Datum: 17.9.2012 Místo: Praha, Modrá Vopice Účinkující: Vreid, Carach Angren, Mistur

Evropské turné pojmenované Fire Walk With Me Tour 2012 vzbudilo v české metalové obci vlnu ohlasu prakticky v okamžiku, kdy vyšlo najevo, že je na plánu také pražská zastávka. Následujícím týdnům a měsícům se však bohužel nevyhnuly zmatky celkem zásadního rázu, protože z různých zdrojů vyšlo najevo, že spolu s Vreid a Mistur zahrají místo původně ohlášených Einherjer Nizozemci Carach Angren. Pořadatelé však tuhle změnu v sestavě jaksi opomenuli uvést na oficiálních stránkách a ještě v den konání akce to tedy vypadalo, že do Prahy opravdu přijedou Einherjer. Ale čert to vem. Kdo chtěl, mohl se informací snadno dobrat, byť z ne úplně oficiálních zdrojů. Já jsem o výměně účinkujících věděl s dostatečným předstihem a vlastně to byl i důvod, proč jsem se nakonec příslušného večera do Modré Vopice vypravil. Nizozemští duchaři mě totiž před nedávnem vpravdě uhranuli svoji novinkou “Where the Corpses Sink Forever”, takže jsem si nechtěl nechat ujít příležitost zjistit, jestli jejich hudba prokáže své kvality i v živém provedení.

Popisovat českému metalovému fanouškovi reálie pražské Modré Vopice je tak trochu nošením black metalu do Norska, takže se omezím na konstatování jediné příjemné skutečnosti. Tou mám na mysli zařazení pšeničného Fénixe mezi ostatní (a co si pamatuji tak dost nepitelná) piva. Při rozumně nastavené ceně je to opravdu vítané zpestření. Krom rozšíření nabídky piva jsem však nezaznamenal jakékoli viditelné změny, takže nezbylo než vyčkávat, dokud se zevnitř klubu neozve něco jiného než reprodukovaná hudba…

Netrvalo to ani moc dlouho a postupně se trousící příchozí se dočkali. Přesně podle vyvěšeného programu otevřeli večer norští Mistur, kteří platí za pokračovatele hudebního odkazu Windir, se kterými je mimo jiné pojí také postava kytaristy Stroma. Sice to nebylo moje první setkání s Mistur, ale i tak jsem k jejich vystoupení přistupoval jako tabula rasa, neboť necelý půlrok nazpět mi jejich (a snad jediný po zvukové stránce odfláknutý) koncert na německém Ragnarök Festivalu neposkytl nic jiného než další otázky. Příjemné proto bylo zjištění, že tentokrát se Mistur dočkali přinejmenším slušného zvuku a i přes nepatrně poddimenzované kytary jsem se tedy konečně mohl soustředit na samotnou muziku. A jak jsem záhy zjistil, nebylo to vůbec špatné. Sice jsem se bavil střídavě, a to jen při skladbách, které se mi strefily do vkusu, ale obecně vzato šlo o zdařilé vystoupení, které musel ocenit každý příchozí fanoušek Mistur. Vrcholem první show večera se v mých očích stala skladba poslední (jméno po mně nechtějte [pokud mám já správné informace, mělo by jít o nový song “The Sight” z chystané druhé desky – pozn. H.]), kde jsem se konečně dočkal mrazivé a epické pagan blackové nálady v té nejlepší podobě, a Mistur se tak definitivně zařadili ke kapelám, které si minimálně naživo rád poslechnu. Otvírák večera jak se patří!

Jak jsem již nastínil v úvodu, Carach Angren byli mým tahákem číslo jedna, takže jsem byl na jejich set opravdu natěšený. A bubáci nezklamali. Sice hráli pouze ve třech a tedy jen s jednou kytarou (což výsledku možná nepatrně uškodilo), ale i tak se jim podařilo jejich jedinečnou hudbu přenést na pódium se vším všudy. Tedy… abych pravdu řekl, k dokonalému zážitku z koncertu Carach Angren bych asi potřeboval aby se odehrál v prostředí nějakého divadla se vším, co k tomu patří – kulisy, kostýmy a třeba i nějací herci – protože “pouhá” hoblovačka v prostředí typu Modrá Vopice nemůže atmosféře hudby Carach Angren dostát, ani kdyby se pánové stavěli na hlavu. Faktem však zůstává, že ze sebe Carach Angren vydali to nejlepší a Seregorův správně maniakální a teatrální projev mě ujistil o tom, že tahle kapela umí hrát i naživo zatraceně dobře. Tak příště snad v nějakém tom divadle…

S koncem vystoupení Carach Angren pominuly všechny důvody, proč jsem se do Vopice vypravil, ale když už jsem byl uvnitř, byla by hloupost nevyužít jedinečné příležitosti k navázání prvního kontaktu s hudbou, kterou produkují Vreid, tedy kapela, která povstala z popela již zmiňovaných Windir. A rozhodnutí setrvat se ukázalo být moudrým nedlouho poté, co se tahle black&rollová squadra pustila do díla. Byl to totiž opravdu poctivý nářez, který mě dovedl strhnout i přes to, že jsem od Vreid do té doby neslyšel ani notu. Čtveřice muzikantů se vytasila s energickou a našlapanou muzikou, která vyloženě sváděla k nějaké té aktivitě, zvuk se také vydařil na výbornou, a když Vreid opouštěli pódium, mohli být naprosto spokojení, protože ani publikum nezůstalo apatické a poskytlo kapele velmi důstojnou odezvu. Sice jsem už zažil lepší koncerty, ale Vreid všem suverénně dokázali, že jim post headlinera turné náleží plným právem.

Pražská zastávka společného turné Vreid, Carach Angren a Mistur tedy naplnila očekávání do ní vkládaná a když pominu mrzutosti ohledně změny lineupu, mohu s klidem prohlásit, že za velmi příznivou cenu nabídla dostatek kvalitních hudebních zážitků a zařadila se tak k dlouhému zástupu vydařených koncertů, za které mohu být pořadatelům vděčný.