiče optikou skeptika – mohlo zdát, že se Viter snažili záměrně přiblížit hudební formě přijatelné i pro průměrného posluchače. Těžko soudit, jestli to byl od skupiny dobrý krok, nejdříve se prezentovat na atmosféře postaveným EP “Джерело” a následně vyrukovat s mnohem písničkovější podobou folk metalu, takže nemá cenu se tím zabývat. Jestli to může vypadat, že jde o přešlap, podle mého je to opravdu jen zdání, neboť mně osobně – ačkoliv obecně dávám přednost vždy tomu přístupu, jaký byl ke slyšení na “Джерело” – tato proměna Viter nakonec vůbec nevadí.

Dalo by se říct, že těch důvodů je hned několik. Samozřejmě by to šlo asi vcelku bez potíží spláchnout nějakou větičkou, že je to stále dobrá muzika, ale předpokládám, že to by vám asi nestačilo, tudíž se na to pojďme podívat trochu podrobněji. Předně je nutné zdůraznit, že i přes výše zmíněné, tedy že “Springtime” nabízí mnohem přístupnější a chytlavější hudbu, se stále rozhodně nejedná o nějaký podbízivý hopsa-hejsa folk metálek… což vám nejspíš bylo jasné už dříve, pokud čtete naše recenze pravidelněji, jelikož v tomhle případě bych se oháněl zvratky v každé druhé větě již od úvodního odstavce. Zde k tomu ovšem není sebemenší důvod, jelikož Viter stále dokázali zůstat, řekněme, dostatečně inteligentní (myšleno samozřejmě co do hudebního projevu, jejich vlastní inteligenci si soudit vážně nedovolím).

Na “Springtime” se prezentují především ve dvou polohách – jakési melancholičtější a té trochu hybnější. Obě dvě se v jednotlivých skladbách vzájemně prolínají nebo spíše střídají, někdy i poněkud divokým způsobem (například “Marichka”), nějakým způsobem to však funguje a je to velmi zajímavé – právě v tomto poněkud prapodivném přístupu vidím jednu z největších předností “Springtime”. Nutno ovšem dodat, že když se Viter pustí například do čistě pomalejšího a baladičtějšího songu, což je případ “Diving Deep” a “Two Colors”, tak výsledek poněkud pokulhává. Na druhou stranu, tohle jsou jediné dvě písničky, jež mi na celém kompletu nesedí, kromě nich mě album opravdu baví. Samozřejmě není nutné zapomenout ani na fakt, že do muziky Viter taktéž více než znatelně promlouvají folkové nástroje, což je vzhledem k žánru ostatně logické; zakomponovány jsou naštěstí vkusně, nepodbízivě, ale stále zábavně a dostatečně poutavě. Viter vám je rozhodně necpou pod nos každou vteřinu stylem “hele, jak moc jsme folk”, jak se to nezřídka stává, a když se objeví, vlastně působí spíše jako příjemné koření, zároveň však nehrají druhé housle, tudíž jsou z mého pohledu využity velice dobře.

Mimoto se na “Springtime” tu a tam objevují i malinké náznaky elektroniky, ale při vší úctě se mi to rozhodně nezdá natolik výrazné, aby škatulka folk’n’industrial, kterou Viter sami sobě vetkli do štítu, byla oprávněná. V neposlední řadě, když už se obecně bavíme o hudební náplni, nesmím zapomenout ani na vokál samotného Viterzgira, jenž zde předvádí výhradně čistý zpěv, extrémní vokál nečekejte žádný. Jeho hlas je však velice dobrý, skvěle se poslouchá, a přestože asi nikdo nebude tvrdit, že by to byl výkon hodný operního pěvce, stále je právě on jednou z největších předností “Springtime”.

Co se týče nějakých vrcholů desky, nejspíš bych volil druhou “The Night Is So Moonlit” a titulní “Springtime”, v obou případech zejména díky výtečným refrénům. Nicméně velice zajímavý – a to do té míry, že jej označím jako druhou vrcholovou dvojici – je i závěr v podání “Viter” a “Day Eats Day”, které obě z celkového vyznění desky poněkud vybočují. Ta první především díky tomu, že je asi nejfolkovější věcí; ta druhá je úplně jiná celkově, skoro až jako by od jiné kapely, ale zní opravdu skvěle a velmi se mi líbí. I přes odlišnost však dojem z celého alba nijak nerozbíjí.

Celkově musím říct, že jsem toho od “Springtime” popravdě řečeno ani mnoho nečekal, přestože hudbu Viterzgirova bývalého působiště mám velice rád, a z toho pohledu mne album vlastně docela mile překvapilo. A kromě samotné hudební náplně mne potěšilo i tím, že se po čase zase jedná o folk metalové album, jež jsem si poslechl s chutí a mohu jej s klidným srdcem pochválit, což mi pomalu začínalo připadat, že už v poslední době vůbec nedělám. Přestože nepochybuji o tom, že se jistě najdou jedinci, jimž se velice zamlouvalo “Джерело” a nový směr Viter budou vnímat velice negativní – a do jisté míry bych to i chápal – rozhodně podle mě nelze tvrdit, že by šlo o špatnou záležitost.