Wolfsgrey - Transylvanian Plaguespreader Committee

Wolfsgrey – Transylvanian Plaguespreader Committee

Wolfsgrey - Transylvanian Plaguespreader Committee
Země: Rumunsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 16.9.2013
Label: Tenebrd Music

Tracklist:
01. Grey Wolves Ride
02. Pure Transylvanian Style
03. Szeklerland
04. Holnap elmegyek…
05. Loaded Gun (to Your Mouth)
06. Fuck the Jazz!!!
07. Black Math
08. Fullmoon Calls
09. Whores of Hades
10. Sunday Morning Massacre

Hodnocení: 4/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Sun & Moon Records

Když jsem sám sobě na recenzi naordinoval dlouhohrající debut rumunské black metalové skvadry Wolfsgrey, z důvodu jistého vrozeného skepticismu jsem vážně neočekával nějaké extrémně kvalitní veledílo, z něhož bych se ještě dlouho nemohl vzpamatovat, ale tak nějak jsem doufal, že bych od nahrávky s vpravdě přátelským názvem “Transylvanian Plaguespreader Committee” mohl dostat slušný syrový black metal, žádnou extra pecku, ale solidní žánrovku. Ze samotného výsledku jsem ovšem lehounce rozpačitý… ačkoliv přinejmenším tu syrovost jsem dostal, o tom žádná.

Wolfsgrey to už nějakých pár roků táhnou, ale až doposud stříleli kazetové demosnímky. Vyložení zelenáči tu sice nehrají, protože podstatná část sestavy se rekrutuje z o poznání známějších Siculicidium, i přesto je však “Transylvanian Plaguespreader Committee” formálním debutem Wolfsgrey.

Vše napovídalo tomu, že “Transylvanian Plaguespreader Committee” bude pěkně syrovou nahrávkou. To je bezezbytku splněno… sice to není až tak syrové, jako tomu bylo v případě nedávno recenzovaného počinu “Conquest War Famine Death” od kolegů z Death Nöize (jejichž jméno nezaznívá jen tak náhodou, protože obě kapely jsou personálně spřízněny skrze jistého Nekroführera… už jen podle jména jistě sympatický gentleman), ale z obecného hlediska je to pořád hodně velká špína, podzemí a brajgl.

Kromě toho měla být muzika Wolfsgrey pořádný oldschool. To je také splněno na 100 %, protože jestli má “Transylvanian Plaguespreader Committee” do něčeho fakt daleko, je to moderna. Z drážek téhle fošny táhne hnilobný puch minulosti opravdu mocně. Kromě toho v té hudbě měly být vlivy thrash metalu a punku… což je také pravda, oba ty styly jsou tu zcela jistě ve větší či menší míře ke slyšení. Další věc… prý to má být muzika ve stylu takových velikánů, jakými jsou Venom, Bathory, Hellhammer či Tormentor… kult vedle kultu. Kvalit jejich legendárních desek “Transylvanian Plaguespreader Committee” nedosahuje ani omylem, ani se jim nepřibližuje na dohled, ale co do stylu… no, dejme tomu, i když třeba u Bathory musíme přidat dodatek, že jde o prvotní tvorbu undergroundového black metalu… a u Tormentor vlastně taky, protože s fantastickým experimentálním albem “Recipe Ferrum! 777” samozřejmě nemají Wolfsgrey vůbec nic co dělat.

Až sem všechno v nejlepším pořádku. Proti takhle namíchanému koktejlu nemám vůbec nic, naopak, vždycky jsem byl a už i asi navždy budu příznivec dřevního metalu, pro nějž mám jednoduše slabost, klidně to s takhle rozdanými kartami může být navzdory neoriginalitě parádní placka, která sice člověka na lopatky nepoloží, ale pořád si při ní příjemně zatřepete palicí, proč ne.

Jenže co si budeme povídat, i takováhle hudba se prostě musí umět. Jasně, lidi, kteří tomu stylu nerozumí, vám budou vykládat, že to může hrát každý debil a svoje neumětelství zde skrývat pod dekou nekvalitního zvuku (jenž je jak jinak uměleckým záměrem), ale ve skutečnosti jsou i zde kapely hudebně dobré, průměrné a špatné. Jedním z nejdůležitějších atributů v téhle muzice je pro mě osobně upřímnost… abyste mohli hrát takovýhle oldschool, tak to prostě musíte cítit, nemůže to být vypočítavost. Z “Transylvanian Plaguespreader Committee” je cítit, že Wolfsgrey to upřímně opravdu myslí a starou školu mají v krvi. Ale to je z jejich strany tak nějak skoro všechno…

