Womit Angel - Holy Goatse

Wömit Angel – Holy Goatse

Wömit Angel - Holy Goatse
Země: Finsko
Žánr: black / thrash metal / punk
Datum vydání: 12.9.2014
Label: Inverse Records

Tracklist:
01. Serpent Cauda
02. Skin ‘n’ Fuck
03. Necrofilian Kutsu
04. Nailgun Crucified
05. Summoning the Spirits of Agony (Through Self-Fatality)
06. I Come With a Murder
07. Witchhammer
08. Holy Goatse
09. Tornion kevät & Pissaa ja paskaa [Terveet kädet covers]

Hodnocení:
Ježura – 6/10
H. – 4,5/10

Průměrné hodnocení: 5,25/10

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Inverse Records

Důvody, proč si redaktor vezme na recenzi nějaké album, můžou být různé. Znáte to – oblíbená kapela, nenáviděná kapela, potenciálně zajímavá kapela… určitě toho bude víc. V případě Wömit Angel a jejich druhého alba “Holy Goatse” je ten důvod poměrně zřejmý – když nic jiného, díky poetickému názvu můžete aspoň recenzi uvést bez delšího přemýšlení.

Oukej, to je možná maličko nadsazené (i když ne moc), ale ať už je to jak chce, pravdou zůstává, že když nějaká deska takhle okatě vykřikuje do světa, že si její obsah s nějakou mravností asi hlavu moc lámat nebude, je zde solidní potenciál k obstojné zábavě. Zábavnost a nadhled jsou totiž u podobných pošahaností většinou tím, čemu vděčí za poslouchatelnost i v případě, že jde hudebně o nepříliš lákavý matroš. A Wömit Angel v tomto ohledu naštěstí nečiní výjimku.

Není asi třeba žádných důkladných průzkumů k tomu, aby člověku došlo, že tahle čtyři roky stará tříčlenná parta z finského Tampere nehraje žádný smooth jazz. Wömit Angel to drhnou v rytmu black/thrash metalu, který dále ochucují znamenitou porcí punku, a stejně tak nepřekvapí ani sotva 25minutová stopáž celé nahrávky, jež se na těch 25 minut navíc vyšplhala jen díky skrytému tracku s coverem. Jestli myslíte, že to v tom případě asi bude agresivní, neurvalá a rychlá hoblovačka, tak máte naprostou pravdu, protože “Holy Goatse” přesně takové doopravdy je. Tím jsem si pod sebou ale asi trochu uřízl větev, protože takhle prostá větička by k popisu celé desky vlastně úplně stačila. Protože by mi takhle krátká recenze ale nejspíš neprošla, tak to zkusím trochu rozvést.

Základní ingredience jsou zřejmé – black metal, thrash metal a punk. Tu a tam se sice některá z nich dostane trochu do popředí, ale obecně platí, že punku je tam asi o něco více než ostatních žánrů. Přesně v punkovém duchu je de facto celá “Holy Goatse” svižná, technicky celkem jednoduchá a přímočará vypalovačka, kterou ta metalová složka spíš tak nějak usazuje a přidává jí na tvrdosti a agresivitě. Jenže vedle celkového charakteru jsou to právě vesměs metalové riffy, které si posluchač bude pamatovat. Jakkoli je totiž “Holy Goatse” relativně prostá vypalovačka, nějaká instrumentální zručnost a schopnost napsat poměrně zábavný materiál zde vidět určitě je a projevuje se to zejména na riffech, které se většinou docela vydařily.

Kapitola tak trochu sama pro sebe, to jsou ale sóla. Upřímně jsem se pořád nerozhodl, jestli jsou dílem velkého nadhledu a sebeironie, nebo naopak absolutní absence soudnosti. Každopádně když dojde na sólo, vypadá to tak, že kytara změní zvuk na jakési tenounké pidlikání a její majitel pak za doprovodu basy a bicích drtí struny ve zběsile rychlém tempu, aby z toho vylezlo něco, co mi víc než co jiného připomíná osmibitové zvuky prastarých videoher. “Skin ‘n’ Fuck”, “Nekrofilian Kutsu” nebo “I Come with a Murder” – tam všude si můžete udělat vlastní obrázek. Vzhledem k celkovému charakteru nahrávky (názvy skladeb, typicky grindové filmové repliky, v případě titulní skladby dokonce zvuky nějaké nepříliš romantické kopulace) mi to ale ve výsledku nakonec ani nepřijde divné a “Holy Goatse” to vlastně docela pěkně pomáhá zpestřit.

A světe div se – ono to nakonec funguje i jako celek. Na “Holy Goatse” se totiž sešla v pohodě poslouchatelná a místy příjemně chytlavá muzika, která sice sama o sobě není ničím zvláštní, ale díky 25minutové stopáži se nestíhá zajíst a naopak baví. Takže jestli jste tolerantní k hudebním perverznostem a máte na nějakou takovou úchylnou jednohubku zrovna chuť, “Holy Goatse” klidně zkuste. Neříkám, že vám vydrží navěky, ale na několik protočení to vystačí bohatě a ještě se u toho nejspíš docela příjemně pobavíte.


Další názory:

Co do formální náplně kolega desku popsal dostatečně, protože “Holy Goatse” skutečně není nic jiného než vcelku primitivní black/punková hoblovačka, která vůbec nic neřeší a prostě sype. Dovolil bych si ovšem k samotné recenzi doplnit několik vlastních postřehů, jež by dle mého skromného názoru zaznít měly. Věc první – na rozdíl od kolegy si myslím, že kytarová sóla jsou absolutně příšerná; nahrávku sice formálně ozvláštňují, ale jejich provedení je tak úděsné, že ji ozvláštňují v negativním slova smyslu. Věc druhá a ještě důležitější – určitě by zde mělo padnout, že se Wömit Angel dost inspirovali u jiné finské kapely (jejíž tvorbu kolega tuším nezná, takže to nemohl odhalit), a to dost okatým způsobem… tou kapelou jsou Impaled Nazarene. Stylově, celkovým pojetím a dokonce i podobně štěkavým vokálem prostě Wömit Angel své mnohem známější krajany připomínají takřka neustále, akorát jde o takovou nudnější a naředěnější verzi muziky Mika Luttinena a jeho kumpánů. Jestli jste natolik fanatičtí fandové Impaled Nazarene, že nepohrdnete ani jejich slabým obšlehem, pak si “Holy Goatse” klidně pusťte, ale jinak radši zůstaňte u samotného originálu.
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.