Vortex Unit - Nec Plus Ultra

Vortex Unit – Nec Plus Ultra

Vortex Unit - Nec Plus Ultra
Země: Slovensko
Žánr: black / death metal
Datum vydání: 25.5.2014
Label: Gothoom Productions

Tracklist:
01. Gnosis
02. Scorned Accuser
03. Not of My Kind
04. Staring Deep
05. Poser Non-Plus Ultra [bonus]

Hodnocení: 6,5/10

Odkazy:
facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Gothoom Productions

Na první pohled se Vortex Unit tváří jako úplně nová skupina, ale zdání někdy klame, což je případ právě téhle slovenské smečky, která toho má za sebou vlastně docela dost – akorát pod jinými jménem. Základy totiž byly položeny už v roce 1996, kdy kapela vznikla pod jménem The Cryptopsy, postupem času ale došlo ke krácení názvu na The Crypt – tak či onak, v této staré éře po sobě formace zanechala celkem dvě řadová alba.

Začátkem roku 2011 se ovšem muzikanti rozhodli The Crypt ukončit a někdejší sestava – zpěvák/kytarista Wigo, zpěvák/kytarista Bestial, bubeník Feda a baskytarista Sargon – dala dohromady novou formaci, jíž je (jak jistě všichni správně tušíte) právě hlavní hvězda naší recenze, tedy Vortex Unit. Trojice pak k sobě přibrala novou zpěvačku Siren (což byl parádní tah, ale k tomu až za chvíli). Už v červenci 2011 Slováci dokončili natáčení svého (formálně) debutového minialba s názvem “Nec Plus Ultra”, ale k jeho vydání došlo až po dlouhých letech (především kvůli přesunu několika členů do Anglie na nějakou dobu a také kvůli shánění vydavatele, jímž se nakonec stala čím dál tím agilnější slovenská firma Gothoom Productions).

Hlavním důvodem, proč jsem začal zeširoka tím, že se ve skutečnosti o začínající skupinu nejedná, bylo, abych nyní mohl prohlásit, že je to na výsledku opravdu poznat, protože “Nec Plus Ultra” rozhodně nezní na úrovni, jakou člověk většinou očekává od debutových minialb mladých kapel (což, ruku na srdce, nebývá zrovna moc). Roky zkušeností jsou zde opravdu znát a je to jenom dobře – tohle EP je totiž vskutku povedené.

V základě by se dalo říct, že Vortex Unit produkují kombinaci black metalu a death metalu, což takhle řečeno asi není nic, co by vás donutilo okamžitě zvednout zadek a běžet si tohle sehnat. Inu, nevadí, tak ještě chvíli seďte a poslouchejte dále. Pozitivní je, že onen black/death metal, jaký Vortex Unit produkují, je opravdu dobrý, kytarám a bicím se toho nedá moc co vytýkat. Vlastně jen že bicí znějí jakoby trochu “vzadu”, ale je možné, že to byl záměr, aby vynikly další prvky muziky, k nimž se dostaneme vzápětí. Akorát teda baskytara mohla být slyšet trochu více, protože přesně dle klasického neduhu většiny současných nahrávek ji v některých momentech maximálně tak tušíte, máte-li štěstí, ale o tom, že byste si její hru opravdu mohli užívat, se bohužel mluvit nedá. Na druhou stranu kytary, na nichž materiál stojí především, jsou dost povedené.

Stále to asi ještě nezní jako něco extra světoborného, ale ještě pořád nejsme u konce, protože “Nec Plus Ultra” toho nabízí ještě trochu víc a právě tohle víc je tím jazýčkem na miskách vah. Tím je totiž právě výše jmenovaná zpěvačka Siren (já říkal, že o ní ještě bude řeč) a jemný orchestrální feeling. Roubovat jakoukoliv symfoniku do metalu je věc opravdu ošemetná, spousta kapel to dělá, ale opravdu málokterá to vážně umí. V tomhle odvětví je fakt jednoduché si namlít hubu a namísto propracované působivé desky posluchačům nabízet lacinými klávesami nadopovaný patos. Důvod se mi přitom zdá docela jasný – spousta skupin se do tohohle pouští dle hesla, že čím víc orchestrací, tím lepší – v překladu to znamená přeplácaný kýč. S opravdu epickými, opulentními a masivními orchestracemi umí pracovat jen několik málo vyvolených.