Promo matroš slibuje špinavé kytary. Oukej, ty tam jsou a jsou špinavé, jak když se čuně vyválí v bahně, v hnoji a pro jistotu ještě jednou v bahně, prostě klasický skřípot, který je pro tyto žánry tak typický. S tím se pojí i celkový sound, jenž je špinavý úplně stejně… kdyby vám někdo “Transylvanian Plaguespreader Committee” pustil jen tak, klidně byste mohli říct, že má to album na křížku klidně i nějakých 25-30 let, ne, že vyšlo sotva před půl rokem… vlastně by to bylo dost pravděpodobnější. Ale zatímco hluboko v 80. letech to bylo dáno dobou, dneska (a zvlášť při současné desce) je to v takovéhle míře, jakou předvádějí právě Wolfsgrey, skoro úsměvné, zrovna tady až téměř amatérské. Někomu to samozřejmě může sedět, nic proti tomu, ale mě osobně to v tomto konkrétním případě příliš nesebralo. Kytary jsou nejzajímavější, když se ozve nějaké sólo, které tomu syrovému marastu dá alespoň nějaký řád a je pro posluchače doslova balzámem na uši… jako příklad můžeme jmenovat třeba “Szeklerland” nebo závěr “Pure Transylvanian Style”.

Bicí jsou na albu údajně “powerful”. Oukej, tak to už fakt ne. Rytmika je přesně taková, jakou byste od takovéhle skupiny čekali… jednoduché, skoro až primitivní klepání bez nějakých větších změn, maximálně sem tam se změní tempo, ale kdybyste chtěli nějaký třeba zajímavější přechod, tak to leda ve snu. Vokál by pak prý měl být “působivý a unikátní”… no, to teda vůbec ne. Takové nečitelné chrchlání, občas nějaký náznak chrochtnutí, pouze v “Holnap elmegyek…” jakýsi nástřel nějakého jakoby vyřvávání…

…čímž se pomalu přesunujeme ke konkrétním songům, protože zrovna “Holnap elmegyek…” je jeden z těch, které vyčnívají (neříkám, že tím, že by byl dobrý). Právě v něm jsou nejznatelnější vlivy toho dejme tomu punku, ale upřímně řečeno, když jsem to slyšel poprvé, okamžitě jsem si vzpomněl na nějaké RAC halekačky, protože to zní skoro stejně. Dále zaujme “Szeklerland” díky zmiňovaným dvěma sólům kytary. “Loaded Gun (to Your Mouth)” si člověk zapamatuje hlavně proto, že se v ní ozve natažení pistole a několik výstřelů… nutno dodat, že hlasitostí extrémně vysoko nad samotnou hudbou, takže se při prvním poslechu nejspíš leknete jak svině. “Fuck the Jazz!!!” si zase budete pamatovat hlavně kvůli názvu… a nutno říct, že vyřvávání názvu songu patří k jedněm z těch momentů, jež vám v hlavě můžou uvíznout opravdu i svým motivem… tedy, dá-li se to tak nazvat. Sedmé “Black Math” si zase všimnete především proto, že… no, jaksi zní úplně jinak než zbytek “Transylvanian Plaguespreader Committee”, jako by byla z úplně jiného alba. Nemyslím stylově, je to pořád stejná hoblovačka, ale ta písnička je úplně jinde zvukově, kytara zní absolutně jinak… no, neptejte se mě proč, nemám tušení. Ten zbytek tam nějak je, ale je to jedna a ta samá písnička, takže nemá cenu se o tom bavit… i když to vlastně platí i o těch zmiňovaných, jelikož když v nich škrtnete vždy ten jeden lehce odlišující prvek, dostanete úplně to samé.

Vyložený průser “Transylvanian Plaguespreader Committee” není, to album mi nijak nevadí, ale zároveň tam ani není nic, kvůli čemu byste si řekli, že tu nahrávku chcete poslouchat. Wolfsgrey jednoduše nahráli čistý průměr… a jestli se deska někam z toho průměru hýbe, je to spíš lehce směrem dolů, ne nahoru. Všechno, co se tu nachází, tu už bylo, mnohokrát a v mnohokráte lepším podání… a bylo to tu už před víc jak 30 lety a i tehdy to bylo v mnohem lepším podání. Pokud se mezi vámi nacházejí nějací totální maniaci do všeho, co jen trochu zavání špinavým, dřevním oldschool black/thrash metalem v té nejpodzemnější podobě, proč ne, klidně “Transylvanian Plaguespreader Committee” ten poslech dejte. Jestli ale takovýhle totální maniak nejste, s klidem tohle album nechte plavat, vůbec o nic nepřijdete… a když si budete chtít pustit nějaký syrový black metal, existují spousty mnohem vhodnějších kandidátů (třebas výše jmenovaní velikáni).


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.