Witchcraft - Legend

Witchcraft – Legend

Witchcraft - Legend
Země: Švédsko
Žánr: stoner / hard rock / doom metal
Datum vydání: 21.9.2012
Label: Nuclear Blast Records

Tracklist:
01. Deconstruction
02. Flag of Fate
03. It’s Not Because of You
04. An Alternative to Freedom
05. Ghost House
06. White Light Suicide
07. Democracy
08. Dystopia
09. Dead End
10. By Your Definition [bonus]

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook

Švédští doom rockeři Witchcraft se svou hudební produkcí trefili do aktuálního trendu, kdy se do popředí zájmu rockových, potažmo metalových fanoušků dostává retrospektivní pohled na rockovou hudbu, jak před nějakými čtyřiceti lety stála na vrcholu. Na svém aktuálním, v pořadí již čtvrtém albu, pojmenovaném “Legend”, nadále utváří hudební styl, se kterým se rozhodli před více než deseti lety udělat díru do světa. Není třeba očekávat nějakých změn, Witchcraft prostě a jednoduše ví, po čem je aktuálně hlad, a tak vlastně svou vizi doom rocku se stoner rockovými kořeny pouze obrušují do dokonalosti jako diamant. Pokračuje se tam, kde se na předchozím “The Alchemist” skončilo. S jediným nepatrným rozdílem. Witchcraft se posunuli od Rise Above Nations pod vydavatelská křídla kolosu Nuclear Blast.

Můžete si o Nuclear Blast myslet, že je to jen továrna na prachy, nic proti tomu nemám, ale je zapotřebí se podívat i na tu pozitivní stránku věci. Hudba Witchcraft se díky tomu dostane mezi širší skupinu posluchačů, což je jenom dobře. I díky novému chlebodárci je novinka technicky ve všech směrech vyšperkovaná na jedničku, zvuk je krásně čistý a dokonce se podařilo přenést takovou tu pověstnou živelnost, díky které zní kapela “živě” i z alba. Witchcraft svou kariéru nepostavili na kdovíjak originálním základu, ale to vyvažují svým nasazením, uvěřitelným projevem a samozřejmě kvalitou hudebního přednesu. Kopa stoner rockových kytarových riffů s doomovým nádechem, porcí přesné rockové rytmiky a vzletného melodického vokálu jsou všechno atributy, se kterými už prorazila nejedna sebranka, ale pořád je to hudební směsice natolik zajímavá a v případě Witchcraft podaná tak šikovně, že mi ta naznačovaná nepůvodnost ani nevadí. Trvalo to dlouhých pět let, ale nakonec jsme se dočkali, takže přistupme k objasnění otázky, zda očekávání do “Legend” vkládaná byla naplněna, protože, přiznejme si, pozici měli po “The Alchemist” velice těžkou.

Hned na úvod prozradím, že tentokrát se Wichcraft nepodařilo překonat laťku, kterou “The Alchemist” nastavilo. K takovému soudu mám jeden jediný důvod. Vyrovnanost skladeb. Bohužel se na výsledný kotouček dostaly i skladby slabší, které by možná zapadly na první album, které já osobně považuji za nejslabší, ale na “Legend” bych čekal víc. Jmenovitě jsou to písně “An Alternative to Freedom”, “White Light Suicide” a “Democracy”. Vím, že to je hodně subjektivní názor, protože dané skladby jsou zdánlivě kvalitativně na stejné úrovni jako zbytek desky, ale mně ani jedna z nich nepřišla ničím výjimečná či nezapomenutelná, takže se radši zaměřím na ty světlejší momenty. Jako jednu z nejpovedenějších skladeb bych označil úvodní “Deconstruction” se sabbathovským feelingem, který má na starosti ústřední kytarový riff à la Tony Iommi. Hodně mě baví pátá v pořadí “Ghost House”. Její houpavý rytmus, chytlavá vokální linka a chytrá kytara mě zaujaly hned na první poslech a to nejen protože se jedná o nejpřístupnější položku alba. Dost podobně by se dalo hovořit o “It’s Not Because of You” s lehce zapamatovatelným refrénem. Naproti tomu “Dystopia” je utahaná doom rocková palba, jak má být. Chvilku jí sice trvá, než se rozjede, ale úvodní semi-akustická tříminutová pasáž je jedním z top momentů “Legend”.

Kapitolou samou o sobě je závěrečná “Dead End”, jejíž stopáž se zastavila za hranicí dvanácti minut. Svou rozmáchlostí a množstvím nápadů bude určitě považována za nástupce, případně konkurenci “The Alchemist” z předchozího alba, která byla ještě o dvě minutky delší a představovala esenci toho nejlepšího, co Witchcraft produkují. Stejný pocit mám i z “Dead End”. Postupně se vystřídají sabbathovské pasáže s těmi psychedelickými a i přes různé nálady zní celá kompozice dost semknutě. Dokázal bych si představit, že by se na albu mohly nacházet takové skladby v hojnějším zastoupení dvou až tří kusů. Při zachování kvality “Dead End” by to určitě nemuselo být na škodu. Dokonce jsem si ji oblíbil ještě o něco víc než její starší kolegyni a upřímně si nedovedu představit, že by album mohlo být zakončeno lepším způsobem.

Suma sumárum, škoda několika méně výrazných skladeb, které za zbytkem mírně pokulhávají a díky kterým je střed alba slabší, čímž se kazí celkový dojem, který ve mně “Legend” zanechal. Pravda, po několika prvních posleších jsem byl o něco spokojenější, ale rozhodně tím nemám v úmyslu naznačit, že by byla novinka špatná, poslech jsem si užíval. Jak už jsem říkal, nemůžu se zbavit dojmu, že “The Alchemist” bylo vyrovnanější a celkově jej považuji za silnější album. Nicméně, na tvorbu Witchcraft nijak nezanevřu a s chutí si vychutnám i příští porci povedeného retro rocku s doomovým feelingem, protože i když to tentokrát nedopadlo na 100%, tak příště může být vše napraveno a Witchcraft jsou jednou z kapel, které mají šanci dokázat, že “old school” se může brzy přerodit v “new school”.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.