Waylander - Kindred Spirits

Waylander – Kindred Spirits

Waylander - Kindred Spirits
Země: Irsko
Žánr: celtic folk metal
Datum vydání: 16.7.2012
Label: Listenable Records

Tracklist:
01. Echoes of the Sidhe
02. Lámh Dearg
03. Twin Fires of Beltíne
04. Of Fear and Fury
05. Grave of Giants
06. A Path Well Trodden
07. Quest for Immortality
08. Erdath
09. Kindred Spirits

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook

Čím déle se pohybuji v metalových vodách, tím více si všímám jedné zajímavosti. Irsko, tedy relativně izolovaný kus pevniny, je totiž rodištěm metalových kapel, které sice nepřepisují tabulky popularity, ale většinou fungují několikanásobně déle a hrají řádově lepší hudbu než vysoké procento tolik populárních hopsa hejsa ptákovin dobrých akorát tak jako podložka pod pivo, na kterých největší vydavatelství vydělávají závratné cifry, neboť takzvaný folk metal je zrovna v kurzu. A přitom právě irská scéna raných 90. let a kapely jako Cruachan, Primordial nebo Waylander měly na vytváření tohoto stylu dost zásadní vliv. A právě posledně jmenovaní Waylander před nedávnem vydali novinku s názvem “Kindred Spirits” a nyní je na čase zjistit, jestli tihle pionýři mají co říct i 20 let poté, co pomohli položit základy celého žánru…

Za sebe tvrdím, že rozhodně ano, a to už jen kvůli způsobu, jakým “Kindred Spirits” zní. Tady se totiž nehraje na žádné moderní vychytávky, dokonale čistou a bezpohlavní produkci a nějaká velká gesta. Waylander i v roce 2012 hrají a znějí pěkně postaru a jejich muzika má atmosféru, o které se mnohým (nejen) německým urážkám folkem načichlého metalu ani nezdá. A je to atmosféra, která domovinou Waylander vyloženě dýchá. Není se však čemu divit, protože i když Waylander netrhají rekordy v použití co největšího množství lidových nástrojů, typicky irské melodie a obecně vliv irského folklóru jsou z téhle hudby cítit na sto honů. Není to však provedeno nikterak násilně a tradiční složka s tou metalovou nikoli koexistuje, ale spíše se vhodně doplňují a vzájemně obohacují, i když se v některých pasážích více projevuje tu jedna, tu druhá. Krom toho mi připadá, že i Waylander svým zvukem a výrazem doplňují řady výše zmíněných irských kapel, které když postavíte vedle sebe, přes všechny zřetelné a nezpochybnitelné hudební odlišnosti mají něco společného. Něco, co budí podobné emoce a dojmy. Něco irského, co do té hudby muzikanti podvědomě vkládají…

Na “Kindred Spirits” se sešel materiál, který dělá velmi kompaktní dojem a žádná ze skladeb nepůsobí svým charakterem jakkoli vytrženě. Platí to i o dvou a čtvrt minutové akustické “Grave of Giants” nebo intru k “Erdath”, které albu celkem úspěšně dodávají na pestrosti. Když ale pominu tyhle dvě výjimky, “Kindred Spirits” oplývá energií a zdravou agresí, které člověka udržují v pozoru. Sice se tu a tam zpomalí, ale tah na branku je tam pořád. Počínaje peckou “Echoes of the Sidhe” tedy jde o celkem slušně našláplou jízdu, která přibrzdí jen v polovině díky zmiňované “Grave of Giants” a která neskončí dříve než poslední tóny závěrečné “Kindred Spirits”.

Co se týče instrumentální stránky věci, sice se nejedná o žádné progresivní orgie a nejde ani říct, že by zde byly k nalezení přehršle kdovíjak kulervoucích riffů, ale to na druhou stranu neznamená, že by jich bylo album zcela prosté. Většinou se sice jedná o vcelku standardní instrumentální obraty, ovšem solidně provedené a hlavně tu a tam doplněné o pár výborných momentů. Nebudu je tu vypisovat, každý si musí najít sám, která pasáž se mu strefí do vkusu, ale stojím si za tím, že jich “Kindred Spirits” nabízí dostatek. Při té příležitosti by se však slušelo upozornit, že je potřeba si na “Kindred Spirits” nějakou dobu zvykat, a to tím spíše, pokud je to první album Waylander, se kterým přicházíte do styku. Mně totiž trvalo celkem dlouho, než jsem se naladil na stejnou vlnu, a teprve poté jsem mohl docenit jak různé detaily, tak celkovou tvář desky. Najednou totiž začaly dávat smysl trochu upozaděné kytarové party, některé ne zcela prvoplánově chytlavé melodie nebo rovnou celé skladby, z nichž se mi zpočátku líbily sotva dvě. Nyní se však situace obrátila a ani o jedné skladbě nemohu říci, že by se mi vyloženě nelíbila. K srdci mi sice úplně nepřirostla předposlední “Erdath” s refrénem poněkud thrashovějším, než by mi bylo po chuti, ale zbytek se přesunul přinejmenším do škatulky “slušné” s tím, že některé skladby jsou vážně skvělé, a i ty, kterým k dokonalosti něco chybí, dovedou potěšit nějakou tou parádní pasáží. Vůbec nejlépe dle mého dopadly songy jako zpěvná “Twin Fires of Beltíne”, black metalem načichlá “Of Fear and Fury” a především nádherná titulka “Kindred Spirits”, která činí z posledních minut desky opravdu skvělý zážitek.

“Kindred Spirits” není deska roku. Nedostane se ani do top 5, ale i tak si ke mně našla cestu. Sice se nejedná o kdovíjak geniální dílo, ale zato boduje upřímností, uvěřitelností a poctivostí, a to jsou přívlastky, které jsou podstatné části metalového mainstreamu naprosto cizí. Nové Waylander je zkrátka a jednoduše opravdu příjemné poslouchat a člověk si z takového poslechu odnese dobrou náladu a vědomí, že i v tolik zprofanovaném žánru, jako je folklórem inspirovaný metal, je pořád k nalezení dostatek interpretů, kteří se namísto trendů řídí vlastní hlavou a mohou tak tvořit hudbu, která má co říct…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.