A právě v tomto ohledu Vortex Unit bodují, protože přesně do tohohle se nepustili. Namísto hesla čím víc, tím líp si zvolili jiné, mnohem přívětivější – méně je někdy více. Tím mám na mysli to, že kapela neměla velké oči a držela se na uzdě, díky čemuž výsledek rozhodně nepůsobí nějak nelichotivě, jak by třeba dle předcházejícího odstavce dopadnout mohl. Výše jsem sice mluvil o jakémsi orchestrálním feelingu, který tu sice je, ale i jemu navzdory je “Nec Plus Ultra” pořád metal, a i když se Vortex Unit výjimečně pustí do nějakého epičtějšího momentu (příkladně třeba úplný závěr “Staring Deep”), pořád to dává smysl a posluchač pořád cítí, že mu nehrají žádné klávesové zpívánky.

A jako třešnička na dortu k tomuhle lehkému symfonickému nádechu je právě Siren se svým vokálem, jehož je tak akorát – ani málo, ale ani se jím neplýtvá. Avšak pokaždé, když dojde k jeho využití, je to hodně velká paráda, především v prvních dvou písničkách “Gnosis” a “Scorned Accuser” je způsob, jakým se její zpěv proplétá s mužským extrémním vokálem, doslova skvělý. Třeba právě “Scorned Accuser” se pro mě nakonec stala mým osobním vrcholem celého “Nec Plus Ultra”, protože právě v ní je tohle prolínání vokálu možná úplně nejlepší – například nástup linky “I am the snake / I am the whore of Babylon” je prostě kvalita.

Co poslouchat je ovšem ve všech čtyřech základních skladbách, u nichž tak nemám sebemenší důvod nechválit. Trochu vachrlatější je to až se závěrečným bonusem “Poser Non-Plus Ultra”, jenž sice není vyloženě špatný, ale z nálady předchozích minut dost vybočuje – nejspíš především díky tomu, že Vortex Unit v tomhle songu rezignovali na onen tolikrát zmiňovaný symfonický feeling, který tu pořád dokola omílám, přestože je vlastně spíš takovým kořením. Tak či onak, “Poser Non-Plus Ultra” zní, jako kdyby se Vortex Unit při jejím psaní nechali hodně inspirovat novější tvorbou Satyricon, což mi přijde trochu zbytečné, když v předchozích skladbách jasně ukázali, že vlastní ksicht jejich hudbě nechybí. Přece jenom – když si budu chtít slyšet Satyricon, pustím si prostě originál. Nicméně zase nejde o nic, co by jinak solidní dojem z EP pokazilo.

S úplně klidným srdcem mohu říct, že mě Vortex Unit na své prvotině zaujali a že mě vlastně “Nec Plus Ultra” baví mnohem víc, než jsem předpokládal. Chytilo mě to hned na první poslech a ani po víc jak desítce nemohu tvrdit, že by mne to omrzelo, což je na půlhodinový materiál velmi pěkný výsledek. Upřímně tedy mohu prohlásit, že v téhle muzice vidím smysl a v kapele rozhodně vidím potenciál do budoucna (čímž jsem nepřímo řekl, že jsem relativně zvědavý na další tvorbu), což bohužel mohu tvrdit o docela malé části debutových nahrávek, které se mi dostanou do ruky… Navzdory tomu, že jde o formální debut, je “Nec Plus Ultra” jednoduše řečeno dospělý a dost povedený počin…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.